22 Cdo 2930/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2930/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2006 Spisová značka:22 Cdo 2930/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2930.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 134 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 134 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2930/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: a) Ing. S. Ch., zastoupené žalobkyní b) JUDr. D. B., proti žalovaným: 1) V. Ch. a 2) O. Ch., 3) S., s. r. o., všem zastoupeným advokátem, 4) městu P., zastoupenému advokátkou, a 5) městské části P., o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 348/92, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2004, č. j. 21 Co 389/2003, 21 Co 390/2003-583, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2004, č. j. 21 Co 389/2003, 21 Co 390/2003-583, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně a) se žalobou, podanou jen proti žalovanému 1), domáhala, aby soud uložil žalovanému zdržet se vstupu na pozemek parc. č. 18/1, zapsaný na LV č. 355 pro obec město P., kat. území Ch., zdržet se odstraňování porostů, jakož i veškerého příslušenství z tohoto pozemku, zdržet se zřizování odstavných parkovacích stání na tomto pozemku a zapojit kabel a elektrický proud na tomto pozemku a zpřístupnit žalobkyni vstup k elektrické a vodovodní přípojce na tomto pozemku a na celý pozemek. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 1992, č. j. 32 C 348/92-55, žalobě vyhověl. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 17. května 1994, č. j. 17 Co 255/93-77, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil právní názor, že předběžně je třeba řešit otázku, zda žalobkyně je či není vlastnicí sporného pozemku, tedy zda žalobkyně, případně její právní předchůdci, vlastnické právo k pozemku nabyli vydržením. K tomu mimo jiné uvedl, že pokud by sporný pozemek parc. č. 18/1, původně kat. č. 402, přešel do vlastnictví státu, jeho vydržení by nepřicházelo v úvahu, a to ani podle OZO z roku 1811, ani podle občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., ani podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a žalobkyně by v takovém případě nebyla věcně aktivně legitimována. Pokud by bylo prokázáno, že sporný pozemek je z majetku P. a. (církevní), platila by podle § 1472 OZO čtyřicetiletá vydržecí doba, takže i kdyby bylo prokázáno držení pozemku právními předchůdci žalobkyně již od roku 1923, vydržecí doba by do konce účinnosti OZO z roku 1811 neproběhla. Uložil soudu prvního stupně, aby otázku vydržení zkoumal z hlediska právní úpravy platné od 1. 1. 1951, a dojde-li k závěru, že k vydržení podle občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. nedošlo, pak aby ji řešil z hlediska § 135a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. s přihlédnutím k tomu, že v době od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991 bylo vydržení pozemku možné jen pro stát a vydržitel pozemku měl právo na uzavření dohody o osobním Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 15. června 1998, č. j. 32 C 348/92-314, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. prosince 1999, č. j. 32 C 348/92-487, zamítl žalobu, aby žalovaným bylo uloženo, aby se zdrželi vstupu na pozemek parc. č. 18/1, zapsaný na LV č. 732 pro obec město P. a kat. území Ch., a žalovanému 1) aby bylo uloženo, aby se zdržel odstraňování porostů, jakož i veškerého příslušenství z tohoto pozemku, zdržel se zřizování odstavných a parkovacích stání na tomto pozemku, žalobkyním zpřístupnil vstup k elektrické a vodovodní přípojce na tomto pozemku a na celý pozemek a aby na tomto pozemku zapojil kabel a elektrický proud. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětného pozemku parc. č. 18/1 zapsána obec město P. – Městská část P. Tento pozemek vznikl rozdělením pozemku parc. č. 18, který spolu s pozemkem parc. č. 17 byl původně podle pozemkové knihy součástí pozemku parc. č. 402, k němuž bylo v deskách zemských, knihovní vložce č. 335, vloženo vlastnické právo pro P. a. Poznámkou z 2. 12. 1920 bylo podle návrhu Farního úřadu v P. z 21. 