22 Cdo 1841/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1841/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2012 Spisová značka:22 Cdo 1841/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1841.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezpodílové spoluvlastnictví manželů Dotčené předpisy:§ 143 obč. zák. ve znění od 31.07.1998 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 1. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.3.2013IV.ÚS 941/13JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto15.4.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1841/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce P. H., bytem ve F., F. 802, zastoupeného Mgr. Radkem Stránským, advokátem se sídlem v Liberci, Dvořákova 646/4, proti žalované M. H., bytem v L., L. 821/8, zastoupené Mgr. Petrem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřabí 974, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 118/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. května 2010, č. j. 36 Co 539/2009-127, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem, které měl získat příklepem licitátora v dražbě za částku, kterou vynaložil ze svých výlučných finančních prostředků. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. října 2009, č. j. 12 C 118/2007-106, zamítl žalobu žalobce na určení, že je výlučným vlastníkem domu č. p. 802, nacházejícím se na pozemku parc. č. st. 414, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. st. 414, zastavěná plocha a nádvoří, to vše v katastrálním území a obci F. (výrok I. rozsudku). Dále ve výroku II. rozsudku určil, že žalobce a žalovaná jsou rovnodílnými spoluvlastníky domu č. p. 802, nacházejícího se na pozemku parc. č. 414, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 414, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. 413/2, zahrada, to vše v katastrálním území a obci F. (dále jen ,,předmětné nemovitosti“). Ve výroku III. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl jediným účastníkem dražby a za předmětné nemovitosti zaplatil 250 000,- Kč, které vynaložil zčásti ze svých výlučných finančních prostředků a zčásti z finančních prostředků spadajících do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Soud prvního stupně shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v katastru nemovitostí je k předmětným nemovitostem duplicitní zápis, který vznikl na základě dvou různých protokolů o veřejné dražbě, kdy v jednom je uvedena i manželka vydražitele. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že účastníci od počátku vystupovali jako společní zájemci o předmětné nemovitosti a dokonce byli společně účastníky stavebního řízení o povolení ekologického vytápění a plotu, které se vázalo k předmětným nemovitostem. Bez významu je skutečnost, že se žalobce veřejné dražby účastnil sám. Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci nabyli předmětné nemovitosti do bezpodílového spoluvlastnictví manželů a nyní jsou jejich podílovými spoluvlastníky. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. května 2010, č. j. 36 Co 539/2009-127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že žalobce předmětné nemovitosti nezaplatil ze svých výlučných prostředků. Ba naopak bylo prokázáno, že finanční prostředky v takové výši k dispozici neměl a žalovaná část vydražené ceny uhradila i z vlastních prostředků, které získala půjčkou od svých rodičů. Na úhradu zbytku vydražené částky pak tedy nutně musely být použity i prostředky z bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Shodně se soudem prvního stupně má také za to, že žalobce má vzhledem k duplicitnímu zápisu v katastru nemovitostí zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Odvolací soud se ztotožnil i s právními závěry soudu prvního stupně, když konstatoval, že byla-li za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nabyta věc jak z prostředků ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, tak z prostředků v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, stává se součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez ohledu na výši finančních prostředků vynaložených z bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“). Namítal, že předmětné nemovitosti nabyl jako jejich vydražitel sám do svého vlastnictví v okamžiku příklepu licitátora ve veřejné dražbě. Podle jeho názoru nebylo v řízení prokázáno, že by měly být předmětné nemovitosti vydraženy do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, neboť nevěrohodné tvrzení žalované, že byla veřejné dražbě přítomna, bylo v řízení vyvráceno. Poukazoval i na další rozpory ve výpovědích žalované, zejména pokud jde o její tvrzení, že si od rodičů půjčila peníze na zaplacení nemovitostí získaných v dražbě. Dovolatel nalézacím soudům také vytýkal, že neprovedly potřebné důkazy, které by prokazovaly, že rodiče žalované neměli finanční prostředky, které by mohli půjčit. Dovolatel trval na tom, že vydražené nemovitosti zaplatil výlučně ze svých finančních prostředků. Uvedl, že žalovaná sama nepřímo tuto skutečnost potvrdila ve své výpovědi. Žalovaná odkázala na své argumenty vznesené již v řízení před odvolacím soudem. Dovolání považuje za nepřípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolání může být v řešené věci přípustné jen proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu. V předmětné věci se soudy zabývaly posouzením otázky právního režimu nemovitostí nabytých jedním z manželů jako výlučným účastníkem dražby konané podle zákona č. 427/1990 Sb. Podle názoru dovolatele se tento jako výlučný dražitel stal také výlučným vlastníkem vydražených nemovitostí již před zaplacením vydražených nemovitostí na základě přiklepu licitátora, a vydražené nemovitosti se nestaly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Řešení uvedené právní otázky bylo pro rozhodnutí soudů podstatné, žalobce právní názor nalézacích soudů napadá a uvedená otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech dosud vyřešena. Dovolání je proto přípustné ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, není však důvodné. Podle ustanovení § 143 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „občanský zákoník“), v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše,