22 Cdo 3509/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3509/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3509/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3509.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Stavba, součást pozemku (superficies solo cedit) (o. z.) Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3509/2024-258 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, PhD., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Povodí Labe, státní podnik, se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého 951/8, IČO: 70890005, proti žalovanému K. B., zastoupenému Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Chlumova 1436/3, o 174 397,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ, pod sp. zn. 21 C 271/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 25 Co 97/2024-206, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 25 Co 97/2024-206, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 21 C 271/2023-152, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 174.397,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 157.442,14 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.955,34 Kč od 20. 5. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II a III). 2. Povinnost k zaplacení částky soud přiznal z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce, jelikož z dokazování zjistil, že žalovaný od 1. 1. 2022 užívá stavbu jezu, která je součástí pozemku ve vlastnictví žalobce, tak, že je na ní upevněna hydraulická sklopná klapka sloužící provozu vodní elektrárny žalovaného bez právního důvodu. Při určování výše peněžité náhrady vyšel ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného za účelem stanovení obvyklé výše nájmu, která je minimální výší pro uzavření smlouvy o nájmu podle Metodického pokynu Ministerstva zemědělství č. j. 810/2020-MZE-15112 ze dne 21. 1. 2020. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 25 Co 97/2024-206, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvedl, že dovolání je přípustné, poněvadž napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako i rozhodnutí soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení několika otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolacím soudem jsou rozhodovány rozdílně. Jako první otázku dovolatel uvedl, zda je předmětná hydraulická sklopná klapka (dále též „předmětná klapka“) vodním dílem podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“) a stavbou podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Domníval se, že posouzení povahy předmětné klapky je nezbytné pro další rozhodování ve věci. Proto nesouhlasil s tím, že soudy tuto otázku neřešily z jeho pohledu dostatečně, protože ji nepovažovaly za důležitou pro rozhodnutí ve věci. Druhou navazující otázkou bylo, zda vodní dílo vzniklo před 1. 1. 2002, a zda tak existuje ve prospěch dovolatele legální věcné břemeno ve smyslu § 50 odst. c) vodního zákona, podle kterého by žalující vlastník pozemku byl povinen strpět dovolatelovo vodní dílo na svém pozemku za jednorázovou náhradu, na jejíž vymáhání by už byl nárok žalobce promlčen. Třetí otázka spočívala v posouzení, zda existence zákonného věcného břemene potlačuje případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Dále pro případ, že by dovolací soud nepřisvědčil dovolatelovu právnímu názoru ohledně prvních třech otázek, zpochybnil dovolatel také výpočet výše nájmu, ze kterého vychází výše bezdůvodného obohacení, kterou je žalovaný povinen zaplatit. Soudům v tomto směru vytkl, že neměly zohledňovat vliv výkonového potenciálu polohy pozemku. Proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na konec svého dovolání připojil ještě návrh na přiznání odkladného účinku dovolání, protože se obával hrozby vzniku stavu právní nejistoty, tedy nového požadavku žalobce na zaplacení téže nebo vyšší částky bezdůvodného obohacení za navazující období, což by pro něj bylo likvidační. 5. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání nejprve vysvětlil, že nespatřuje důvod pro přiznání odkladného účinku dovolání. Žalovaný již částku uloženou napadeným rozhodnutím zaplatil. Pokud by se žalovaný obával, že žalobce může opětovně uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení pro navazující období, odkladný účinek dovolání by v tom žádnou roli nehrál, protože ten se vztahuje pouze k napadenému rozhodnutí ve věci, nikoliv k případnému rozhodování mezi účastníky do budoucna. K otázkám označeným dovolatelem 1 až 3 se žalobce vyjádřil, že se shoduje s krajským soudem v tom, že posouzení, zda předmětná klapka je či není vodním dílem, není pro rozhodnutí ve věci podstatné. I pokud by předmětná klapka naplnila samostatně znaky vodního díla podle vodního zákona, nejednalo by se o vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002. Proto se na posuzovanou situaci nepoužijí ustanovení o legálním věcném břemeni podle vodního zákona, kterých se žalovaný domáhá. A vzhledem k tomu, že tu věcné břemeno, ani žádný jiný právní titul k užívání cizích nemovitostí nebyly, bylo namístě požadovat po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení. Co se týče poslední otázky dovolatele, jestli měly soudy při určování výše nájmu přihlédnout i k výkonovému potenciálu polohy pozemku, i v tomto směru žalobce souhlasí s názorem krajského soudu. Poukazuje na to, že využití tohoto ukazatele je z jeho pohledu užitečné, jelikož není pochyb, že každý pozemek na vodním toku nemá stejnou hodnotu, a právě tento ukazatel slouží pro objektivní ohodnocení polohy pozemku ve vodním toku, což je bezpochyby ukazatel rozhodný pro hodnotu konkrétního pozemku. Závěrem uvedl, že je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto navrhl dovolání odmítnout. 6. Dovolání není přípustné. 7. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Dovolací soud především uvádí, že dovolání je na samé hranici projednatelnosti a splnění zákonných náležitostí dovolání. To vyplývá již ze samotného vymezení přípustnosti dovolání, která má být založena postupem odvolacího soudu, jenž se při řešení níže uvedených právních otázek měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; současně však dovolatel uvádí, že příslušné právní otázky jsou rozhodovány rozdílně samotným dovolacím soudem, aniž by však uváděl, v čem by tato rozdílnost měla spočívat a jakými rozhodnutími by měla být založena. Dovolání je nadto značně nepřehledné, neboť dovolatel buď cituje rozsáhlé části rozhodnutí dovolacího soudu, nebo uvádí toliko jejich spisové značky bez zasazení do kontextu dané věci, který by akceptoval s