21 Cdo 4952/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4952/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2009 Spisová značka:21 Cdo 4952/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4952.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4952/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po JUDr. A. S., zemřelému, za účasti 1) A. P., zastoupené advokátem, a 2) K. S., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 54 D 97/2006, o dovolání K. S. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. května 2007, č.j. 7 Co 945/2007-1190, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : A. P. podala dne 15.4.2005 u Okresního soudu v Českých Budějovicích návrh na zahájení řízení o dědictví po JUDr. A. S., zemřelém (dále též je „zůstavitel“). Uvedla, že „je dědičkou po zůstaviteli a domáhá se vydání rozhodnutí soudu o tom, že je dědičkou po zemřelém“; že „majetek zůstavitele byl konfiskován dekretem prezidenta republiky číslo 12/1954 Sb., jak to potvrzuje i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 15 Co 633/2001-115 ze dne 29.11.2001 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, č.j. 22 Cdo 683/2002-139 ze dne 28.5.2003“; že „proti této konfiskaci bylo podáno dovolání, požádáno o výjimku, ale tyto opravné prostředky dosud nebyly vyřízeny“; že „český majetek zůstavitele mu byl odcizen zneužitím dekretu číslo 12/1945 Sb.“; že „přidělení části majetku konfiskovaného zůstaviteli podle zákona číslo 143/1947 Sb. nemá pro ztrátu vlastnického práva zůstavitele a pro nároky na vydání tohoto majetku již žádný právní význam“; že „své dědické nároky opírá o skutečnost, že i tři roky po konfiskaci majetku zůstavitele provedené dekretem prezidenta republiky číslo 12/1945 a ještě rok po vydání zákona číslo 143/1947 Sb., byl zůstavitel v každém případě ještě vlastníkem nevyvlastněného osobního majetku v hodnotě více něž dva miliony Kč“; že „odkazuje na Výroční zprávu s. majetku za rok 1947, kde v celkové rozvaze na straně 8 jsou aktiva zůstavitele v jeho osobním majetku zjištěna částkou 2.004.216,50 Kč“; že „právě tento majetek osobního charakteru nebyl v žádném dědickém řízení projednán“; a že „dalšími důvody pro nutnost projednat dědictví po zůstaviteli je uspořádání posloupnosti v osobních právech a povinnostech zůstavitele“; dále že „jediným dědicem zůstavitele je Dr. J. S.,“; že „tuto skutečnost dovodila z toho, že byl jednak synem zůstavitele a jednak jeho univerzálním dědicem“; že „tato tvrzení prokazuje veřejnou, na notářství v C. (A.) pořízenou závětí zůstavitele JUDr. A. S.“; že „Dr. J. S. svou závětí ustanovil svou dceru A. S., nyní provdanou P., svou univerzální dědičkou“; že „následně další závětí ze dne 24.11.1960, kterou Dr. J. S. doplnil dodatkem ze dne 4.6.1965, ustanovil navrhovatelku z jedné čtvrtiny a K. S., v závěti označeného jako univerzálního dědice ze tří čtvrtin, jako spoludědice“; že „pozdější závěť ze dne 24.11.1960 mohla být účinná pouze tehdy, pokud adopce závětního dědice K. S. nabyla účinnosti, tedy jen tam, kde se K. S. mohl stát nástupcem zůstavitele také jako syn“; že „takový předpoklad nemohl podle navrhovatelky nastat v České republice, neboť podle českého práva nemohla být adopce K. S. Dr. J. S. právně účinná, neboť je podle českého práva (§ 65 odst. 2 zákona č. 4/1963 Sb. o rodině) vyloučena“; že „vyloučení brání mimo jiné skutečnost, že adoptovaný K. S. byl v době adopce nesporně československým a nikoli rakouským státním občanem“; že „pokud se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, objeví nějaký majetek zůstavitele, popřípadě i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví“, a proto, že „řízení o dědictví musí být provedeno ohledně celé pozůstalosti JUDr. A. S.