22 Cdo 3973/2023 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3973/2023-532 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně obce Přechovice, IČO 00667781, se sídlem v Přechovicích 7, zastoupené JUDr. Lubošem Průšou, advokátem se sídlem v Písku, Národní svobody 32/11, proti žalovanému L. T., zastoupenému Mgr. Jiřím Lehečkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 C 57/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2023, č. j. 19 Co 812/2023-498, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 10. 2023, č. j. 19 Co 812/2023-498, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Luboše Průši. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Strakonicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 1 C 57/2021, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území a obci XY, oddělených z pozemku parc č. XY geometrickým plánem č. 199-20/2022, vyhotoveným Ing. Liborem Chyňavou (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (výrok II), a také o tom, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III). O nákladech státu poté rozhodl usnesením ze dne 10. 11. 2023, č. j. 1 C 57/2021-502. 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 19 Co 812/2023-498, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. V něm uvádí, že je pro posouzení daného případu nezbytné zodpovědět právní otázku, která doposud nebyla v praxi dovolacího soudu vyřešena: „Je osoba zvolená starostou obce na ustavujícím zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce svolaném předchozím, avšak nezvoleným „starostou“ obce, oprávněna udělit zmocnění k zastupování advokátovi obce v civilním řízení, a to za situace, kdy osoba svolávající ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce věděla v době svolání ustavujícího zasedání zastupitelstva, že není starostou obce a není tak ani osobou oprávněnou ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce svolat?“ Žalovaný namítá, že ustavující zasedání zastupitelstva obce Přechovice bylo svoláno osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Z tohoto důvodu současný starosta obce, který byl na takto svolaném zasedání zastupitelstva obce zvolen, nebyl oprávněn zplnomocnit advokáta JUDr. Luboše Průšu k zastupováním obce v tomto řízení. 4. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1689/2000 ze dne 27. 2. 2002 a sp. zn. 22 Cdo 1838/2010 ze dne 28. 2. 2012, ve kterých Nejvyšší soud zaujal stanovisko, že posouzení otázky dobré víry je v zásadě na úvaze soudů nižších stupňů a dovolacímu soudu její přezkum přísluší jen v případě zjevné nepřiměřenosti úvah. Podle žalovaného by se měl dovolací soud od způsobu vyřešení této právní otázky odchýlit a měl by ji posoudit jinak. Je přesvědčen, že by měl dovolací soud otázku dobré víry, která je pro posouzení vydržení zcela zásadní, přezkoumávat podstatně šířeji. Neměl by se zabývat pouze otázkou přiměřenosti úvah nalézacích soudů, ale rovněž otázkou, zda nalézací soudy provedly veškeré důkazy navržené k vyvrácení dobré víry držitele, a také, zda v případě zamítnutí některých za tímto účelem navržených důkazů postupovaly nalézací soudy přiměřeně. V souvislosti s tím žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy, a že jejich neprovedení náležitě neodůvodnil. 5. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 6. Žalobkyně se vyjádřila k jednotlivým námitkám dovolatele, které považuje za nedůvodné. Navrhuje proto, aby bylo dovolání odmítnuto nebo zamítnuto. 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K námitce zpochybňující zplnomocnění advokáta JUDr. Luboše Průši k zastupování obce Přechovice v řízení: 10. Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť již byla rozhodovací praxí Nejvyššího soudu vyřešena. 11. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2158/2009, uveřejněném pod č. 158/2012 časopisu Soudní judikatura, uvedl, že „podání žaloby není hmotněprávním úkonem, k němuž by bylo třeba předchozího souhlasného rozhodnutí orgánů obce. Žaloba je procesním úkonem, jímž se právo na soudní ochranu promítá do oblasti práva procesního a uskutečňuje ochranu konkrétnímu hmotněprávnímu nároku (srov. např. Steiner, V. Základní otázky práva občanskoprávního, Praha 1981, str. 168). Starosta obce je oprávněn k zastupování obce navenek, a tedy ve věcech, v nichž obec zastupuje, je oprávněn činit právní úkony, které se vztahují k zastupování obce jako právnické osoby v soudním řízení. Občanský soudní řád umožňuje účastníku, tedy i obci jako právnické osobě, aby se dal v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí, včetně zástupcem z řad advokátů (§ 24, § 25 odst. 1 o. s. ř.). Žaloba na určení vlastnického práva je procesním úkonem, k němuž není potřeba rozhodnutí orgánů obce, nejedná se o jednání, které by spadalo do výlučné pravomoci zastupitelstva či rady. V nyní posuzované věci proto nelze v postupu starosty, který udělil plnou moc k zastupování obce v občanskoprávním řízení, spatřovat pochybení, jež by znamenalo neplatnost plné moci, popř. podání žaloby bez právoplatného zmocnění [srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 626/97 a ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 83/2015 (toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz)], a tedy nedostatek podmínky řízení“. 12. V řešené věci nalézací soudy s odkazem na § 91 a § 93 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vysvětlily, že ačkoliv ke svolání zastupitelstva obce Přechovice nedošlo osobou, která by k tomu byla ze zákona určena, nezpůsobuje to neplatnost na tomto zasedání přijatých usnesení. Z tohoto důvodu a za současného zachování všech pravidel pro svolání a konání ustavujícího zasedání zastupitelstva obce (jejich přezkum je svěřen Ministerstvu vnitra) dospěly nalézací soudy k závěru, že na ustavujícím zasedání zastupitelstva obce Přechovice konaném dne 29. 10. 2018 byl řádně zvolen starosta obce, který byl oprávněn k zastupování obce navenek a činit právní jednání k zastupování obce v soudním řízení. Byl tudíž i oprávněn zvolit si zástupce z řad advokátů. 13. Pro posouzení věci je tedy zcela bez významu námitka dovolatele, že za žalobkyni podal žalobu zástupce, jemuž k tomu udělil plnou moc starosta obce zvolený na ustavujícím zasedání zastupitelstva obce svolané osobou, která nebyla oprávněna ustavující zasedání nově zvoleného zastupitelstva obce svolat. Dovolatel totiž touto námitkou nezpochybňuje samotnou volbu nového starosty, která ostatně nebyla shledána jako nezákonná, ale toliko způsob, jakým došlo ke svolání ustavujícího zasedání zastupitelstva obce. K tomu lze již pouze doplnit, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 63 A 8/2022-30, (viz č. l. 287 spisu) byla odmítnuta žaloba, jíž se žalovaný domáhal u soudu zrušení všech usnesení (tedy i usnesení o zvolení nového starosty obce) přijatých na ustavujícím zasedání zastupitelstva obce Přechovice konaném dne 29. 10. 2018. K námitce týkající se (ne)přiměřenosti úvah nalézacích soudů při hodnocení dobré víry: 14. Hodnocení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, je vždy individuální, založené na komplexním posouzení