22 Cdo 2028/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2028/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2002 Spisová značka:22 Cdo 2028/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.2028.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 132a odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 135a odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2028/2000 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 84/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 1999, č. j. 10 Co 1076/99-76, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 1999, č. j. 10 Co 1076/99-76, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. května 1999, č. j. 8 C 84/98-36, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Vsetíně (dál jen „soud prvního stupně\") rozsudkem z 30. 5. 1999, č. j. 8 C 84/98-36, zamítl žalobu, aby „žalovaný byl povinen odstranit z pozemku žalobce parc. č. 83/2 zahrada v k. ú. S. n. M., obec S., okres V., drátěný plot na sloupcích, a z plochy, kterou bez oprávnění užívá, odstranit na své náklady jeden strom, rybízové a angreštové keře, vše do tří dnů od právní moci rozsudku\", a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel 13. 6. 1977 se svými rodiči darovací smlouvu, podle které mu rodiče darovali dům čp. 15 s pozemkem parc. č. 90 zastavěná plocha a pozemek parc. č. 83/2 zahrada v kat. území S. n. M. o výměře 566 m2. Žalovaný je podle kupní smlouvy, uzavřené 6. 5. 1963, vlastníkem domu čp. 47 a pozemku parc. č. 92 - zastavěná plocha a zemědělská hospodářská budova, o výměře 76 m2, který sousedí s pozemkem žalobce parc. č. 83/2. Podle protokolů o vytýčení hranice těchto pozemků, vyhotovených P. P., pracovníkem G., spol. s r. o. V., z 28. 7. 1993 a 6. 3. 1998, užívá žalovaný část pozemku žalobce parc. č. 83/2, kterou také oplotil. Tato oplocená část pozemku žalobce byla původně zastavěna „stodolou - chatrčí\". Šlo o dřevěnou stodolu na pilířcích, která přiléhala k další stodole na parc. č. 92. Stodola - chatrč byla postavena v roce 1937 právními předchůdci žalovaného a byla jimi užívána. Od roku 1963 ji užíval žalovaný v domnění, že jde o stavbu na jím zakoupeném pozemku parc č. 92. V roce 1975 žalovaný stodolu - chatrč na základě rozhodnutí MNV S. odstranil. Po jejím odstranění postavili rodiče žalobce dřevěný plot v místě původní obvodové zdi stodoly - chatrče a žalovaný část pozemku parc. č. 83/2, kterou zabírala původně stavba této stodoly - chatrče nadále nerušeně užíval jako zahradu. V roce 1982 žalobce plot postavený rodiči vyměnil. Když však po zaměření hranic v roce 1993 zjistil, že žalovaný užívá část jeho pozemku parc. č. 83/2 a k jeho výzvě v roce 1994 ji žalovaný nevyklidil, žalobce plot odstranil. Žalovaný však vzápětí postavil nový drátěný plot v místě žalobcem odstraněného plotu. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci nelze jako vlastníku poskytnout ochranu k předmětné části pozemku parc. č. 83/2, neboť není jejím vlastníkem. Již právní předchůdci žalovaného ve vlastnictví stodoly - chatrče vydrželi vlastnictví k pozemku, na kterém se tato stodola nacházela, jestliže až do roku 1993 nebylo mezi vlastníky pozemků parc. č. 83/2 a parc. č. 92 sporné, že hranice těchto pozemků je tvořena původně zdí stodoly - chatrče, později na témže místě postaveným plotem. Podle soudu prvního stupně nebylo dostatek podkladů pro závěr, že byla naplněna třicetiletá vydržecí lhůta, která byla předpokladem pro vydržení vlastnického práva k nemovitosti podle OOZ z roku 1811. I kdyby však nedošlo k vydržení předmětné části pozemku právními předchůdci žalovaného podle zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, pak vlastnictví vydržel sám žalobce k 1. 4. 1984 podle § 135a a 507 a) odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ\"), ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem z 22. 