21 Cdo 4444/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4444/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce NEWGRANGE a.s. se sídlem v Praze 4, U Habrovky č. 247/11, IČO 27458229, zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova č. 957, proti žalovaným 1) CLANROY a.s. (dříve MEXX CLANROY a.s.) se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/56, IČO 26426927, zastoupenému JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bílkova č. 4, a 2) České dráhy, a.s. se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody č. 1222, IČO 70994226, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 66/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2010 č.j. 21 Co 143/2010-126, takto : I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu se ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), zamítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. ledna 2010 č.j. 20 C 66/2008-106 se ve výrocích, kterými bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1), zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 22.1.2008 domáhal, aby mu oba žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 1.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7% p.a. od 22.9.2006 do zaplacení. Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že dne 22.6.2006 vydražil ve veřejné dobrovolné dražbě, konané žalovaným 1) jako dražebníkem a provedené na návrh žalovaného 2), soubor nemovitostí - staveb a pozemků v areálu "Skrochovice - sklady U 500 bývalé Hospodářské ústředny železnic Praha", v katastrálním území Skrochovice, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 210 pro uvedené katastrální území u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava. Před konáním dražby žalobce uhradil dražební jistotu 1.000.000,- Kč. Cenu dosaženou vydražením, která činila 7.500.000,- Kč, však žalobce neuhradil, protože po udělení příklepu zjistil, že "stožárová trafostanice 110 kVA" nebyla vlastnictvím navrhovatele dražby a že tedy nemohla "být předmětem dražby, ačkoliv jím byla". Předmět dražby dále vykazoval "odlišnosti od jeho popisu v dražební vyhlášce" a vady, kdy železniční vlečka neměla vedenu knihu o pravidelných revizích a ty nebyly prováděny, ústřední topení bylo nefunkční pro chybějící radiátory a plynový kotel a střecha u skladu měla jinou a poškozenou krytinu. Podle názoru žalobce porušili žalovaní své povinnosti přesně označit a popsat předmět dražby, příp. uvést, že údaje o předmětu dražby jsou uvedeny jen podle dostupných informací, kdy "uvedená pochybení činí v konečném důsledku dražbu neplatnou"; žalovaní jsou proto povinni "vydat žalobci bezdůvodné obohacení v podobě složené dražební jistiny ve výši 1.000.000,- Kč". Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10.12.2008 č.j. 20 C 66/2008-58 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 9.900,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl - s ohledem na to, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 171/2007 byla žaloba o určení neplatnosti předmětné veřejné dobrovolné dražby podaná žalobcem pravomocně zamítnuta - k závěru, že žalobce se nemůže "dovolávat" určení neplatnosti dražby v tomto řízení a že proto "předmětná dražba je platná". V řízení zároveň "nebylo prokázáno, že by žalobce uhradil celkovou cenu předmětu dražby dosaženou vydražením", a proto na žalobce nepřešlo vlastnické právo k předmětu dražby. Podle soudu prvního stupně "není tak zde žádný důvod pro vrácení dražební jistoty", neboť "pouze a jen z důvodů na straně žalobce tento nenabyl vlastnické právo k předmětu dražby" a "na straně žalovaných nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce". Za situace, kdy žalobce se nestal vlastníkem předmětu dražby, nepovažoval otázku vad předmětu dražby za významnou. K odvolání žalobce a žalovaného 1) [odvolání žalovaného 1) směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.9.2009 č.j. 21 Co 259/2009-78 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl skutkový základ věci vymezený žalobou posoudit také z hledisek ustanovení § 63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), případně ustanovení § 420 občanského zákoníku, když právní kvalifikací nároku žalobcem není vázán. Projednávaná věc totiž může být posouzena i jako nárok na náhradu škody, když sice neplatnost veřejné dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení, než-li v řízení o určení její neplatnosti, "nelze ale vyloučit, že v příčinné souvislosti s porušením příslušných ustanovení zákona o dražbách nebo zaviněným porušením jiné právní povinnosti vznikne škoda". V tomto směru by měl být žalobce soudem prvního stupně "veden k tomu, aby v rámci uvedení všech rozhodujících skutečností uvedl konkrétně, které povinnosti (dražebník a navrhovatel dražby) nesplnili, zanedbali nebo jakého protiprávního jednání ve smyslu zákona se dopustili, neboť se jedná o nezbytné předpoklady nároku na náhradu škody, a to ať už podle ustanovení § 63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), případně podle ustanovení § 420 občanského zákoníku". Obvodní soud pro Prahu 2 poté rozsudkem ze dne 27.1.2010 č.j. 20 C 66/2008-106 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 34.920,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Protože otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 171/2007 v neprospěch žalobce a protože "nemůže být řešena v jiném, ani předmětném, řízení", soud prvního stupně dovodil, že předmětná veřejná dražba je platná a že proto žalovaným nemohlo vzniknout "bezdůvodné obohacení představující složenou dražební jistotu ve výši 1.000.000,- Kč". Z hlediska případné odpovědnosti žalovaných za škodu uzavřel, že žalobcem tvrzené porušení povinnosti žalovanými (tím, že zahrnuli do předmětu dražby i "stožárové trafostanice", ačkoliv vlastnictvím navrhovatele dražby nebyla) odpovědnost za škodu nezakládá, neboť, kdyby "žalobce řádně uhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přešlo by na něj vlastnictví k předmětu dražby" i za uvedené situace. Žalobce "především nesplnil podmínky k tomu, aby se stal vlastníkem předmětu dražby", a nelze "tak již vůbec hovořit o škodě, která mu měla vzniknout tím, že uvedená stožárová stanice nebyla ve vlastnictví žalovaného 2)". Tvrzení o neprovedené revizi železniční vlečky nebylo prokázáno, navíc "sankce za nesplnění by postihla právního předchůdce žalobce a nikoliv žalobce samotného". Ani zde proto není odpovědnost žalovaných za škodu, když "žalovaní žádnou právní povinnost neporušili, a zároveň zde není příčinná souvislost". Nefunkční otopný systém a odlišná krytina střechy skladu "také nepředstavují žalobcem tvrzenou škodu, když nelze zaměňovat odpovědnost za škodu s odpovědností za vady". Kdyby se žalobce stal vlastníkem předmětu dražby, "mohl by vytýkané nedostatky uplatnit v rámci odpovědnosti za vady". Žalobci tak nemohla vzniknout tvrzená škoda a není dána ani příčinná souvislost mezi takovou tvrzenou škodou a "uvedenými pochybeními". K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.5.2010 č.j. 21 Co 143/2010-126 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) tak, že "výše nákladů řízení činí 71.280,- Kč"; jinak jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 69.480,- Kč k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl se soudem prvního stupně - vycházeje z jeho skutkových zjištění - ke shodnému závěru, že "podstatným bylo zjištění ... pravomocného rozhodnutí o žalobě žalobce na neplatnost dražby", která byla zamítnuta. Žalobce přes poskytnuté poučení "v potřebném rozsahu nedoplnil svá tvrzení" ve vztahu k uplatněnému nároku "a jeho případnému posouzení" ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Ztotožnil se "a pro stručnost odkázal" na právní posouzení věci soudem prvního stupně, který "se vypořádal se všemi námitkami již při odůvodnění svého rozhodnutí". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěry soudů v t