21 Cdo 4391/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4391/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4391/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4391.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Dotčené předpisy:§ 463 odst. 1 obč. zák. § 464 obč. zák. § 175i o. s. ř. § 466 obč. zák. § 467 obč. zák. § 465 obč. zák. § 251a předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4391/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po B. K., za účasti 1) M. K., zastoupené Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce č. 580/4, 2) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště Střední Čechy v Praze 1, Náměstí Republiky č. 3, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. D 908/96, o dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2008 č.j. 24 Co 220/2008-508 (správně 24 Co 220/2008-1035), takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po B. K., bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 5.9.1996 č.j. D 908/96-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena Mgr. Miroslava Petříčková, notářka v Mělníku (§ 38 odst. 1 občanského soudního řádu). V průběhu řízení bylo o dědickém právu zjištěno, že zůstavitel nezanechal závěť a že ze zákona svědčí v první dědické skupině manželce zůstavitele M. K. a synům zůstavitele D. K. a B. K., ve třetí dědické skupině sestře zůstavitele A. P. a jejím synům Ing. P. P. a T. P. a ve čtvrté dědické skupině tetě zůstavitele E. K. Při jednání u soudu (soudního komisaře) dne 16.9.1997 učinili projev o odmítnutí dědictví M. K., D. K. a B. K.. Při jednání konaném u soudu (soudního komisaře) dne 26.9.1997 dědictví odmítli A. P., Ing. P. P. a T. P. E. K. odmítla dědictví dne 10.6.1999 před dožádaným Úředním soudem Traunstein. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 19.3.2003 č.j. D 908/96-468 určil, že obecná cena majetku, který měl zůstavitel v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů s M. K., činí 1.277.658,- Kč, a rozhodl, co z tohoto majetku patří "do dědictví" a co připadá manželce zůstavitele M. K.; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 9.4.2003. Okresní soud v Mělníku poté usnesením ze dne 7.12.2007 č.j. D 908/96-995 rozhodl, že "dědicem zůstavitele ze zákona je pozůstalá manželka M. K.", určil obecnou cenu dědictví ve výši 1.249.630,033 Kč, výši pasiv dědictví ve výši 5.491.250,52 Kč a předlužení dědictví ve výši 4.241.620,487 Kč, potvrdil, že veškerý majetek zůstavitele nabyla manželka zůstavitele M. K., která "až do výše zanechaného majetku odpovídá za dluhy zůstavitele", a rozhodl, že odměnu notářky Mgr. Miroslavy Petříčkové ve výši 15.338,20 Kč je povinna zaplatit Česká republika - Okresní soud v Mělníku. O dědickém právu po zůstaviteli dospěl k závěru, že manželka zůstavitele M. K. sice učinila prohlášení o odmítnutí dědictví, že však odmítnutí dědictví "není účinné, neboť si počínala jako dědic a s dědictvím nakládala". Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že M. K. vybrala v době od 19.8. do 27.9.1996 z "podnikatelského" účtu zůstavitele hotovost v celkové výši 670.000,- Kč, přičemž podle jejího tvrzení částku 170.000,- Kč ještě dne 19.8.1996 předala v hotovosti zůstaviteli a zbylých 500.000,- Kč použila "na zajištění chodu podniku zůstavitele, zejména na vyplacení mezd zaměstnancům a zaplacení sociálního a zdravotního pojištění. Vzhledem k tomu, že pouze několik zaměstnanců "firmy zůstavitele" potvrdilo, že jim byla v září 1996 vyplacena mzda za měsíc srpen 1996, a že nebylo prokázáno tvrzení M. K. o platbách na "sociální a zdravotní pojištění" (naopak, od měsíce března 1996 až do měsíce září 1996 "firma zůstavitele" neplatila předepsané pojistné), nemohlo být vzato za prokázané, že by M. K. použila z účtu vybranou hotovost "k zajištění chodu podniku zůstavitele". K odvolání M. K. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10.7.2008 č. j. 24 Co 220/2008-508 (správně 24 Co 220/2008-1035) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že "s pozůstalou manželkou M. K. nebude v řízení jednáno jako s dědičkou"; v ostatních výrocích zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně rozhodl, že M. K. nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že manželka zůstavitele M. K. odmítla dědictví "platně". I když vybrala z účtu zůstavitele po jeho smrti v hotovosti 500.000,- Kč, je třeba podle názoru odvolacího soudu přihlédnout k tomu, že v té době "ještě nebylo rozhodnuto o společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky" a že - i když podle tehdy platné právní úpravy "podnikání zůstavitele netvořilo součást společného jmění - "z povahy věci pozůstalá manželka mohla cítit určitou odpovědnost za toto podnikání a svými úkony se snažila odvrátit vznik vyšších škod"; v popsaném jednání zůstavitelky proto nelze "spatřovat úkony přijetí dědictví". Manželka zůstavitele M. K. proto není jeho dědičkou. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno, podala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. V první řadě namítá, že M. K. odmítla dědictví dne 16.9.1997 poté, co více než rok po úmrtí zůstavitele "plně spolupracovala" s pověřeným soudním komisařem při zjišťování majetku "a chovala se jako dědic" a co vybrala "z podnikatelského účtu ve výlučném vlastnictví zůstavitele finanční částky", aniž by prokázala, že by je použila "na výplaty mezd zaměstnancům zůstavitele a úhradu sociálního a zdravotního pojištění". Podle názoru dovolatelky možnost odmítnout dědictví, ať již úmyslně či neúmyslně, promarní ten, kdo se k dědictví chová tak, jako by mu už patřilo, a že, i když dědici nebrání nic v tom, aby se nevyčkávaje výsledku dědického řízení ujal dědictví a zbavil se tak možnosti dědictví odmítnout, neznamená to, že by před potvrzením nabytí dědictví mohl se zanechaným majetkem nakládat bez jakéhokoliv omezení. Věci náležející do dědictví lze během dědického řízení prodat nebo s nimi učinit jiná opatření jen se svolením soudu, k tomu, aby povolaný dědic mohl využít možnosti odmítnutí dědictví, je zapotřebí, aby se "distancoval ve svém počínání se zřetelem k zanechanému majetku od všeho, co by mohlo být projevem i mlčky učiněným o tom, že dědictví nechce odmítnout", a není významné, zda si takto dědic počínal před poučením o dědickém právu a možnosti odmítnout dědictví nebo až po tomto poučení. Protože manželka zůstavitele M. K. při svém chování k zůstavitelově majetku vycházela ze svého dědického práva, lze je hodnotit tak, že se k dědictví nebo alespoň k jeho části chovala způsobem, jako by jí již patřilo; takové jednání je třeba považovat za počínání, kterým dědic dává najevo, že dědictví nechce odmítnout. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že zůstavitel B. K., řídí se (i v současné době) - jak vyplývá z Části dvanácté, Hlavy I, bodů 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - řízení o dědictví v prvním a druhém stupni zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2000. Dovolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je proto třeba ve smyslu ustanovení Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rovněž projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř.) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou (účastnicí řízení) a že jde o usnesení, proti jehož měnícímu výroku je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dov