“; že „k výkladu závětí předkládá navrhovatelka připojený právní posudek univerzitního profesora dr. R. W., profesora občanského práva a přednosty I. o. p. U. ve V. z 20.7.2002“; že „A. P. je jediné dítě dědice zůstavitele, jeho syna Dr. J. S., a je jediným žijícím příslušníkem hlubocké větve S., a proto podle českého práva pouze jí náležejí osobní práva zůstavitele, zejména právo dědické“; že „navrhovatelce náleží jako nezletilé dceři v okamžiku smrti jejího otce přinejmenším úplný zákonný dědický podíl z poloviny české pozůstalosti a dodatečně příslušná část dědictví náležející vdově jejího otce, E. S. S., protože podle závěti své matky byla ustanovena její univerzální dědičkou a byla jí také odevzdána její pozůstalost“, a že „i z tohoto důvodu se tak stala podle českého práva univerzální dědičkou po A. S., protože se v jejích rukou po smrti její matky opět sjednotilo postavení univerzálního dědice jejího otce J. po A. S.“. K. S. podal dne 31.10.2005 návrh na zahájení řízení o dědictví po JUDr. A. S. obsahující i jeho vyjádření k návrhu A. P. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2.2.2006, č.j. 54 D 97/2006-665, zahájil řízení  o  dědictví po JUDr. A. S. Provedením úkonů v tomto řízení pověřil JUDr. Z. M., notáře v Č. B. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16.3.2007, č.j. 54 D 97/2006-1155, určil, že „jediným účastníkem řízení, se kterým bude nadále soud jednat, je K. S.“. Vycházel ze závěru, že „zůstavitel byl v den své smrti státním občanem Č. r.“; že „otázku pravomoci československých soudů v řízení o dědictví s cizím prvkem je třeba posoudit podle § 61 a § 69 zákona číslo 41/1948 Sb., o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého“; že „dědictví po zůstaviteli, který byl státním občanem Č. r. a který na území Č. r. zanechal pozůstalost tedy projedná podle citovaných předpisů československý, tedy nyní český soud, konkrétně Okresní soud v Českých Budějovicích, v jehož obvodu se má nacházet dědictví po zůstaviteli“; že „z ustanovení článku II. odst. 2 zákona č. 236/1992 Sb., a podpůrně i z judikatury, vyplývá povinnost aplikovat procesní předpisy účinné ke dni úmrtí zůstavitele“; že „takovými předpisy pro hmotné právo dědické je ustanovení § 873 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., dále pak Obecný zákoník občanský ze dne 1.6.1811 číslo 946/1811 sb.z.s., pro procesní právo dědické pak Císařský patent v nesporných právních věcech, ve znění změn a doplňků platný ke dni 1.1.1925“; že „JUDr. A. S. v části A své závěti ze dne 17.8.1948 ustanovil univerzálním dědicem svého nejstaršího legitimního syna, a pro případ, že nezanechá žádné mužské potomky, ustanovil za univerzálního dědice svého bratrance Dr. J. S., bude-li však tento mít v čase smrti zůstavitele potomky, pak jeho nejstaršího legitimního syna“; že „nepřesné je tedy vyjádření A. P. v návrhu došlém soudu 15.4.2005 o tom, že Dr. J. S. je synem zůstavitele, či že A. P. je vnučkou zůstavitele“; že „ze vztahu zůstavitele a jeho bratrance Dr. J. S. tato tvrzení nevyplývají“; že „závěť zůstavitele současně řeší otázky dalšího univerzálního dědice, ale ty pro posouzení věci nejsou podstatné, neboť rozhodující je, že závětní dědic bratranec zůstavitele pan Dr. J. S. se dožil smrti zůstavitele a neměl legitimního syna“; že „pak je nepochybné, že podle uvedené závěti byl k dědění povolán právě a jen bratranec zůstavitele Dr. J. S.“; že „takové zjištění promítl Okresní soud M. ve svém usnesení ze dne 29.11.1951, spisová značka A 29/50, když v pozůstalostní věci po zemřelém JUDr. A. S. odevzdal univerzálnímu dědici Dr. J. S., celé dědictví po zůstaviteli“; že „kdo je procesním nástupcem JUDr. J. S. je třeba řešit z právních úkonů, které JUDr. J. S. pro případ své smrti učinil a z obsahu soudních rozhodnutí o vypořádání pozůstalosti po něm“; že „zásadní je závěť Dr. J. S., kterou učinil dne 24.11.1960 a doplnil svým dodatkem ze dne 4.6.1965, v níž svým univerzálním dědicem jmenoval podle ustanovení zřizovací listiny fideikomisu ze dne 22.10.1703 svého nejstaršího vlastního manželského syna, a pokud by tento měl zemřít před ním, pak vždy jeho nejstaršího vlastního manželského syna“; že „pro případ, že tyto podmínky splněny nebudou, prohlásil v závěti dále, že pokud by měl zemřít bez zanechání vlastních potomků mužského pohlaví, jmenoval svého adoptivního syna K. S., respektive v případě jeho úmrtí jeho nejstaršího manželského vlastního potomka mužského pohlaví, svým univerzálním dědicem“; že „závěť také řeší otázku, jak by mělo být postupováno pro případ, že by adoptivní syn K. S. zemřel bez zanechání vlastních