22 Cdo 1310/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1310/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1310/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1310.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Vydržení Mimořádné vydržení (o. z.) Dotčené předpisy:§ 987 o. z. § 989 odst. 1 o. z. § 1091 odst. 2 o. z. § 1095 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1310/2025-185 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. R., zastoupené Mgr. Zuzanou Beranovou, advokátkou se sídlem v Lysé nad Labem, Ke Střelnici 2072, proti žalovanému L. J., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 219/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 13. 2. 2025, č. j. 15 Co 22/2025-158, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 13. 2. 2025, č. j. 15 Co 22/2025-158, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem části pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, označené v geometrickém plánu Ing. Jakuba Královiče č. 398-537/2023, jako parc. č. XY o výměře 102 m2, a části pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, označené v geometrickém plánu Ing. Jakuba Královiče č. 398-537/2023, jako parc. č. XY o výměře 89 m2. Žalobu založila na tvrzeních, dle nichž s paní I. F. uzavřela dne 2. 12. 1997 kupní smlouvu, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k pozemku č. st. XY o výměře 355 m2 s objektem bývalé zemědělské usedlosti č. p. XY, k pozemku parc. č. XY o výměře 85 m2, k pozemku parc. č. XY o výměře 87 m2 a k pozemku parc. č. XY o výměře 593 m2, vše v obci XY a katastrálním území XY. Označené nemovitosti převzala v hranicích tehdy existujícího oplocení, tedy i včetně částí sousedních pozemků parc. č. XY a parc. č. XY zahrnutých do oploceného celku. V době nabytí vlastnického práva k zakoupeným nemovitostem neměla žádného tušení, že se ujímá držby i pozemků, které nebyly předmětem převodu vlastnického práva kupní smlouvou. Protože ke dni 1. 1. 2019 nebyla její držba části sousedních pozemků nijak zpochybněna, například podáním žaloby na ochranu vlastnického práva, nabyla žalobkyně na základě mimořádného vydržení vlastnické právo i k části pozemku parc. č. XY o výměře 102 m2 a k části pozemku parc. č. XY o výměře 89 m2. 2. Okresní soud v Pelhřimově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2024, č. j. 4 C 219/2023-119, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. 4 C 219/2023-125, zamítl návrh na určení, „že žalobkyně je vlastníkem části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené dle geometrického plánu vypracovaného Ing. Jakubem Královičem, Horní Rokytnice 615, Rokytnice nad Jizerou, číslo geometrického plánu 398-537/2023, souhlas Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY pod PGP-1441/2023-304, jako parc. č. XY v k. ú. XY“ (výrok I) a dále zamítl návrh na určení, „že žalobkyně je vlastníkem části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené dle geometrického plánu vypracovaného Ing. Jakubem Královičem, Horní Rokytnice 615, Rokytnice nad Jizerou, číslo geometrického plánu 398-537/2023, souhlas Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY pod PGP-1441/2023-304, jako parc. č. XY v k. ú. XY“ (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho dřívějšího zástupce náklady řízení ve výši 26 343 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně v návaznosti na vysvětlení podmínek pro mimořádné vydržení vlastnického práva dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“) a judikatorně rozvedeného předpokladu uchopení se držby v nikoliv nepoctivém úmyslu dovodil, že žalobkyně vlastnické právo k části pozemku parc. č. XY (dle oddělovacího geometrického plánu pozemku parc. č. XY) a k části pozemku parc. č. XY (dle oddělovacího geometrického plánu pozemku parc. č. XY) – dále také „předmětné pozemky“ nebo „pozemky“ ve smyslu shora citovaného ustanovení nevydržela, neboť při uchopení jejich držby v roce 1997 jí původní vlastnice nemohla informovat, že kupní smlouvou ze dne 2. 