21 Cdo 5306/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5306/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2019 Spisová značka:21 Cdo 5306/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5306.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Osvojení Dotčené předpisy:§ 68a předpisu č. 94/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5306/2017-310 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně J. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Čejkou, advokátem se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května č. 1606, proti žalovanému nezletilému AAAAA. (pseudonym), narozenému XY, bytem XY, zastoupenému opatrovníkem statutárním městem XY, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného 1) M. S., narozené XY, bytem XY a 2) M. S., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Evou Pavlíčkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Hluboká č. 1366, o určení neplatnosti souhlasu s osvojením předem bez vztahu k určitým osvojitelům, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 46/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. června 2017 č. j. 59 Co 118/2017-279, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. II. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejším účastníkům 1) a 2), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 160,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Pavlíčkové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Hluboká č. 1366. Odůvodnění: V původním řízení se manželé S. domáhali nezrušitelného osvojení žalovaného. Návrh na nezrušitelné osvojení byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 7. 2013 č. j. 43 Nc 913/2010-183 zamítnut, tento rozsudek byl poté potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně rozsudkem ze dne 20. 11. 2013 č. j. 59 Co 404/2013-237. Následně byla uvedená rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 811/2014 zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení, neboť bylo o osvojení meritorně rozhodnuto ještě před tím, než byla vyřešena otázka zpochybnění platnosti souhlasu s osvojením předem bez vztahu k určitým osvojitelům podle § 68a zákona o rodině. Dovolací soud dále nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že otázku platnosti uděleného blanketového souhlasu s osvojením je třeba řešit v incidenčním řízení podle ustanovení § 180a o. s. ř. a vyslovil, že o platnosti blanketového souhlasu k osvojení musí být rozhodováno v režimu určovací žaloby podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., má-li přitom určovací žaloba vytvořit pevný právní rámec pro posouzení účastenství v samotném řízení o osvojení, bude zpravidla na určovací žalobě naléhavý právní zájem. Dovolací soud proto zrušil i související usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2013 č. j. 26 Co 144/2013-322, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ve věci žaloby matky nezletilého na určení neplatnosti blanketového souhlasu s osvojením nezletilého AAAAA, a kterým Krajský soud věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu z důvodu, že řízení o neplatnosti souhlasu mělo být podle jeho názoru vedeno podle ustanovení § 180a o. s. ř. Jelikož v řízení nebylo rozhodnuto o platnosti blanketového souhlasu s osvojením, avšak již bylo meritorně rozhodnuto o nezrušitelném osvojení, byly rozsudky soudů nižších stupňů o nezrušitelném osvojení jako předčasné zrušeny a dovolací soud zároveň zrušil související rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o tom, že z důvodu kvalifikovaného nezájmu o dítě není k osvojení třeba souhlasu otce, ale je zapotřebí souhlasu matky. Dovolací soud konstatoval, že otázku kvalifikovaného nezájmu o dítě je namístě posuzovat až za situace, bude-li v řízení rozhodnuto, že udělený blanketový souhlas s osvojením je neplatný; bude-li blanketový souhlas s osvojením shledán platným, řízení o určení, zda je, nebo není třeba souhlasu rodiče k osvojení, se zastaví, neboť je zde již naplněna jedna z alternativních podmínek nezbytných pro rozhodnutí o osvojení, kterou představuje blanketový souhlas s osvojením. Žalobkyně na základě zrušovacího rozsudku dovolacího soudu podala určovací žalobu, kterou se domáhala určení, že její souhlas s osvojením předem bez vztahu k určitým osvojitelům je neplatný. