§ 465 občanský zákoník – Dědictví nemůže odmítnout dědic
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 465 stanoví, že dědic nemůže odmítnout dědictví, pokud svým chováním dal najevo, že dědictví odmítnout nechce. Pokud dědic po smrti zůstavitele začne nakládat s majetkem, který je součástí dědictví (např. prodá auto zůstavitele, vybere peníze z jeho účtu, nastěhuje se do jeho bytu), může to být považováno za projev vůle dědictví neodmítnout. (§ 465 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: dědic
- Judikatura: na § 465 odkazuje 18 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud dědic po smrti zůstavitele začne nakládat s majetkem, který je součástí dědictví (např. prodá auto zůstavitele, vybere peníze z jeho účtu, nastěhuje se do jeho bytu), může to být považováno za projev vůle dědictví neodmítnout.
- Takové jednání může vést k tomu, že dědic ztratí možnost dědictví odmítnout, i když by to jinak chtěl udělat v zákonné lhůtě.
- Dědic by měl být opatrný ve svém jednání s majetkem zůstavitele, dokud se nerozhodne, zda dědictví přijme, či odmítne.
Na co si dát pozor
- Jakékoli aktivní nakládání s majetkem, který spadá do dědictví, může být vykládáno jako projev vůle dědictví přijmout.
- Projev vůle dědictví neodmítnout nemusí být výslovný, stačí, že vyplývá z chování dědice.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 465
Jak soudy aplikují § 465
… zákoník, dále jen „o.z.“). Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl (§ 1486 o.z.). K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout (§ 1489 odst. 2 věta první o.z.). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (již k ustanovení § 465 zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013, následně i k obsahově stejnému ustanovení § 1489 o.z., který je účinný od 1.1.2014) se počínáním, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout (nyní, že „chce dědictví přijmout“), se …
… o dědictví dosud nebylo (ve smyslu ustanovení § 175s odst.1 OSŘ) skončeno, pokládá se za zůstavitelova dědice ten, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl soudem v řízení o dědictví vyrozuměn o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl, popřípadě je nemůže z důvodů uvedených v ustanovení § 465 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2013 (dále jen "obč. zák.") odmítnout, to vše za předpokladu, že v řízení o dědictví nedošlo (ve smyslu ustanovení § 175k odst.1 a 2 OSŘ) ke sporu o …
Těmi jsou nápomoc při rozhodování podle § 45 a násl. o. z., zastoupení členem domácnosti podle § 49 a násl. o. z., popřípadě jmenování opatrovníka podle § 45 odst. 1 z. ř. s. a § 465 odst. 1 o. z. Je zřejmé, že všechny uvedené typy opatření předpokládají, že jsou v určitém rozsahu zachovány rozumové a rozhodovací schopnosti posuzované osoby, neboť v případě všech těchto opatření se předpokládá určitá forma jednání posuzované ve smyslu procesních návrhů, uzavírání smluv či vyjadřování se k osobě zástupce a vůbec schopnosti porozumět institutu zastoupení.