12. 1997 nabývá i držené pozemky. Převodkyně, I. F., totiž nevěděla, kudy hranice mezi pozemky smlouvou nabytými a posléze drženými probíhá; nebyl mezi nimi žádný zřetelný bod, který by hranici určoval. Tato hranice však byla žalobkyni známa již při zahájení stavebního řízení v roce 1998 a zcela jistě v roce 2015 při kolaudaci zakoupeného domu. Absence poctivosti na straně žalobkyně pak byla zcela zřejmě dána v roce 2010, kdy chtěla pozemek parc. č. XY, o němž tvrdí, že k jeho části vlastnické právo vydržela, zakoupit od jeho předchozího vlastníka pana M. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, odkdy předmětné pozemky skutečně držela a naopak žalovaný prokázal její nepoctivý úmysl posunout si hranice u své nemovitosti; proto soud prvního stupně žalobu zamítl. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, č. j. 15 Co 22/2025-158, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, „že žalobkyně je vlastníkem části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené v geometrickém plánu Ing. Jakuba Královiče č. 398-537/2023, jako parc. č. XY o výměře 102 m2, a části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, označené v geometrickém plánu Ing. Jakuba Královiče č. 398-537/2023, jako parc. č. XY o výměře 89 m2 s tím, že geometrický plán je součástí tohoto rozsudku“ (výrok první rozsudku odvolacího soudu). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 65 072 Kč (výrok druhý rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud založil - od soudu prvního stupně - odlišné právní posouzení věci na skutkovém stavu zjištěném soudem prvního stupně. S odkazem na jím citovanou odbornou (komentářovou) literaturu a judikaturu dovolacího soudu (odvolací soud výslovně odkázal na konkluze podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1074/2024; citovaný rozsudek a usnesení jsou – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz) provedl podrobný výklad pojmu „nepoctivý úmysl“, jehož absence při uchopení držby je jednou z podmínek mimořádného vydržení vlastnického práva ve smyslu § 1095 o. z. V obecné rovině se odvolací soud rovněž zabýval tím, zda podmínka „nikoliv nepoctivého úmyslu“ musí být splněna po celou vydržecí dobu, jakož popsal i situace, v nichž je mimořádné vydržení vyloučeno. Detailně předestřená obecná východiska pak odvolací soud promítl do poměrů projednávané věci takto: a) žalobkyně kupní smlouvou ze dne 2. 12. 1997 koupila nemovitosti o celkové výměře necelých 1 100 m2 a ujala se současně držby předmětných pozemků o výměře necelých 200 m2. Rozdíl ve výměrách nemovitostí činící necelých 20 % nebyl tak zásadní, aby průměrnému člověku bylo při vynaložení běžné péče zřejmé, že se ujímá držby ve větším rozsahu, než jaký nabyl, b) v rozhodné době a ani později nebyla hranice mezi pozemky parc. č. XY a parc. č. XY (tehdy ve vlastnictví žalobkyně) a mezi pozemky parc. č. XY a parc. č. XY ničím vyznačena a ani v terénu nějakým způsobem znatelná. Celý prostor mezi nemovitostí žalovaného a hranicí pozemku parc. č. XY byl jedním celkem, nijak zvlášť neudržovaným, bez viditelných znaků průběhu hranice; žalobkyně tak ani z vnějších znaků v terénu nemohla rozpoznat, že by ke smlouvou nabytým nemovitostem nepatřily části pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, c) převodkyně I. F. neposkytla žalobkyni žádnou relevantní informaci o průběhu hranic mezi pozemky, jež by nekorespondovala tomu, co bylo pro žalobkyni zjistitelné z terénu, d) v terénu existoval vnější znak hranice, a sice taras nacházející se podél budovy č. p. XY ve vlastnictví žalovaného. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavřel, že na straně žalobkyně nelze vůbec hovořit o tom, že by se držby předmětných pozemků ujala svémocně, potajmu či lstivě, tedy v nikoliv poctivém úmyslu. Absenci nepoctivého úmyslu při uchopení držby pak podporují zjištění týkající se rozdílu výměr