22 Cdo 2529/2019 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2529/2019-188 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně P. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 121/3, proti žalovanému M. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Yvonou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Litomyšli, Portmanka 210, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 12 C 22/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. ledna 2019, č. j. 27 Co 2/2019-164, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. ledna 2019, č. j. 27 Co 2/2019-164, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 10. 2018, č. j. 12 C 22/2017-138, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů (dále také „SJM“) žalobkyně a žalovaného, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 2016, č. j. 12 C 317/2015-17, do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatek účtu číslo XY, vedeného u MONETA Money Bank a. s. ve výši 1 130,13 Kč na jméno žalobkyně, zůstatek účtu číslo XY u Raiffeisen stavební spořitelny a. s. ve výši 3 878 Kč na jméno žalobkyně a osobní automobil XY, modré barvy, reg. zn. XY; a do výlučného vlastnictví žalovaného zůstatek účtu číslo XY, vedeného u MONETA Money Bank a. s. ve výši 38 825,39 Kč na jméno žalovaného, osobní automobil XY, zelené barvy, reg. zn. XY, přívěs nákladní XY, hnědé barvy, reg. zn. XY a motocykl XY, červené barvy, reg. zn. XY (výrok I.). Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 399 408,60 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III.–V.). Soud prvního stupně se předně zabýval námitkou žalovaného, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 6. 1. 2016 smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů pro dobu po rozvodu manželství a práv a povinností společného bydlení (dále jen „předmětná smlouva“). Tuto smlouvu žalovaný považuje za platnou a účinnou i v případě tzv. sporného rozvodu, a to ke dni zániku SJM, tedy ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Na platnost a účinnost předmětné smlouvy usuzuje z výkladu § 738 občanského zákoníku. Soud prvního stupně však tento názor nesdílel. Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových práv manželů, kterou zákon podmiňuje rozvodem dohodou manželů, tzv. nesporným rozvodem, tedy bez zjišťování příčin rozvratu, je platná pouze v případech rozvodu, o němž bylo rozhodnuto podle § 757 občanského zákoníku – obdoba § 24a zákona o rodině. Ze spisu sp. zn. 12 C 317/2015 však vyplývá, že rozvod účastníků byl řešen jako tzv. sporný rozvod, protože manželka přípisem ze dne 30. 5. 2016 soudu sdělila, že se od manžela odstěhovala dne 5. 12. 2015, do té doby spolu manželé žili, hospodařili a manželsky se stýkali. Nebyl tedy splněn zákonný předpoklad, že by spolu déle než 6 měsíců nežili a nevedli manželský život. Rozvod proto nelze považovat za nesporný. Dále sdělila, že od předmětné smlouvy odstupuje, necítí se jí být vázána. Soud proto poté v rozvodovém řízení zkoumal příčiny rozvratu manželství. V této věci má soud prvního stupně za to, že mezi účastníky nebyla předmětná smlouva platně uzavřena pro dobu po rozvodu a přistoupil k vypořádání SJM účastníků rozhodnutím. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 27 Co 2/2019-164, změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) a dále o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel z toho, že účastníci před zánikem SJM uzavřeli předmětnou smlouvu o vypořádání pro případ jeho zániku, a to v takové formě, aby vyhověla požadavkům § 757 občanského zákoníku. Touto smlouvou podle vlastního vyjádření vypořádali veškeré své majetkové vztahy na dobu po rozvodu, neboť současně obsahuje i pravidlo pro vypořádání hodnot, které by se snad staly součástí SJM v mezidobí mezi uzavřením předmětné smlouvy a zánikem společného jmění. Předmětná smlouva neobsahuje žádné výslovné ujednání o tom, že se uzavírá jen pro případ rozvodu podle § 757 občanského zákoníku a že by v případě jiného způsobu zániku SJM měla pozbýt platnosti. Současně z provedeného dokazování nevyplývá, že by byla předmětná smlouva podle § 1759 občanského zákoníku změněna nebo zrušena, ostatně to ani nebylo tvrzeno, žalobkyně jen uváděla, že se touto smlouvou z důvodu spornosti rozvodu necítila být vázána a že od ní odstupuje. Možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2001 občanského zákoníku ovšem v předmětné smlouvě sjednána nebyla, ani taková možnost neplyne ze zákona. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Domnívá se, že závěry odvolacího soudu nejsou správné a jsou v rozporu s hmotným právem a s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Zejména je třeba vyjasnit použití § 738 občanského zákoníku. Za prvé pokládá otázku, zda je každá dohoda o vypořádání majetkových poměrů uzavřená podle § 757 občanského zákoníku vždy platná a účinná, a změnila se tedy zcela úprava vypořádání SJM pro případ nesporného rozvodu oproti § 24a zákona o rodině. Žalobkyně vycházela z toho, že pokud rozvod manželství neproběhl smluveným způsobem, ale v řízení o rozvod manželství byla zkoumána příčina rozvratu manželství, není společný majetek vypořádán. Za druhé pokládá otázku, zda je platná a účinná dohoda o vypořádání vzájemných majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství v případě, kdy je předmětem vypořádání účastníky učiněna nemovitá věc, ale dohoda není předmětem vkladu do veřejného seznamu – katastru nemovitostí. Byť předmětná smlouva obsahovala i ujednání o nemovitých věcech, k zápisu do veřejného seznamu nikdy nedošlo. V této části ji proto nelze považovat za účinnou. Za třetí pokud účastníci učiní předmětem smlouvy nemovitou věc a v řízení se prokáže, že nebyla předmětem vypořádání, a naopak se prokáže, že dohodou nebyl vypořádán nárok na valorizovanou investici do nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalovaného, lze takový nevypořádaný nárok soudem projednat a uplatnit k „částečnému“ vypořádání SJM? Jde pak o dohodu o částečném vypořádání SJM? Účastníci v předmětné smlouvě shodně prohlásili, že bytovou jednotku nabyli za trvání manželství a označili za věc určenou k vypořádání. Žalovaný jednotku – ateliér získal darem, ale k jejímu zbudování došlo za trvání manželství. Valorizovaná investice do jednotky nebyla předmětem vypořádání ve smlouvě ze dne 6. 1. 2016. Odvolací soud učinil nesprávný závěr, že žádné další hodnoty vypořádat nelze. Za čtvrté pokládá otázku, zda je platná a účinná dohoda o vypořádání majetkových poměrů podle § 757 občanského zákoníku i v případě, kdy jeden z manželů nezíská žádný nebo zanedbatelný majetek a manžel, který nechá vypracovat dohodu, získá veškerý nebo většinu majetku. Nepříčí se pak taková dohoda dobrým mravům a není neplatná? Lze pravidla pro vypořádání SJM dohodou vyloučit? Žalobkyně nepovažuje dohodu za spravedlivou (podíly manželů nejsou stejné). Nelze jí klást k tíži, že nevěděla, že si měla vymínit možnost odstoupení od předmětné smlouvy či výslovné pozbytí platnosti pro nerealizování smluveného rozvodu. Využití její nezkušenosti chápe jako lichvu. Za páté pokládá otázku, zda je předmětná smlouva o vypořádání platná a účinná, pokud účastníci ve smlouvě formulovali, že dohodu uzavírají k naplnění zákonných podmínek pro rozvod manželství podle § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku a takový postup nebyl naplněn. V předmětné smlouvě bylo výslovně uvedeno, že ji manželé uzavírají, aby naplnili zákonné podmínky pro rozvod manželství podle § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. Žalobkyně chápala podmínku uvedenou ve smlouvě jako rozvazovací. A vzhledem k tomu, že manželství bylo rozvedeno sporným způsobem, se necítila být smlouvou vázána. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) – (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 29. 9. 2017. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo po 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a dále rozsu