11. 1999, č. j. 10 Co 1076/99-76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a dovolání proti svému rozsudku nepřipustil. Odvolací soud doplnil dokazování kupními smlouvami z 6. 5. 1963, ze kterých zjistil, že pozemek parc. č. 92 nabyli do spoluvlastnictví žalovaný a jeho manželka L. M., a to tak, že 1/2 jim prodal otec žalovaného A. M. a 1/2 čs. stát zastoupený ONV ve V. Jinak odvolací soud převzal další zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že „za existence zák. č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, započalo vydržení zmíněné části pozemku žalovaným, a to v souvislosti s kupními smlouvami z 6. 5. 1963.\" Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalovaný vydržel předmětnou část pozemku parc. č. 83/2 podle § 135a Občz ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb. k 1. 4. 1984, když do desetileté vydržecí lhůty lze započíst i dobu, po kterou byla část pozemku parc. č. 83/2 v oprávněná držbě žalovaného před 1. 4. 1983, kdy nabyla uvedená novela účinnosti. Odvolací soud byl proto také zajedno se soudem prvního stupně i v závěru, že není-li žalobce vlastníkem této části pozemku parc. č. 83/2, nepřísluší mu k ní ochrana podle § 126 ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. Dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nepřipustil s odůvodněním, že ve věci rozhodl v souladu se stávající judikaturou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z § 239 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“). Vytýká odvolacímu soudu nesprávné posouzení vzniku oprávněné držby předmětného pozemku parc. č. 83/2 žalovaným. Odvolací soud nevzal v úvahu, že rodiče žalobce se už v roce 1961 domáhali zbourání stodoly - chatrče, což potvrdil jako svědek bratr žalobce A. P. Dále poukazuje na to, že stodola - chatrč „byla přilepená\" na dosud stojící stodolu na pozemku parc. č. 92. Do každé z nich byl samostatný přístup, přičemž do stodoly - chatrče museli rodiče žalovaného a později žalovaný přecházet přes pozemek parc. č. 84, tedy cizí pozemek, který není ve vlastnictví žalobce ani žalovaného. Je nepravděpodobné, že by se rodiče žalovaného stejně jako žalovaný mýlili v rozsahu pozemku parc. č. 92 a vzhledem k přístupu do stodoly - chatrče přes cizí pozemek nevěděli, že stodola - chatrč není na pozemku parc. č. 92. Kromě toho žalovaný nabyl polovinu pozemku parc. č. 92 v roce 1963 a druhou polovinu nabyl až po smrti matky v roce 1982, když dědictví však bylo dodatečně projednáno až v roce 1996. Žalovaný nemohl být v dobré víře, že mu předmětná část pozemku parc. č. 83/2 patří, i proto, že byl jen spoluvlastníkem sousedního pozemku parc. č. 92. Podle žalobce je třeba vycházet z R 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je uvedeno, že „vědomí, že někdo vlastní spoluvlastnický podíl nemovitosti, vylučuje - jestliže nemovitost užívá výlučně sám - dobromyslnost v tom, že mu nemovitost patří celá, pokud nedošlo k události, která odůvodněně mohla v uživateli vyvolat přesvědčení, že se stal vlastníkem i ostatních spoluvlastnických podílů.\" Dále žalobce namítá, že při posouzení dobré víry soudy obou stupňů opomněly, že držba části pozemku parc. č. 83/2 žalovaným a jeho předchůdci se neopírala o žádný titul. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že jeho rodiče souhlasili s tím, aby žalovaný a jeho rodiče užívali jejich pozemek jen proto, že měli sedm dětí a z důvodů finančních se nechtěli soudit. Nevyjasněno také zůstalo, jaký vlastně byl rozsah pozemku parc. č. 83/2, užívaný žalovaným, když žalobce tvrdil, že obvodové zdi stodoly – chatrče nestály přesně v místech, kde byl později postaven plot. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval Nejvyšší soud v řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Vady řízení, vyjmenované v § 237 odst. l OSŘ, k