22 Cdo 1481/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1481/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2019 Spisová značka:22 Cdo 1481/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.1481.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba Dotčené předpisy:§ 42 odst. 4 o. s. ř. § 43 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1481/2019-151 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně ALUTEX, spol. s r.o., identifikační číslo osoby 25041231, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Janovská 4475/7a, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, proti žalovaným: 1) Kromexim a.s. Kroměříž, identifikační číslo osoby 49969331, se sídlem v Kroměříži, Hulínská 3445/5, 2) KROMEXIM Products spol. s r.o., identifikační číslo osoby 25303414, se sídlem v Kroměříži, Hulínská 2883/3, zastoupeným Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, a 3) LUKROM, spol. s r.o., identifikační číslo osoby 18188281, se sídlem v Lípě 81, o určení přídatného spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 189/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018, č. j. 59 Co 313/2018-126, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018, č. j. 59 Co 313/2018-126, a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 8. 2018, č. j. 7 C 189/2017-112, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala určení, že „kabelová přípojka NN vedoucí od veřejné energetické sítě do průmyslového objektu postaveného na pozemku st. p. č. XY v k. ú. XY je v přídatném spoluvlastnictví žalobkyně jako vlastníka objektu postaveného na pozemku st. p. č. XY v k. ú. XY.“ Žalované společnosti požadovaly zamítnutí žaloby. Okresní soud v Kroměříži („soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 16. 1. 2018, č. j. 7 C 189/2017-86, žalobu zamítl. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně („odvolací soud”) usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 59 Co 112/2018-101, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu žaloba trpí vadami, které brání jejímu věcnému projednání – žaloba neobsahovala rozhodující skutečnosti, byla neurčitá a nesrozumitelná. Soud prvního stupně pak vyzval žalobkyni usnesením ze dne 24. 7. 2018, č. j. 7 C 189/2017-111, obsahujícím poučení podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k doplnění skutkových tvrzení a doplnění důkazů. Výzva k odstranění vad spojená s poučením, jak vady odstranit, zněla takto: „Soud vyzývá žalobkyni v souladu s ust. § 43 o. s. ř., aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení: a) písemně doplnila svá tvrzení, obsažená v žalobě, o následujících skutečnostech: provedla konkretizaci předmětu řízení v přídatném spoluvlastnictví tak, aby byl splněn požadavek nezaměnitelnosti věci a v případě úspěšnosti žaloby, aby tato dostatečně určená věc mohla být zapsána ve veřejném seznamu věcí, provést opravu žalobního návrhu (petitu) v souladu se skutkovými tvrzeními, když se žalobkyně domáhá určení vlastnictví věci, která má být v přídatném spoluvlastnictví několika subjektů, odstranila protismyslnosti dosavadních žalobních tvrzení a žalobního petitu, neboť určení případného spoluvlastnictví předpokládá současně určení několika, tj. nejméně dvou vlastníků věci, kteří rovněž musí být konkrétně žalobkyní označeni vedle tvrzení, z nichž dovozuje uplatněné právo, žaloba dosud obsahuje skutková tvrzení, kdy je z pohledu odvolacího soudu neprojednatelná, neboť tvrzené přídatné spoluvlastnictví není jednoznačně a nezaměnitelně žalobkyní tvrzeno a konkretizováno ve vztahu k předmětu (věci) a žalobní petit je v logickém rozporu s dosavadními tvrzeními žalobkyně, b) písemně označila důkazy k prokázání svých tvrzení: uvedených v žalobě a dále po doplnění skutkových tvrzení uvedených pod bodem I a) tohoto usnesení.“ Na první výzvu žalobkyně reagovala podáním na č. l. 108v takto: „Navrhuji proto, aby okresní soud určil, že elektrická přípojka začínající odbočením od distribuční soustavy společnosti E. ON Distribuce a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, s místem spotřeby č. XY spolu s elektrickým zařízením rozvádějícím elektrický proud do jednotlivých nemovitostí žalobce a žalovaných a budova rozvodny stojící na pozemku p. č. XY v k. ú. XY jsou ve spoluvlastnictví účastníků řízení.“ Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 21. 8. 2018, č. j. 7 C 189/2017-112, žalobu odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Uvedl, že navzdory doplnění žaloby podáním ze dne 18. 7. 2018, žalobkyně nekonkretizovala předmět řízení tak, aby byl splněn požadavek nezaměnitelnosti věci (a v případě úspěšnosti, aby věc mohla být zapsána do veřejného seznamu). Žalobkyně neodstranila vady žalobních tvrzení a žalobního petitu – skutková tvrzení jsou nedostatečná, nesrozumitelná, petit je neurčitý; žaloba je tak neprojednatelná. Tvrzené přídatné spoluvlastnictví není jednoznačně a nezaměnitelně tvrzeno a konkretizováno. Odvolací soud usnesením ze dne 18. 12. 2018, č. j. 59 Co 313/2018-126, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud poukázal na základní zásady civilního sporného řízení vedoucí k řádnému projednání a rozhodnutí věci a na nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. III. ÚS 80/96. Žalobkyně neví (a není to zřejmé ani odvolacímu soudu), čeho se žalobou domáhá – zda se žaloba týká práv vyplývajících ze spoluvlastnictví nebo přídatného spoluvlastnictví; není zřejmé, o jaký právní důvod opírá žalobu. Odvolací soud odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 2 Odon 154/1998, usnesení ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2382/2007, a usnesení ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 544/2013. Žalobkyně měla uvést, čeho se domáhá a o jaký nárok žalobu opírá; nesrozumitelné podání žalobkyně i navzdory výzvě soudu prvního stupně neodstranila, což dostačuje pro odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 věty první o. s. ř.; na tom nic nezměnily ani listiny předložené žalobkyní v rámci podání ze dne 18. 7. 2018. Ani z žalobního petitu není zřejmé, čeho se domáhá. Žalobkyně měla povinnost konkretizovat elektrickou přípojku v žalobním petitu tak, aby předmět řízení byl nezaměnitelný a materiálně vykonatelný. Dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1108/2007. Konstatoval, že žalobkyně měla možnost konkretizovat předmět nároku, neboť tak činila v předchozích řízeních týkajících se stejné elektrické přípojky. Soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně neurčitosti žaloby (i po jejím doplnění), na což poukazovali i žalované od počátku řízení. Žalobkyně nedostála výzvy soudu, o čemž byla poučena. Proti tomuto usnesení podává žalobkyně („dovolatelka”) dovolání, které opírá o § 237 o. s. ř. a tvrdí, že „odvolací soud se při řešení hmotných otázek spojených s projednávanou věcí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a došlo i k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.” Dovolatelka ve stručnosti nastiňuje skutkový stav věci a dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, rozsudek ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4959/2010, a usnesení ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4088/2014, vztahující se k otázce individualizace věcí v řízení. Pokud by soud zamítl nebo odmítl žalobu (byť by jinak podmínky pro vyhovění byly splněny) z důvodu objektivní nemožnosti odlišit žalované věci, byť tyto věci žalované drží, byl by postup soudu v rozporu se zásadami soukromého práva – tj. principem dobrých mravů, ochranou vlastnického práva, spravedlivého posouzení věci a zásadou, že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. Odmítnout žalobu podle § 43 o. s. ř. lze jen tehdy, pokud by věc nebyla individualizována vůbec. Elektrické zařízení za konkrétním odběrným místem nelze zaměnit za žádné jiné; proto je v souladu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu dostatečně konkretizováno. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18, týkající se práva na řádné odůvodnění rozhodnutí jakožto součást práva na spravedlivý proces. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, popř. i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalované 1) a 2) ve vyjá