21 Nd 133/2024

Žalobkyně (zastoupená obecným zmocněncem) podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 54 Co 88/2022-95. Podáním dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dovolatelka soudní poplatek za dovolání nezaplatila, byla k zaplacení poplatku vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 23 Cdo 3015/2023-155, které jí bylo doručeno dne 21. 11. 2023.

Dovolatelka soudní poplatek ve stanovené 15denní lhůtě nezaplatila. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. 23 Cdo 3015/2023-162, dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

Žalobkyně učinila dne 26. 1. 2024 podání, kterým se odvolává proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, č. j. 23 Cdo 3015/2023-162, ač byla v usnesení řádně poučena, že proti němu není přípustný opravný prostředek.

Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

Odvolání je výhradně opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 201 o. s. ř.). Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí dovolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85/2001 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č. 139/2002 v časopise Soudní judikatura).

Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty první ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení Nejvyššího soudu 19. 12. 2023, č. j. 23 Cdo 3015/2023-162, zastavil, neboť zde není soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že žalobkyně byla v řízení o jí podaném opravném prostředku neúspěšná a žalované v tomto řízení náklady nevznikly.