21 Cdo 4197/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4197/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2019 Spisová značka:21 Cdo 4197/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4197.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Veřejná dražba Vlastnictví Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 17 odst. 4 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 15.07.2015 § 24 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 8. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.9.2019III.ÚS 2887/19 III.ÚS 2887/19 JUDr. Jiří Zemánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4197/2018-136 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. Š., narozeného XY, bytem XY zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská č. 28/30, proti žalovanému P. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem v Praze, Dobrovského č. 1303/13, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 21 C 297/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2018 č. j. 14 Co 324/2017-108, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Špačka, advokáta se sídlem v Praze, Dobrovského č. 1303/13. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2018 č. j. 14 Co 324/2017-108 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že žalovaný nabyl udělením příklepu, ve spojení s doplacením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě, vlastnické právo ke sporným nemovitostem, a to bez ohledu na to, zda v předchozí době nabyl vlastnické právo k nemovitostem na základě dobré víry ve stav zápisu v katastru nemovitostí žalobce) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K otázce nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které byly předmětem veřejné dobrovolné dražby, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2062/2007, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2344/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1205/2015, v nichž byl – mimo jiné – přijat právní názor, že na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů – v posuzovaném případě ve znění účinném do 15. 7. 2015, neboť veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla provedena dne 11. 12. 2014 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“)]. K požadavkům kladeným na veřejnou dobrovolnou dražbu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 358/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1770/2011 nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010 a v nich – mimo jiné – vyslovený právní názor, že v případě veřejné dobrovolné dražby musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví a že osoby, které se ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka (tj. osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce), musí doložit svůj (z hlediska tohoto ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. Nebylo-li řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka, nelze jednání dražebníka považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou, i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. Byla-li však při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému; za splnění těchto předpokladů je odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách. K oprávnění správce konkursní podstaty navrhnout zpeněžení věci zapsané do soupisu konkursní podstaty srov. například bod XXIX stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998 sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněného pod č. 81 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 21 Cdo 180/2010 a v nich vyjádřené právní závěry, že soupis konkursní podstaty tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty; zpeněžen může být jen ten majetek, který byl sepsán, a správce konkursní podstaty je povinen zpeněžit veškerý sepsaný majetek, ledaže by byl ze soupisu zákonem stanoveným způsobem vyloučen. Správce konkursní podstaty zařadí do soupisu majetku konkursní podstaty každou věc, pohledávku nebo právo mající majetkovou hodnotu, o nichž má za to, že patří nebo mohou patřit do konkursní podstaty, i když tu je pochybnost, zda do konkursní podstaty skutečně patří. Osoby, které k věci uplatnily právo nepřipouštějící její soupis, konkursní soud – nebylo-li možné námitkám těchto osob uplatněným u správce konkursní podstaty nebo u konkursního soudu zcela vyhovět a věc ze soupisu vyřadit – usnesením vyzve, aby svůj nárok uplatnily žalobou podanou proti správci, kterou se budou domáhat vyloučení věci ze soupisu (tzv. vylučovací žalobou). Smyslem vylučovací žaloby podle ustanovení § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), je pro konkurs (a pro účastníky řízení o žalobě) závazným způsobem vyřešit právě otázku, zda majetek sepsaný do konkursní podstaty (některá z jeho částí) byl do soupisu pojat oprávněně a zda tu není silnější právo jiné osoby než úpadce, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v konkursu vylučuje. I ze samotného znění ustanovení § 19 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se podává, že za součást majetku konkursní podstaty úpadce se pokládá a zpeněžení ve prospěch konkursních věřitelů podléhá veškerý majetek, o kterém správce konkursní podstaty pořídil soupis a který z tohoto soupisu nebyl (zpravidla na základě výsledků řízení o vylučovací žalobě) vyloučen. Přitom nemusí jít o majetek ve vlastnictví úpadce (srov. § 6 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání). V projednávané věci nemůže být pochyb o tom, že správkyně konkursní podstaty úpadce (Zemědělského družstva Žalany) Ing. Anna Šalomová byla ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách osobou oprávněnou navrhnout provedení veřejné dobrovolné dražby předmětných nemovitostí, i když úpadce nebyl jejich vlastníkem, neboť tyto nemovitosti byly zapsány do soupisu konkursní podstaty úpadce, který je listinou, jež správce konkursní podstaty opravňuje ke zpeněžení sepsaného majetku a do níž se zapisují i věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí úpadci, ale mají být z