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 6. 2. 2017 č. j. 44 C 46/2016-225 zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala určení neplatnosti blanketového souhlasu s osvojením žalovaného, který udělila dne 19. 4. 2010 na Městském úřadě v Rychnově nad Kněžnou, a zavázal ji k náhradě nákladů řízení vedlejším účastníkům na straně žalovaného. Soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 811/2014, podle kterého se neplatnosti souhlasu k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům, uděleného podle ustanovení § 68a zákona o rodině, lze dovolat jen určovací žalobou, když účastníky v takovém řízení musí být všichni, jichž se tento právní úkon týká, žalovaným je v takovém řízení nezletilé dítě, k jehož osvojení byl dán souhlas, zastoupené v řízení opatrovníkem ustanoveným soudem. Žaloba byla okresním soudem zamítnuta, neboť měl za prokázané, že ovládací a rozpoznávací schopnosti žalobkyně nebyly v době učinění úkonu z forenzního pohledu významně ovlivněny. Nebylo přisvědčeno ani námitce o neustanovení kolizního opatrovníka pro udělení blanketového souhlasu s osvojením, neboť zákon k tomuto právnímu úkonu nestanovil povinnost ustanovení kolizního opatrovníka, který by takový úkon ani nemohl zvrátit, když dítě ani není účastníkem tohoto úkonu. Rovněž nedůvodnou byla shledána námitka udělení blanketového souhlasu místně nepříslušnému městskému úřadu, neboť zákon č. 359/1999 Sb. nestanovil žádné právní následky pro případ, že je souhlas dán místně nepříslušnému městskému úřadu, následek nicotnosti nelze dovodit ani ze zákona č. 500/2004 Sb. Neobstálo ani tvrzení žaloby o neurčitosti protokolu o udělení souhlasu s osvojením, když zákon žádné specifické požadavky nestanovil a protokol jasně a srozumitelně vyjadřoval vůli rodičů dát dítě k osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům, a žalobkyně byla náležitě poučena, a to včetně toho, dokdy může udělený souhlas odvolat. Za vyvrácené měl soud tvrzení, že žalobkyně byla k udělení souhlasu donucena svým partnerem, když znalci nenalezli žádné znaky domácího násilí a výpověď žalobkyně ohledně údajného domácího násilí shledal soud nedůvěryhodnou, když výpověď žalobkyně obsahovala rozpory, působila tendenčně upravena a odporovaly jí i provedené listinné důkazy. Námitka vznesená až v závěrečném návrhu, že od udělení souhlasu uplynulo už více než 6 let, byla neopodstatněnou, jelikož s uplynutím 6 let od udělení souhlasu spojuje právní následky zákon č. 89/2012 Sb., nikoli však zákon č. 40/1964 Sb., jehož režimu dané řízení podléhalo. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 7. 6. 2017 č. j. 59 Co 118/2017-279 odvoláním napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobkyni zaplatit vedlejším účastníkům náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu a konstatoval, že v řízení byl správně určen okruh účastníků. Tvrdila-li žalobkyně, že souhlas s osvojením odvolala, bylo tak učiněno až po koncentraci řízení, ohledně které se žalobkyni dostalo poučení. Odvolací soud nadto poukázal na rozdílnost institutů neplatnosti a neúčinnosti právního úkonu. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že byl-li dán blanketový souhlas s osvojením místně nepříslušnému obecnímu úřadu, je takový souhlas neplatným. Rovněž zpochybňuje okruh účastníků řízení, když tvrdí, že manželé S. neměli být jako vedlejší účastníci na straně žalovaného vůbec připuštěni do řízení. Dále dovolatelka tvrdí, že nebyla náležitě poučena o důsledcích svého souhlasu s osvojením a rozporuje určitost uděleného souhlasu. Dovolatelka také namítá, že pro udělení souhlasu s osvojením měl být ustanoven kolizní opatrovník, a že bylo porušeno její ústavní právo zakotvené v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Vedlejší účastníci 1) a 2) ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedli, že z dovolání nelze ani dovodit právní otázku, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí a která by zakládala přípustnost dovolání, rovněž poukazují na skutečnost, že dovolání odkazuje na již neúčinnou právní úpravu dovolání. Opatrovník nezletilého ve svém vyjádření uv