21 Cdo 929/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 929/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2006 Spisová značka:21 Cdo 929/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.929.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 80 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 7 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 7 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 2 odst. 2 písm. b) předpisu č. 100/1970Sb. § 103 odst. 2 písm. b) předpisu č. 100/1970Sb. § 100 odst. 1 písm. e) předpisu č. 100/1970Sb. § 117 odst. 1 písm. e) předpisu č. 100/1970Sb. § 117 odst. 3 písm. e) předpisu č. 100/1970Sb. § 124 odst. 3 písm. e) předpisu č. 100/1970Sb. § 125 odst. 3 písm. e) předpisu č. 100/1970Sb. § 2 odst. 2 písm. e) předpisu č. 186/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 929/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. R. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, o 1.973.096,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 224/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. ledna 2005, č.j. 10 Co 568/2004-293, takto : I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru č.j. UC - 857/P - 91 ze dne 1. 10. 1991, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny CPS Ú. ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. 7. 1991 o propuštění žalujícího ze služebního poměru příslušníka SNB, určeno, že služební poměr žalujícího k žalovanému trvá se všemi právy a nároky, a aby bylo žalovanému uloženo „vyplatit“ žalobci náhradu ušlého a nevyplaceného služebního příjmu s 3% úrokem z prodlení od 1. 8. 1991 do dne nabytí právní moci rozsudku „v rozsahu prováděné valorizace (za měsíc červenec 1991 činil služební příjem 6.048,- Kč čistého)” a peněžitou náhradu naturálních náležitostí s 3% úrokem z prodlení ve výši 5.000,- Kč ročně od 1. 8. 1991 do nabytí právní moci rozsudku. Za žalovaného v žalobě označil „Úřad cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru, P., O. 2 (Úřadovna ciz. policie a pas. služby H. 13, Ú.)”. Městský soud v Praze (poté, co mu byla věc postoupena usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 8. 1995, č.j. 7 C 1576/95 - 67), usnesením ze dne 24.11.1995, č.j. 38 Ca 324/95-78, rozhodl, že „právní věc o určení, že služební poměr žalobce u žalovaného trvá, o náhradě ušlého nevyplaceného služebního příjmu s 3% úrokem z prodlení od 1. 8. 1991 a o peněžité náhradě naturálních náležitostí s 3% úrokem z prodlení ve výši 5.000,- Kč ročně od 1. 8. 1991” se vylučuje k samostatnému projednání a dalším usnesením ze dne 18. 12. 1995, č.j. 38 Ca 324/95-85, ve stejném rozsahu vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a věc postoupil k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Řízení o zrušení rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru ze dne 1. 10. 1991, č.j. UC - 857/P - 91, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny celní a pasové služby Ú. ve věcech personálních ze dne 30. 7. 1991 č. 75 o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka SNB, zastavil usnesením ze dne 30. 11. 1995, č.j. 38 Ca 324/95 - 86. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 14. 8. 1996, č.j. 18 C 25/96 - 107, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel přitom z toho, že Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie (jak v průběhu řízení žalobce žalovaného označil) je útvarem Policejního prezídia, nemá právní subjektivitu, a proto ani způsobilost být účastníkem řízení, a že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 1996, č.j. 18 Co 554/96 - 122, usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že žalobce označil za žalovaného Úřad cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru P., O. 2 (Úřadovna ciz. policie a pas. služby, H. 13, Ú.). Skutečnost, že žalobce v podání ze dne 25. 10. 1995 označil žalovaného jako Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie PČR považoval za bezvýznamnou, neboť za podstatné pro posouzení, zda je na místě zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř., považoval to, jaký subjekt byl žalován původně, bez ohledu na další právní nástupnictví. Je-li subjekt žalobcem jasně označený a identifikovaný existujícím jménem či názvem a bydlištěm či sídlem a nemá v době podání žaloby způsobilost být účastníkem řízení, soud v takovém případě řízení bez dalšího podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastaví, protože jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Zabýval se proto zejména zkoumáním otázky, zda „subjekt, resp. subjekty” žalobcem označené v žalobě měly v době podání této žaloby způsobilost být účastníkem řízení. Ze zákona č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, a ze zákona č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, dovodil, že dvě jednotlivé organizační složky Federálního policejního sboru, které za žalovaného označil v žalobě žalobce, „právní subjektivitu evidentně neměly”. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 20. 3.1998, č.j. 2 Cdon 1263/97-160, dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu odmítl, neboť usnesení soudu prvního stupně, jímž řízení (pro nedostatek subjektivity označeného žalovaného) zastavil, ani potvrzující usnesení odvolacího soudu nelze chápat jako nesprávný postup soudu, jímž byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. (ve znění do 31. 12. 2000). Ustavní soud České republiky nálezem ze dne 8. 2. 2000, č.j. IV. ÚS 232/98-168, usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 2 Cdon 1263/97, ze dne 20. 3. 1998, usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 18 Co 554/96, ze dne 29. 11. 1996 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 18 C 25/96, ze dne 14. 8. 1996 zrušil. Dospěl k závěru, že za situace, že stěžovatel (žalobce) „v podstatě uplatnil v návrhu na zahájení řízení více nároků“, přičemž pouze v poměru k jednomu z nich – ke správní žalobě – byl žalovaný označen správně, neměl soud prvního stupně bez dalšího podle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavit, ale naopak měl postupovat v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 a § 104 odst. 2 o.s.ř. a učinit vhodná opatření směřující k odstranění vady podání, spočívající v nedostatečném, resp. neúplném, označení žalovaného v poměru k dalším v žalobě uplatněným nárokům. Okresní soud v Ústí nad Labem (poté, co Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 25. 5. 2000, č.j. 18 C 25/96, 83/2000-179, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesením bude věc postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému, poté, co usnesením ze dne 6. 3. 2002, č.j. 7 C 224/2000-216, řízení o návrhu na určení, že trvá služební poměr žalobce u žalované založený dne 1. 11. 1972, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, a poté, co usnesením ze dne 6. 3. 2002, č.j. 13 C 87/2002-238, ve spojení s usnesením ze dne 26. 8. 2003, č.j. 13 C 87/2002-33, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2003, č.j. 9 Co 160/2002, 796/2003-241, řízení o určení, že trvá služební poměr žalobce u žalovaného založený dne 1. 11. 1972, zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3) usnesením ze dne 3. 12. 2003, č.j. 7 C 224/2000-280, řízení o zaplacení částky 1.973.096,- Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že žalobce se domáhá nároků vyplývajících ze služebního poměru, jež jsou upraveny v zákoně č. 100/1970 Sb., a že služební poměr zakládá vztahy veřejnoprávní povahy, dovodil, že ve věcech týkajících se služebního poměru rozhoduje služební orgán, nikoliv soud. Protože nedostatek soudní pravomoci je nedostatkem neodstranitelným, řízení zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. K