22 Cdo 3545/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3545/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2021 Spisová značka:22 Cdo 3545/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.3545.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3545/2020-296 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce města Vyškov, se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí 108/1, IČO: 00292427, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, o zdržení se zásahů bránících průchodu a průjezdu přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 11 C 16/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2020, č. j. 16 Co 413/2018-278, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2020, č. j. 16 Co 413/2018-278, se v části výroků I a II vztahujících se k výroku I rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. září 2018, č. j. 11 C 16/2015-252, a v části výroku III týkající se nákladů řízení ohledně nároku, o němž bylo rozhodnuto výrokem I rozsudku okresního soudu, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. září 2018, č. j. 11 C 16/2015-252, ve výroku I a v části výroku III týkající se nákladů řízení ohledně nároku, o němž bylo rozhodnuto výrokem I rozsudku okresního soudu, se ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. II. Po právní moci tohoto rozsudku se věc v rozsahu zastaveného řízení postupuje městu Vyškov. III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení vzniklé před soudem prvního stupně, odvolacím i dovolacím soudem ve výši 55 486,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného Mgr. Marty Ptáčkové, advokátky se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15. Odůvodnění: Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2018, č. j. 11 C 16/2015-252, uložil žalovanému povinnost zdržet se jakýchkoliv zásahů bránících průchodu přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci nacházející se na části pozemků parc. č. XY – zahrada o výměře 22 m², pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 55 m², pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 320 m², pozemku parc. č. XY – orná půda, o výměře 7 414 m², pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 162 m² a pozemku parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 38 m², vše zapsáno na LV č. XY v katastrálním území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále také „předmětné pozemky“) – (výrok I). Zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zdržet se jakýchkoliv zásahů bránících průjezdu přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci nacházející se na částech předmětných pozemků (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda komunikace ležící na částech předmětných pozemků žalovaného představuje veřejnou účelovou komunikaci. Dospěl k závěru, že kritéria veřejně přístupné komunikace jsou naplněna ve vztahu k průchodu. Soud vyšel z tvrzení samotného žalovaného ohledně vlastníků zahrádek, jež cestu využívají z Vyškova směrem k zahrádkám pěšky, přičemž se má jednat zejména o starší osoby. Naopak ve vztahu k průjezdu podle soudu prvního stupně již není splněna podmínka nutné komunikační potřeby, neboť v listopadu 2017 byla žalobcem dokončena cesta od Opatovic až po konec zahrádek (tj. k hranici pozemku žalovaného), jež je nyní kvalitativně na mnohem vyšší úrovni než cesta na předmětných pozemcích žalovaného a jež umožňuje pohodlný průjezd vozidel, včetně vozidel těžké techniky. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2020, č. j. 16 Co 413/2018-278, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). V odůvodnění se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu v části doposud nebyla řešena – jde o otázku, zda cesta pro pěší v daném případě je nebo není veřejně přístupnou účelovou komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, s přihlédnutím k situaci, v níž ve vztahu k té samé cestě bylo soudy uzavřeno, že v případě průjezdu pro vozidla veřejně přístupnou účelovou komunikací není. Takovou situaci je třeba vyhodnotit tak, že pakliže v případě dané cesty ji není možno považovat za veřejně přístupnou účelovou komunikaci pro průjezd vozidel, a to z důvodu, že je zde jiná alternativní přístupová cesta k nemovitostem, tak není možné tu samou cestu shledat jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci pro pěší, tedy pro průchod. A dále jde o otázku, která již v rozhodovací praxi řešena byla, soudy obou stupňů se však od ní odchýlily. A to je otázka samotného určení, že se jedná o veřejnou komunikaci. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2191/2002, uvedl, že jeden z předpokladů takového určení je, že cesta byla veřejně užívána od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby. Žalovaný má za to, že danou situaci je nutno vyhodnotit opačně, protože pakliže zde existuje jiná možnost přístupu – tím spíše, když prvostupňový i odvolací soud uzavřely, že pro potřeby průjezdu zde jiná možnost je, a tato jiná možnost je již „od nepaměti“ využívána, tak není možno tuto podmínku využít i pro závěr, že přes jeho pozemek je vedena cesta jako veřejná komunikace. Podle obsahu a vylíčení dovolací argumentace dovolání směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost zdržet se zásahů bránících průchodu přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci, a výroku o náhradě nákladů řízení, který se vztahoval k tomuto nároku; v této části je pak také rozsudek odvolacího soudu napaden dovoláním. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí se závěry obou soudů, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Veřejně přístupnou účelovou komunikací mohou být i stezky, pěšiny, polní a lesní cesty, které jsou určeny pouze pro pěší. Nutná komunikační potřeba veřejně přístupné účelové komunikace může přetrvávat pro pěší i s ohledem na stavebně technický stav alternativní cesty. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po tomto datu (srovnej článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.). V daném případě žalobce dovozuje své právo z tzv. práva obecného užívání pozemních komunikací. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 178/99 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 10, str. 299), vyložil, že účelová komunikace (§ 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), je pozemní komunikací (§ 2 odst. 2 cit. zákona). V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen „obecné užívání“), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak (§ 19 odst. 1 cit. zákona). Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění. Toto užívání se neopírá o občanskoprávní předpisy, ale o zákon o pozemních komunikacích. V řízení o věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích, tedy i o obecném užívání komunikací, se postupuje, nestanoví-li tento zákon jinak, podle obecných předpisů o správním řízení. V občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci, upravené zákonem o pozemních komunikacích, které podle § 44 odst. 1 tohoto zákona mají být projednány v řízení, provedeném podle obecných předpisů o správním řízení (proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8.