11. 1920 poznamenáno zabrání státem podle zákona č. 215/1919 Sb. Tato poznámka však byla k 20. 8. 1927 vymazána. Směnnou smlouvou z 20. 2. 1923 A. p. postoupilo V. a A. Ch., právním předchůdcům žalobkyň, část pozemku č. kat. 397 role v kat. území Ch., označenou v situačním plánku připojeném ke smlouvě, za pozemky č. kat. 142 a 149 v kat. území T. Pozemek par. č. 402 – pastvina o výměře 4 286 m2 byl uveden v soupisu pozemkového majetku podléhajícího revizi podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, z 13. 1. 1948. Podle hlášení o změně z 24. 2. 1970 byl pozemek parc. č. 402 dosud v užívání JZD R. v Ch. převeden na MNV Ch. jako součást veřejného prostranství. Na podkladě žádosti B. Ch., původní žalobkyně b), o přidělení pozemku parc. č. 19 v Ch. do osobního užívání ke stavbě rodinného domu, k níž je možný přístup přes pozemky parc. č. 17 a 18 (dříve kat. č. 402), a návrhu Útvaru hlavního architekta m. P. z 1. 3. 1984 byla geometrickém plánem č. 224 6.020-145-84 z pozemku parc. č. 18 o výměře 449 m2 oddělena část o výměře 142 m2 a tato byla přičleněna k pozemku parc. č. 19 s původní výměrou 548 m2. Tato změna však v evidenci nemovitostí nikdy nebyla provedena. Darovací smlouvou z 5. 5. 1976 darovala B. Ch. S. Ch. [žalobkyni a)] pozemek kat. č. 397/4 – díl a o výměře 808 m2, nyní označenou jako parc. č. 20. B. Ch. nabyla vlastnické právo mj. k pozemku parč. č. 397/4 postupní smlouvou z 13. 5. 1946 od A. Ch. a dědictvím po svém manželovi B. Ch. na podkladě rozhodnutí z 8. 8. 1961, který spoluvlastnický podíl k pozemku nabyl dědictvím po svém otci V. Ch. v roce 1946. Darovací smlouvou z 9. 4. 1986 převedla B. Ch. na V. Ch. pozemek parc. č. 19 o výměře 548 m2. B. Ch. čestným prohlášením z roku 1983 prohlásila, že stavbu plotu na pozemku parc. č. 18 provedla vlastním nákladem v roce 1963. Žádostí ze 7. 4. 1986 žalovaní 1) a 2) požádali o přidělení části pozemku parc. č. 18 a jeho sloučení s pozemkem parc. č. 19 s tím, že na pozemku hodlají postavit rodinný domek. Podle zápisu koordinační komise MNV v P.-M. z 24. 4. 1986 komise projednala žádost B. a S. Ch. o přičlenění pozemku parc. č. 18, který je ve vlastnictví státu, k pozemku parc. č. 20 ve vlastnictví S. Ch. a k pozemku parc. č. 25 ve vlastnictví B. Ch. s tím, že oddělení, případně sloučení pozemků musí být předmětem správního řízení u orgánu územního plánování. Nájemní smlouvou č. 26/92 z 20. 5. 1992 Místní úřad v P.-M. jako vlastník pozemků parcelních čísel 18/1, 18/2 a 18/3 o výměře 449 m2 pronajal označené pozemky žalovanému 1) za účelem zřízení odstavných parkovacích stání s tím, že přes pozemek parc. č. 18/1 je povinen umožnit vstup na přilehlý pozemek parc. č. 20/1 ve vlastnictví žalobkyně a). Podnájemní smlouvou ze 7. 2. 1996 žalovaní 1) a 2) pronajali společnosti S., s. r. o., zastoupené jednatelkou žalovanou 2), část pozemku parc. č. 18/1 k vjezdu a výjezdu na pronajaté pozemky parcelních čísel 25, 26 a 27. Místním ohledáním pozemku parc. č. 18/1 dne 31. 8. 1992 bylo zjištěno, že na pozemku se nachází elektrická přípojka a funkční kohout vodovodního potrubí. Podle tvrzení žalobkyně a), původní žalobkyně b) a nynější žalobkyně b) došlo v šedesátých letech k přestavbě plotu od chodníku a cesty, kdy nový plot byl postaven na stejném místě. Žalovaný 1) naproti tomu uvedl, že plot vybudovaný jeho matkou v roce 1963 byl postaven dále a že jeho matka oplotila i pozemek, který jí nepatřil. Na podkladě učiněných skutkových zjištění soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace v tomto sporu, neboť žalobkyně neprokázaly, že vlastnické právo ke spornému pozemku nabyly vydržením. Soud prvního stupně poukázal na to, že právním předchůdcům žalobkyň V. a A. Ch., kteří směnnou smlouvou v roce 1923 nabyli do vlastnictví část pozemku parc. č. 397, označenou v situačním plánku připojeném ke smlouvě, muselo být zřejmé, k jakému pozemku nabyli vlastnictví, a nemohli být v dobré víře, že jim patří i část pastviny parc. č. 402, které se směnná smlouva netýkala. V dobré víře mohli být nejdříve právní nástupci V. a A. Ch. B. a B. Ch., kteří do jejich vlastnických práv vstoupili v roce