22 Cdo 2517/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2517/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2023 Spisová značka:22 Cdo 2517/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2517.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nabytí vlastnického práva od neoprávněného Dotčené předpisy:§ 984 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2517/2022-262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) R. H., b) J. H., a c) M. M., všech zastoupených JUDr. Lenkou Chalabalovou, advokátkou se sídlem v Kyjově, Riegrova 377/9, proti žalovaným 1) V. M., zastoupené JUDr. Helenou Pilařovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heinrichova 223/38, a 2) R. H., zastoupenému Mgr. Miroslavou Kůrovou, advokátkou se sídlem v Kyjově, Žižkova 791/25, o určení spoluvlastnictví k nemovitosti a určení neplatnosti darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 20 C 2/2021, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2022, č. j. 38 Co 206/2021-233, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 365 Kč k rukám JUDr. Lenky Chalabalové, advokátky se sídlem v Kyjově, Riegrova 377/9. III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 8. 2021, č. j. 20 C 2/2021-197, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že I. M. H., zemřelá XY (dále jen „zůstavitelka“), byla ke dni úmrtí podílovou spoluvlastnicí domu č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY, v k. ú. XY, v rozsahu spoluvlastnického podílu 1/2 celku (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti ze dne 4. 2. 2019 uzavřená mezi žalovaným 2) jako dárcem a oprávněným a žalovanou 1) jako obdarovanou a povinnou je neplatná (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 38 Co 206/2021-233, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že určil, že zůstavitelka byla ke dni úmrtí podílovou spoluvlastnicí domu č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, v rozsahu spoluvlastnického podílu 1/2 celku (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání v rozsahu výroku I a III. Namítá že : 1) Odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně řešil otázku procesního práva, a sice zda je na straně žalobců dána aktivní věcná legitimace a zda je v souvislosti s tím dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení. Tuto otázku řešil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013, podle kterého je ve věci určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem věci, věcně legitimován – jde-li o majetek, který přechází na právní nástupce zůstavitele děděním – jen ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem; otázka, kdo je dědicem zůstavitele, přitom nemůže být posuzována v jiném než dědickém řízení, a to ani jako otázka předběžná. S ohledem na to, že žalobci v dědickém řízení neoznačili žádný majetek po zůstavitelce a v dědickém řízení nebyli ani posouzeni jako dědicové, má žalovaná 1) za to, že svou aktivní věcnou legitimaci a s tím související naléhavý právní zájem neprokázali. Nalézací soudy proto postupovaly nesprávně, pokud si otázku, kdo je dědicem, posoudily samy, a následně rozhodly ve věci samé. 2) Odvolací soud nesprávně řešil otázku hmotného práva, zda lze darovací smlouvu a smlouvu o zřízení služebnosti ze dne 4. 9. 2019 považovat pro účely § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) za úplatnou, pokud byla kompenzována jak finančním plněním, tak zřízením věcného břemene, které se svým rozsahem blížilo dohodě o výměnku. Tuto otázku odvolací soud řešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, z nějž se podává, že je-li v souvislosti s darovací smlouvou uzavřena smlouva o výměnku, posuzuje se pro účel předpokládaný § 984 odst. 1 o. z. darovací smlouva zpravidla jako smlouva úplatná; úplatnost přitom nemusí spočívat pouze v protiplnění majetkové hodnoty. Odvolací soud přitom nezohlednil veškerá protiplnění žalované 1) vůči žalovanému 2), která byla učiněna v souvislosti s darováním. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované 1) náklady řízení před soudy obou stupňů i náklady dovolacího řízení. Žalobci ve vyjádření k dovolání žalované 1) uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. Aktivní legitimace žalobců je dána a osvědčili i naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jedině soudní rozhodnutí umožní zápis do katastru nemovitostí a uplatnění dědického práva žalobců, jelikož zůstavitelka nebyla a není zapsána jako vlastník 1/2 domu a jedině určovací žalobou mohou žalobci dosáhnout změny zápisu a následného dědického řízení. Žalobci nesouhlasí s tím, že žalovanou 1) chrání § 984 o. z., neboť na darovací smlouvu nelze pohlížet jako na úplatnou, pokud splacení půjčky bylo podmínkou převodu vlastnického práva a následné investice žalované 1) byly prováděny až po jejím nabytí vlastnického práva, tudíž žalovaná 1) investovala do svého vlastnictví, nikoliv že by tím poskytovala žalovanému 2) plnění jako oprávněnému ze služebnosti; obsah smlouvy nelze posuzovat jako dohodu o výměnku. Navrhli, aby bylo dovolání žalované 1) zamítnuto a žalobcům přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání žalované 1) uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný a dovolání žalované 1) za nedůvodné. Dům byl postaven za trvání manželství se zůstavitelkou ze společných prostředků. Nesouhlasí s posouzením darovací smlouvy jako smlouvy úplatné blížící se dohodě o výměnku, neboť se žalovaný 2) i poté, co nemovitosti daroval, osobně i finančně podílel velkou měrou na rekonstrukci domu a společně s žalovanou 1) hradil veškeré energie. Současně nesouhlasí s námitkou žalované 1), že žalobci nejsou ve sporu aktivně věcně legitimováni, neboť se jedná o dědice zůstavitelky a mají tudíž naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitelky jakožto zákonní dědicové. Navrhl, aby bylo dovolání žalované 1) zamítnuto. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolatelka namítá, že v projednávané věci není dána aktivní věcná legitimace žalobců k podání žaloby, přičemž tuto otázku odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013), neboť sám posuzoval, zda jsou žalobci dědici zůstavitelky, ačkoliv tato otázka může být posouzena pouze v rámci dědického řízení. Tato námitka nezakládá příp