22 Cdo 2583/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2583/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 2583/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.2583.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2013 § 1029 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2583/2025-266 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) P. B., b) L. B., zastoupených JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, proti žalovaným 1) J. E., 2) J. E., zastoupeným Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, U Smaltovny 32/1115, a 3) H. S., o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 82/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 4. 2025, č. j. 23 Co 313/2024-241, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni rovným dílem zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 555 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných Mgr. et Mgr. Jana Vobořila, Ph.D. III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 3) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V této věci, v níž se žalobci domáhali povolení nezbytné cesty ke svým nemovitostem podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) dovolací soud posuzoval, zda zakládají přípustnost dovolání námitky žalobců směřující proti závěru odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty, jestliže jsou formulovány na jiném skutkovém stavu, než z jakého vyšel odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn. V souvislosti s námitkou žalovaných směřující proti závěru odvolacího soudu, že nezbytnou cestu nelze povolit ani s ohledem na existenci stavby nacházející se na pozemku žalovaných, se dovolací soud zabýval tím, zda by řešení příslušné právní otázky formulované žalobci mohlo vést k příznivějšímu rozhodnutí ve věci, a zda by její řešení nebylo pouze akademické. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 4. 2024, č. j. 8 C 82/2022-158, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zřízení služebnosti cesty přes pozemky žalovaných p. č. XY, p. č. XY, p. č. st. XY, p. č. st. XY a p. č. st. XY, to vše v k. ú. XY, ve prospěch pozemků žalobců p. č. XY a p. č. XY v k. ú. XY, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem č. 2503-534/2022 vyhotoveným společností Geodézie Pardubice s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Hradišťská 407, oproti povinnosti zaplatit žalovaným úplatu za povolení nezbytné cesty ve výši vyměřené soudem (výrok I). Ve výrocích II a III rozhodl soud o nákladech nalézacího řízení vzniklých účastníkům. 3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 23 Co 313/2024-241, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II a III). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem přes pozemky p. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, na nichž se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, a přes pozemek p. č. XY, ke kterému mají zřízenou služebnost chůze a jízdy bez omezení tonáže projíždějících vozidel. Vyložil, že žalobci tak mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem z veřejné cesty, a to i motorovými vozidly bez ohledu na nosnost. Poznamenal, že tuto cestu žalobci i nájemci jejich nemovitostí fakticky využívají. Soud uzavřel, že v takovém případě požadují žalobci povolení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, a proto žalobu zamítl [srovnej § 1032 odst. 1 písm. c) o. z.]. 5. Dodal, že nezbytnou cestu ani nebylo možné povolit podle návrhu žalobců, neboť se na části pozemku žalovaných, přes který se žalobci domáhají povolení nezbytné cesty, nachází stavba, která byla povolena a zkolaudována již před podáním žaloby. II. Dovolání žalobců a vyjádření žalovaných 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 7. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nezbytnou cestu požadují povolit pouze za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. Namítají, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil jako dostatečný dosavadní přístup k nemovitostem žalobců po účelové komunikaci a přes pozemek p. č. XY, ačkoli jejich nemovitosti, a to především stavba, která se nachází na pozemku p. č. st. XY, jsou určeny pro skladování či výrobu. Pro řádné užívání těchto nemovitostí je nezbytné zajistit i přístup nákladními automobily, což dosavadní přístup přes účelovou komunikaci a pozemek p. č. XY neumožňuje. Podle dovolatelů je při rozhodování o povolení nezbytné cesty nutno zohlednit, k jakému účelu stavba, ke které má být nezbytná cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku v souladu se stavebními předpisy slouží (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2909/2016). Pokud však nyní nelze přijíždět k nemovitostem žalobců většími nákladními automobily, nemohou žalobci své nemovitosti řádně užívat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5100/2016). 8. Neztotožňují se ani se závěrem odvolacího soudu, že nelze nezbytnou cestu povolit, jelikož se na pozemku p. č. st. XY nachází stavba ocelové haly. Podle dovolatelů by taková dočasná stavba neměla být ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z. překážkou povolení nezbytné cesty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1274/2003 nebo sp. zn. 22 Cdo 2823/2016), jinak by bylo možné účelově zřizovat stavby bez trvalého spojení se zemí tak, aby se zabránilo povolení nezbytné cesty. Podle dovolatelů by soudy měly tyto situace posuzovat individuálně (např. zohlednit dobu existence stavby, pevnost spojení se zemí nebo využití stavby). Samotné náklady na odstranění či změnu stavby by mohly jít podle § 1030 odst. 1 o. z. k tíži žadatelů o nezbytnou cestu, a to jakožto odčinění újmy spojené se zřízením nezbytné cesty. 9. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. Žalovaní 1) a 2) se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu. Úvahu odvolacího soudu, že v posuzované věci nejsou splněny předpoklady pro povolení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a násl. o. z., nepovažují za zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud tuto úvahu rovněž náležitě odůvodnil. 11. Poznamenávají, že stavba ve vlastnictví žalobců slouží v současné době jako skladovací objekt a přístup k ní mají žalobci zajištěn přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci a po pozemku p. č. XY na základě existující služebnosti cesty. Mají za to, že tento přístup je možné využít i menšími nákladními automobily. 12. Podle žalovaných 1) a 2) je rovněž překážkou povolení nezbytné cesty stavba haly nacházející se na pozemku p. č. st. XY, která byla postavena a zkolaudována ještě před podáním této žaloby. 13. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 14. Žalovaná 3) se k dovolání žalobců nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu do-sud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel dom