22 Cdo 2035/2003 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2035/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2004 Spisová značka:22 Cdo 2035/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.2035.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2035/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Ing. M. N., zastoupeného advokátem, proti žalované E. D., zastoupené advokátem, o určení hranic pozemku a určení vlastnictví nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 1375/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 14. dubna 2003, č. j. 29 Co 157/2002-272, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem níže uvedené pozemkové parcely a jednak určení průběhu hranice mezi touto parcelou a parcelou ve vlastnictví žalované. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. června 2001, č. j. 5 C 1375/95-208, výrokem pod bodem I. určil, „že žalobce Ing. M. N., je vlastníkem pozemkové parcely 626/8 louka o vým. 356 m2 v obci i k. ú. B.“. Výrokem pod bodem II. určil, „že hranice mezi pozemkovou parcelou 626/8 louka v k. ú. B. o vým. 356 m2 a mezi pozemkovou parcelou 626/2 louka v k. ú. B. o vým. 2076 m2, je označena hraničními znaky č. 4 a č. 10 podle geometrického plánu č. 410-401/96 ze dne 22. 3. 1997 ověřeného Katastrálním úřadem v J. pod číslem 273/97, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobce a žalovaná, resp. jejich právní předchůdci, nabyli v padesátých letech 20. století v přídělovém řízení v tamním katastrálním území části pozemkových parcel č. 626/2 a č. 627/1. Žalobce, resp. jeho právní předchůdci získali z parcely č. 626/2 část o výměře 350 m2 a z parcely č. 627/1 část o výměře 140 m2, které, sloučeny pod č. 626/5, měly celkem 490 m2. Žalovaná, resp. její právní předchůdci, získali z uvedených parcel č. 626/2 a č. 627/1 pozemek o výměře 2.005 m2, označený po sloučení jako parcela č. 626/2. Dále vyšel z tvrzení žalobce, že ačkoliv jeho pozemek č. 626/5, oddělený od pozemku žalované přírodní hranicí z nasázených smrků a křovin, byl od roku 1945 nepřetržitě užíván jeho rodinou v rozsahu nejméně 465 m2, došlo pochybením zeměměřičské správy k tomu, že v tehdejší evidenci nemovitostí byl tento pozemek veden ve výměře 215 m2, a naproti tomu pozemek žalované, nově označený jako č. 626/2, nabyl více než 300 m2. Soud prvního stupně dále konstatoval, že výměry částí parcel, nabývaných příděly bez geometrických plánů, byly činěny toliko odhadem. Pro tento závěr vyšel z údaje geometra, který vypracoval 22. 3. 1997 geometrický plán oddělující nově zřízenou pozemkovou parcelu č. 626/8 o výměře 356 m2 od pozemku žalované č. 626/2, že v předchozím období došlo k chybnému zákresu pozemku č. 626/5 do mapy a tím k chybnému určení výměr předmětných pozemků. Určil proto, že vlastníkem parcely č. 626/8 o výměře zmíněných 356 m2 je žalobce a stanovil průběh hranice; při stanovení průběhu hranice mezi pozemky vycházel z § 14 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), který podle něj toto stanovení umožňuje. Konstatoval, že vlastnické právo žalobce je podloženo nabývacím titulem – přídělovou listinou, i když zákres přídělové hranice v mapě jednotné evidence půdy nebyl proveden správně, a to včetně určení výměry, kterážto chyba byla převzata i do operátu katastru nemovitostí. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud odvolací rozhodující k odvolání žalované, poté rozsudkem ze dne 14. dubna 2003, č. j. 29 Co 157/2002-272, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil výslechem znalce Ing. P. V. Konstatoval, že se soud prvního stupně s otázkou nabývacích titulů žalobce i žalované resp. jejich právních předchůdců k předmětným pozemkovým parcelám vypořádal dostatečně. Za základ rozhodnutí vzal znalecký posudek uvedeného znalce, který se stal podkladem jak pro určení vlastnictví sporné nemovitosti, tak pro určení hranice mezi pozemky účastníků řízení. Jeho závěry korespondují se závěry odborného vyjádření geometra Ing. S. V. a s dalšími důkazy ve věci provedenými. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání a tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; důvody dovolání spatřuje v tom, že dosavadní řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování. Klade otázku, zda ve sporu o hranice pozemků je dána pravomoc soudu. Vedle toho namítá, že žalobce neunesl důkazní břemeno v kontextu s § 16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, když zápisy právních vztahů v evidenci nemovitostí provedené podle dosavadních předpisů prokazují pravdivost skutečností v nich uvedených, pokud není prokázán opak. Spor podle názoru dovolatelky vyvolal stát nezajištěním řádného uložení grafického přídělového plánu, kterým byly hranice přidělených pozemků vymezeny jednak v souvislosti s přídělem ve prospěch právních předchůdců žalované, jednak s přídělem ve prospěch Ing. M. N. a L. N. Uvádí, že podle § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., přecházela přidělená půda do vlastnictví přídělce dnem jejího převzetí do držby. Okamžik přechodu vlastnictví pak určoval den, kdy se přídělce držby ujal; původní přídělci nevedli spor o hranice mezi přidělenými pozemky. Podle názoru odvolacího soudu odviselo určení hranice mezi pozemky od odborného posouzení, pro něž byly rozhodující dva polní náčrty a dříve nezaevidované kamenné mezníky odpovídající náčrtům. Soud ale opomenul, že polní náčrty nejsou dokumenty upřesňující grafické přídělové plány, že tyto náčrty nemohou založit změnu vlastnictví a nelze jimi omezovat či rozšiřovat předmět přídělu; nebylo ani doloženo za jakým účelem polní náčrty vznikly. Mohly sloužit pro vymezení užívacího práva pro zcela jiné subjekty a jde o nepřímý důkaz, přičemž stav z nich rekonstruovaný neodpovídá ani poměru výměr stanovených v přídělových listinách. Dovolatelka má výhrady k závěrům znaleckého posudku znalce Ing. P. V.; k němu kromě jiného podotýká, že z jím použité metody nelze prověřit, jaký díl původní PK parcely č. 626/2 by v důsledku rozhodnutí soudu zůstal v jejím vlastnictví a jaká by byla jeho výměra vzhledem k nabývacímu titulu jejích právních předchůdců, a jaký díl původní PK parcely č. 626/2 by v důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně byl ve vlastnictví žalobce. Za nestranné nepovažuje již samotné zadání znaleckého posudku, když nebylo vyhověno jejímu návrhu, aby soud provedl důkaz protokolem o vytýčení Ing. I. P. a jeho výslechem. Za věc zásadního právního významu dovolatelka považuje to, zda za situace, kdy se nezajistil grafický přídělový plán, je možno rozhodnout na základě důkazů provedených soudy nebo zda základem dokazování musí být respektování poměru příděly rozděleného pozemku rekonstrukcí původního grafického přídělového plánu. Skutečnost, že nebyla provedena rekonstrukce grafického přídělového plánu mělo za následek, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 ods