22 Cdo 3457/2006 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3457/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 6. 2009 Spisová značka:22 Cdo 3457/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.3457.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3457/2006 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. P., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 133/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. září 2006, č. j. 8 Co 1836/2006-103, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou dne 3. srpna 2005 domáhal určení, že je vlastníkem níže specifikované části pozemku. Tvrdil, že vlastnické právo nabyl vydržením, neboť jeho právní předchůdci od roku 1976 a žalobce od roku 1998 do května 2005 byli jejími oprávněnými držiteli. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) z 11. května 2006, č. j. 14 C 133/2005-85, jímž bylo určeno, že „žalobce je vlastníkem pozemkové parcely KN č. 63/8 o výměře 48 m2 v k. ú. Ř., která vznikla na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. 392-43 Ma/2005 ze dne 27. 6. 2005, oddělením z pozemkové parcely č. KN 63/7, která je ve vlastnictví žalovaného, když geometrický plán je přílohou tohoto rozsudku“, k odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. září 2006, č. j. 8 Co 1836/2006-103, změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem domu č. p. 172 se st. parc. č. 268 a parc. č. 60/5 ostatní plocha v k. ú. Ř. Pozemky a dům vznikly tak, že geometrickým plánem z 4. 4. 1975 byla parc. č. 60 rozdělena na parcely č. 60/1 a 60/2 a Vodohospodářský rozvoj a výstavba inženýrský podnik P. podle stavebního povolení z téhož roku 1975 postavil na parc. č. 60/2 dvojdomek. Geometrickým plánem z 9. 10. 1980 byly z parc. č. 60/2, užívané Jihočeskými vodovody a kanalizacemi, odštěpným závodem Č. B., odděleny stavební parcely č. 268 a 269. Ke dni 14. 7. 1997 bylo podle kupní smlouvy uzavřené mezi Vodovody a kanalizacemi Jižní Čechy, akciovou společností, a žalobcem, vloženo vlastnické právo žalobce k domu č. p. 172 na st. parc. č. 268. Privatizací Jihočeských vodovodů a kanalizací, státního podniku, později státního podniku Statek N. H., provedenou rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR z 30. 3. 1998, byly pozemky st. parc. 268 a parc. č. 60/2 převedeny na Fond národního majetku ČR, a podle dohody uzavřené 1. 4. 1998 tímto fondem převedeny na Jihočeský vodárenský svaz Č. B. Z pozemku parc. č. 60/2 byl geometrickým plánem z 19. 3. 1998 oddělen pozemek parc. 60/5 o výměře 897m2, který Jihočeský vodárenský svaz následně prodal spolu s pozemkem parc. č. 268 žalobci kupní smlouvou ze 17. 7. 1998 (s účinky vkladu práva do katastru nemovitostí k 15. 10. 1998). Žalobce a jeho právní předchůdci užívali od roku 1976 spolu s pozemkem parc. č. 60/2 (od roku 1998 spolu z něj odděleným pozemkem 60/5) i část sousedního pozemku parc. č. 63, který děděním v letech 1961 a 1965 nabyl V. Š. Z tohoto pozemku byl oddělen pozemek parc. č. 63/2, o výměře 2 188 m2, a z něj v roce 1993 oddělen pozemek parc. č. 63/4, o výměře 1 160 m2, který V. Š. prodal žalovanému kupní smlouvou z 24. 3. 1994. Geometrickým plánem z 27. 6. 2005 byla část tohoto pozemku užívaná žalobcem vymezena jako parcela č. 63/8 o výměře 48 m2. Právní předchůdci žalobce a žalobce až do roku 2005 užívali jako vlastní tuto část sousedního pozemku v hranici vymezené plotem, postaveným v roce 1976 na základě stavebního povolení z roku 1975, a část, nacházející se mimo plot ve směru k cestě, jako přístup ke svým pozemkům. Také v Záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z roku 1975 bylo uvedeno, že hranice pozemku parc. č. 60/2 jsou vytýčeny budoucím plotem, a vybudovaný plot byl chápán jako hranice pozemku i v rámci technicko-hospodářského mapování zavedeného k 1. 9. 1981. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce vlastnické právo ke sporné části pozemku žalovaného podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále „ObčZ“), nevydržel. I když byl od 17. 7. 1998 v dobré víře, že mu sporná část pozemku patří, nebyl splněn předpoklad nepřetržité oprávněné držby po desetiletou vydržecí dobu (§ 130 odst. 1 ObčZ), a to ani v případě započtení oprávněné držby Jihočeského vodárenského svazu. S odkazem na novelu občanského zákoníku č. 509/1991 Sb., účinnou od 1. 1. 1992, dovodil, že by bylo možné započítat i držbu právního předchůdce Jihočeského vodárenského svazu, jímž byl stát, ale jen pokud by šlo o držbu oprávněnou. Stát však nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu sporná část sousedního pozemku patří. Jestliže v roce 1975 povoloval na parc. č. 60/2 výstavbu dvojdomků spolu s oplocením, měl se řádně zabývat vlastnickou hranicí mezi pozemky a nelze akceptovat jeho rezignaci na její zjištění. Již z geometrického plánu z roku 1975, kterým byla parc. č. 60/2 oddělena od parc. č. 60, a z přiloženého polního náčrtu č. 28 je patrné, že hranice parc. č. 60/2 není totožná s linií stávajícího oplocení. Navíc jako subjekt vybavený odborným aparátem (národní podnik Geodésie) neprovedl přesná a dostupná zjištění ani při technicko-hospodářském mapování v k. ú. Ř. v roce 1981 a bez dalšího převzal hranici plotu za hranici parc. č. 60/2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Jako důvod dovolání uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného posouzení užívacích vztahů a vlastnických práv k předmětným nemovitostem, když nesprávně dovodil, že jejich držitelem a uživatelem byl stát, který nemohl být v dobré víře. Z kupní smlouvy z 24. 3. 1994 a z dalších listin založených jako důkazy ve spise vyplývá, že jeho právním předchůdcem v rozsahu nově vzniklé pozemkové parcely č. 63/8, o výměře 48m2, která vznikla oddělením od parcely č. 63/7, byl od roku 1965 V. Š., a nikoliv stát. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou řádně zastoupenou osobou a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu dovolatelem uplatněného dovolacího důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. K předpokladům vzniku držby věci ve smyslu § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 ObčZ, který stanoví, že držitelem věci je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, a obdobně rovněž § 132a občanského zákoníku ve znění zákona č. 131/1982 Sb., před novelou č. 509/1991 Sb., podle kterého kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu jako vlastník věci, se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, publikovaném pod R 4/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Uvedl, že „pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní – držební vůle (animus possidendi - prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis - prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá i ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Držitelem je i ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora)“. Odvolací soud dovodil, že právním předchůdcem žalobce v držbě pozemku označeného jako parc. č. 63/8, o výměře 48 m2, v k. ú. Ř. byl až do roku 1998 stát. Vycházel přitom z toho, že předmětný pozemek byl v roce 1976 připlocen k parc. č. 60/2 a že stát vykonával svoji držbu prostřednictvím státního podniku Jihočeské vodovody a kanalizace (později Statek N. H., s. p.), kterému svědčilo právo hospodaření s jeho majetkem, byl jeho detentorem. Je tedy nesporné, že stát předmětný pozemek fakticky ovládal a současně projevoval svoji vůli nakládat s ním jako s vlastním. Z kupní smlouvy