21 Cdo 843/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 843/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2006 Spisová značka:21 Cdo 843/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.843.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 předpisu č. 19/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 843/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce D. R., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému O., a.s., o 24.469,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 68/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.října 2004 č.j. 16 Co 219/2004-36, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.155,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 24.469,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení „od čtvrtého dne po doručení žaloby žalovanému do zaplacení“. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval jako horník v rubání a že se mu dne 2.4.2001 stal pracovní úraz, pro jehož následky byl práce neschopen do 17.12.2001. Na základě postupně vydávaných lékařských posudků ze dne 18.12.2001, 26.6.2002 a 17.1.2003, jimiž byl uznán nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce pro následek pracovního úrazu, byl převeden v rámci dolu na jinou práci. Žalovaný mu však neproplatil odstupné ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku „při převedení důl - důl“, i když jej „neustále převádí na dobu určitou již po dva roky“, neboť žalobce není dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce tak, „jak uvádí vyhl. 19/1991 Sb“. Okresní soud v Karviné (poté, co usnesením ze dne 23.3.2004 č.j. 24 C 68/2003-13v. zastavil řízení ohledně částky 176,- Kč s příslušenstvím) rozsudkem ze dne 23.3.2004 č.j. 24 C 68/2003-18 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 24.293,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 23.9.2003 do zaplacení, ohledně požadavku žalobce na zaplacení 0,5 % úroku z prodlení od 23.9.2003 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 9.667,50 Kč „k rukám jeho právní zástupkyně“. Vycházeje ze zjištění, že žalobce byl od 1.1.2002 převeden pro pracovní úraz, který utrpěl u žalovaného dne 2.4.2001, z práce dělníka v rubání na práci dělníka na úseku bezpečnosti, dovodil, že žalobci náleží odstupné ve výši průměrného výdělku podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 19/1991 Sb., neboť se stal vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci pro pracovní úraz. Zdůraznil, že „délka doby tzv. dlouhodobosti ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce není dána, a proto nutno tuto délku vyhodnotit v každém konkrétním případě zvlášť“. V posuzované věci „provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobce je již převeden na jinou práci po dobu delší než dva roky, poslední lékařský posudek obsahuje údaj i o tom, že zdravotní stav žalobce je stabilizován“, a „neobsahuje nic o tom, že by žalobce mohl vykonávat původní práci, ze které byl převeden na práci jinou“. Jestliže tedy je zdravotní stav žalobce stabilizován, „nelze zatím dovozovat, že bude převeden zpět na svou původní práci, a podmínka dlouhodobosti je tak splněna“. Podle názoru soudu prvního stupně „tato podmínka je také splněna již samotnou délkou doby převedení žalobce na jinou práci“, a „konečně soud poměřoval zjevný nepoměr dlouhodobosti ve vztahu k délce doby, po kterou je žalobce převeden na jinou práci a k uplatněnému nároku žalobcem, který odpovídá jednoměsíčnímu průměrnému výdělku“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12.10.2004 č.j. 16 Co 219/2004-36 rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené vyhovující části potvrdil a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.150,- Kč „k rukám advokátky“. Ve věci samé zdůraznil, že „pojem dlouhodobé nezpůsobnosti k dosavadní práci není právními předpisy definován, a proto je třeba tento pojem interpretovat takovým způsobem, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost a smyslu a účelu hmotného zabezpečení podle vyhlášky č. 19/1991 Sb.“. Při výkladu tohoto pojmu lze podle názoru odvolacího soudu „per analogiam použít legální definici pojmu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“ stanovenou v § 26 zákona č. 155/1995 Sb., podle které se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatku lékařské vědy trvat déle než jeden rok. Za tohoto stavu, má-li podle poznatků lékařské vědy trvat nezpůsobilost zaměstnance k dosavadní práci maximálně jeden rok, musí lékař zaměstnance uznat dočasně práce neschopným, má-li však trvat déle než jeden rok a zaměstnanec nesplňuje zákonné podmínky pro uznání plné či částečné invalidity, musí lékař, je-li zdravotní stav zaměstnance stabilizován, ukončit dočasnou pracovní neschopnost a uznat zaměstnance lékařským posudkem dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci. Odvolací soud zde zdůraznil, že podle platné právní úpravy nelze zaměstnance uznat lékařským posudkem pouze „přechodně nezpůsobilým dosavadní práci“, nebo omezovat předem platnost lékařského posudku o „dlouhodobé“ nezpůsobilosti k dosavadní práci na určitou dobu. Jestliže tedy v daném případě lékař takto postupoval opakovaně, takže jednotlivá na sebe navazující časově omezená období přesáhla dobu delší než dva roky, pak takový postup „by ve svém důsledku umožňoval, aby byl zaměstnanec převeden na jinou práci bez nároku na odstupné prakticky na neomezenou dobu“. Podle názoru odvolacího soudu proto „nelze v projednávané věci přihlížet u lékařského posudku MUDr. I. P. ze dne 18.12.2001 k časovému omezení platnosti tohoto posudku na dobu šesti měsíců a je nutno vycházet z toho, že žalobce byl tímto posudkem uznán dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci v podzemí pro pracovní úraz ze dne 2.4.2001. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítá, že pojmy „dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav“ a pojem „dlouhodobě nezpůsobilý k dosavadní práci“ nelze slučovat, a za těchto okolností „logicky se pak rovněž neztotožňuje ani s názorem odvolacího soudu, že za dlouhodobou nezpůsobilost k dosavadní práci lze považovat nezpůsobilost, která trvá déle než jeden rok“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. V posuzovaném případě odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku výkladu ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, z hlediska významného pro závěr, zda se zaměstnanec stal vzhledem ke svému zdravotnímu stavu „dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci“. Vzhledem k tomu, že posouzení uvedené otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), a že tato právní otázka dovolacím soudem dosud nebyla řešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po p