21 Cdo 506/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 506/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 1. 2015 Spisová značka:21 Cdo 506/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.506.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Pracovní poměr Dohoda o rozvázání pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 310 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. § 356 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. § 224 odst. 1 o. s. ř. § 310 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 506/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce B. D., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Šromem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí č. 51, proti žalované TESYCO GROUP, a.s. se sídlem v Nymburce, Okružní č. 2162, IČO 610 58 009, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o zaplacení 53.468,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 54 C 244/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. října 2012 č.j. 24 Co 18/2012-163, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Zdeňka Šroma, advokáta se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí č. 51. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 5.10.2010 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 53.468,- Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1.8.2008 jako vedoucí směny s místem výkonu práce v Kvasinách. Listinou ze dne 22.6.2009 byl tento pracovní poměr rozvázán dohodou ke dni 30.6.2009. V pracovní smlouvě v čl. 14 si účastníci sjednali tzv. konkurenční doložku podle ustanovení § 310 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalobce se zde zavázal, že se po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti žalované, a žalovaná se zavázala poskytnout žalobci při splnění podmínek uvedených v čl. 14 peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku za každý kalendářní měsíc závazku. Žalovaná ani žalobce od konkurenční doložky v průběhu pracovního poměru neodstoupili. Žalobce vyzval po skončení pracovního poměru žalovanou k plnění závazků z konkurenční doložky, žalovaná žalobci sdělila, že mu plnění neposkytne, jelikož se v průběhu zaměstnání neseznamoval s takovými informacemi, pracovními a technologickými postupy, které by svojí povahou odpovídaly kupříkladu obchodnímu tajemství. Průměrný měsíční výdělek žalobce činil v rozhodném období 26.734,- Kč, žalovaná je tedy povinna žalobci uhradit za měsíce červenec a srpen 2009 částku ve výši 53.468,- Kč. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 26.10.2011 č.j. 54 C 244/2009-120 žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku 53.468,- Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 26.734,- Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od 11.8.2009 do 31.12.2009, ve výši 8,5% ročně za dobu od 11.9.2009 do 31.12.2009, z částky 53.468,- Kč ve výši 8% ročně za dobu od 1.1.2010 do 30.6.2010 a ve výši repo sazby stanovené ČNB v každém kalendářním pololetí a platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů za dobu od 1.7.2010 do zaplacení, aby dále zaplatila žalobci 28.470,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Šroma a aby zaplatila „ČR na účet tohoto soudu“ částku 1.779,- Kč na náhradě nákladů řízení zálohovaných státem. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřeli dne 1.8.2008 pracovní smlouvu, v níž sjednali též tzv. konkurenční doložku, která plně odpovídá ustanovení § 310 zákoníku práce, a ve které se žalobce zavázal, že se po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla předmětem činnosti žalované, nebo která by měla vůči ní soutěžní povahu a žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnout žalobci finanční vyrovnání ve výši průměrného výdělku, a to za každý kalendářní měsíc trvání závazku. Dovodil, že dohoda o konkurenční doložce nebyla neplatným právním úkonem, a byla-li by neplatná, jednalo by se jen o relativní neplatnost, a k dovolání se její neplatnosti by byl oprávněn pouze žalobce, neboť znění pracovní smlouvy včetně konkurenční doložky připravila sama žalovaná. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 53.468,- Kč i s úrokem z prodlení v zákonné výši. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24.10.2012 č.j. 24 Co 18/2012-163 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21.580,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve věci samé přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že dohoda o konkurenční doložce není neplatným právním úkonem, neboť povaha činností, které žalobce v pracovním poměru konal a informace, s nimiž se seznamoval, umožňují sjednání konkurenční doložky ve smyslu ustanovení § 310 zákoníku práce. Šlo o takové informace, poznatky a znalosti pracovních a technologických postupů, u nichž bylo možno na zaměstnanci spravedlivě požadovat omezení vyplývající z dohody o konkurenční doložce. V části upravující výši peněžitého vyrovnání a smluvní pokuty se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, kdy dovodil, že chybí-li v dohodě údaj o tom, zda se výše nároku odvíjí od hrubého či čistého průměrného výdělku, pak je nutno uplatnit výkladové pravidlo uvedené v ustanovení § 352 zákoníku práce, které vede k závěru, že jde o výdělek hrubý. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v otázce případné neplatnosti dohody o konkurenční doložce, jestliže dovodil, že jde jen o neplatnost relativní dle ustanovení § 20 zákoníku práce, neboť případnou neplatnost dohody by žalovaná způsobila sama, a tudíž se nemůže této neplatnosti sama účinně dovolávat. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku neplatnosti konkurenční doložky. Dovozuje, že konkurenční doložka uzavřená mezi žalovanou a žalobcem je neplatná, jelikož je v tomto případě omezeno právo zaměstnance (žalobce) na vlastní výdělečnou činnost nepřiměřeným způsobem vzhledem k tomu, že „předmět činnost žalované je značně široký a zahrnuje prostřednictvím odkazu na činnosti neuvedené v přílohách živnostenského zákona v podstatě jakoukoliv výdělečnou činnost“. Zdůrazňuje také skutečnost, že konkurenční doložka neobsahuje geografické vymezení její působnosti, a dále namítá, že dohoda o konkurenční doložce je dvoustranný právní úkon a pokud žalobce podpisem pracovní smlouvy její obsah akceptoval, pak i on způsobil neplatnost konkurenční doložky. Obsahuje-li dohoda výraz „průměrný výdělek“, není jasné, zda se tím míní hrubý či čistý výdělek, a tato skutečnost činní dohodu neurčitou. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce uvedl, že konkurenční doložka byla sjednána platně, „zcela v intencích zákonné úpravy“, neboť zákoník práce nestanoví jako podmínku, aby byl v dohodě výslovně vymezen „sumář zakázaných činností“. Žalovaná se ostatně nemůže dovolávat případné relativní neplatnosti dohody, vzhledem k tomu, že to byla ona sama, která by neplatnost způsobila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále též jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo