22 Cdo 838/2023 – Nejvyšší soud

22 Cdo 838/2023-704 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně V. L., zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Květnici 713/7, proti žalované EG.D, a.s., IČO 28085400, se sídlem v Brně, Lidická 1873/36, zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 239/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2022, č. j. 19 Co 826/2022- 677, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Františka Klímy. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala odstranění stavby elektrického vedení; je vlastnicí pozemku, přes který bylo od roku 1977 instalováno vedení vysokého napětí elektrické energie, které zřídil právní předchůdce žalované podle zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon). Žalovaná je současným provozovatelem tohoto vedení. V roce 2016 žalovaná zahájila výměnu tohoto vedení v úseku Mirovice – Blatná a 15. 8. 2016 podala u příslušného stavebního úřadu žádost o vydání rozhodnutí o umístění této stavby, spočívající v celkové výměně všech prvků vedení, včetně demontáže stávajících základových patek stožárů a následné instalaci nových stožárů. Stavební úřad sdělil žalované, že tento záměr stavby nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas, ani stavební povolení, neboť jde o výměnu (rekonstrukci) vedení technické infrastruktury ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) bod 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žalobkyně s uvedeným právním názorem nesouhlasí, podle jejího názoru tato stavba není pouhou výměnou, tedy rekonstrukcí technické infrastruktury, ale jednalo se o stavbu zcela novou, která vyžaduje územní rozhodnutí podle stavebního zákona a zejména existenci právního titulu k užívání pozemku žalobkyně pro umístění a provozování této stavby; k tomu předkládá vlastní názor na provedení rekonstrukce vedení. Podle ní původní vedení bylo zrušeno ve smyslu § 22 odst. 3 elektrizačního zákona a věcné břemeno uvedené v § 22 odst. 5 tohoto zákona, opravňující žalovanou mít na pozemku žalobkyně elektrické vedení, tak zaniklo. 2. Žalovaná se bránila tím, že nové vedení není novou stavbou, ale vztahuje se na něj jak původní kolaudační rozhodnutí, tak i původní zákonné věcné břemeno; žalovaná tedy má právní titul k umístění stavby na pozemku žalobkyně. Při výměně nového vedení nedošlo k odchýlení od původní trasy, došlo pouze k výměně starých stožárů za nové, které jsou umístěny na stejných místech, v části trasy mezi stožáry č. 2 až 66 sice došlo ke zdvojení vedení, ale sloup č. 68, který je umístěn na pozemku žalobkyně, měl od počátku vedení zdvojené. Žalobkyně se domáhá odstranění vedení z pozemku, který koupila až po ukončení rekonstrukce tohoto vedení, tedy byla srozuměna s tím, jaký pozemek a s jakým stožárem vedení si kupuje. Vztahuje se na ni povinnost původního vlastníka strpět stožár č. 68 na svém pozemku. Navíc podle názoru žalované je nutno posuzovat pouze tu část elektrického vedení jako liniové stavby, která se nachází na pozemku žalobkyně, nikoliv celé vedení. Z charakteru liniové stavby jako inženýrské sítě pro veřejnou potřebu vyplývá, že toto je budováno a provozováno bez časového omezení, což logicky předpokládá, že budou měněny v případě potřeby jednotlivé prvky a tím nedochází k zániku původní stavby a vzniku stavby nové. Judikatura ostatně dovodila, že i při výměně všech prvků vedení se nejedná o stavbu novou. 3. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 11. 4. 2022, č. j. 6 C 239/2020-632, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované odstranit z pozemku žalobkyně parc. č. XY v k. ú. XY, stavbu zdvojeného vedení elektřiny V1319/V1320 na příhradovém ocelovém stožáru č. 68 a uvést tento pozemek žalobkyně do předešlého stavu, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. 4. Okresní soud uzavřel, že odlišnosti rekonstruovaného vedení oproti původní stavbě jsou pouze marginální a nepodstatné, proto ve smyslu § 22 odst. 3 elektrizačního zákona nedošlo k zániku původního vedení, tedy k zániku původní stavby ani k zániku původního věcného břemene, došlo pouze k modernizaci vedení elektrické energie, aniž by došlo k podstatné změně charakteru stavby. Odkázal též na právní názor Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 216/2006. 5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 19 Co 826/2022–677, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zejména považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný proto, že je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 22 Cdo 216/2006 a sp. zn. 22 Cdo 857/2021. „Uvedenou problematikou se zabývala i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, např. rozhodnutí č. j. 30 A 34/2013-127, které shledalo jako novou stavbu výměnu elektrického vedení, které vyžadovalo osazení podstatně vyšších sloupů a současně umístěných na jiných místech původní trasy.“ Dalším rozhodnutím Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí č.j. 7 As 370/2019-34, kde uzavřel, že „při výměně vedení technické infrastruktury není podmínkou, aby byla zachována alespoň nějaká část původní stavby, ale je stěžejní, aby se stavba původní a stavba vyměněná shodovaly v podstatných parametrech“. Za shodu v podstatných parametrech považoval i takové změny jako změnu v počtu vodičů vedení nebo situaci, kdy nový sloup vedení byl uložen do betonového lože o větší rozloze. Za novou stavbu byla shledána v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 10 As 167/2014-51 taková výměna vedení, při němž došlo k výměně stožárů a jejich umístění na jiných místech, než stávající betonové sloupy“. V této věci „nově osazený stožár č. 68 na pozemku žalobkyně stojí na stejném místě jako stožár původní, sice došlo k vytěžení většího množství zeminy u nového sloupu, než v případě původního, ale naopak se snížil plošný zábor pozemku žalobkyně z původních 57,2 m2 na 43,56 m2, odchylka výšky obou sloupů je minimální (0,3 metru), nedošlo ani ke změně počtu vodičů a jak v případě původního, tak současného vedení jde o zdvojené vedení VVN 110 kV s tím, že jak původní, tak současné vedení, jsou stále provozovány na nižší hladině VN 22 kV.“ Odvolací soud uzavřel, že „ve smyslu výše citované judikatury relevantních kritériích ke změně v podstatných parametrech nedošlo... Je tedy správný závěr okresního soudu, že předmětná výměna vedení zachovala trasu i kvalitu původního vedení a zjištěné odchylky jsou nepodstatné, provedenou výměnou nebylo zrušeno původní vedení, ale pouze rekonstruováno a nedošlo proto k zániku oprávnění žalované zřídit a provozovat elektrické vedení na pozemku žalobkyně, jak vzniklo při vybudování původního vedení v 70. letech minulého století jako právo věcné“. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. 7. Přípustnost dovolání vymezuje takto: Dovolací soud by měl „přehodnotit řešení hmotněprávní otázky, zda celková výměna všech prvků konkrétního úseku vedení elektrického napětí původně zhotoveného jako jedna stavba včetně demontáže vodičů a betonových základů stožárů a následné vybudování zcela nových betonových základů jiných parametrů a umístění zcela nových stožárů včetně nových vodičů, představuje pouhou rekonstrukci vedení elektrického napětí, v jejímž důsledku nezaniká oprávnění z legálního věcného břemene dle ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě rozvozu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), přičemž Nejvyšší soud by měl dle žalobkyně takovou situaci posoudit tak, že jde o zánik původní stavby jako věci, kterou je třeba vyhodnotit jako zrušení vedení ve smyslu ustanovení § 22 odst. 3 elektrizačního zákona, v jehož důsledku oprávnění z legálního věcného břemene dle ustanovení § 22 odst. 1 elektrizačního zákona zaniká, a o vznik stavby nové, kdy vlastník distribuční soustavy je nucen si k jejímu vybudování zjednat nové právo mít takovou novou stavbu na cizím pozemku“. Dovolací soud by se měl odchýlit od závěrů vyslovených v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 22 Cdo 216/2006, pokud se v něm uvádí: „Jestliže oprávnění zřídit a provozovat elektrické vedení na cizím pozemku vzniklo pro vedení určitého napětí a vymezenou trasu, přičemž vznik tohoto oprávnění vyplýval z veřejného zájmu na jeho existenci, nelze § 22 odst. 3 elektrizačního zákona, který stanoví, že oprávnění zaniká zrušením vedení, vyložit jinak, než že jde o situaci, kdy vedení nemá již nadále vůbec v takto vymezené kvalitě a trase e