22 Cdo 879/2003 — Nejvyšší soud

22 Cdo 879/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2003 Spisová značka:22 Cdo 879/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.879.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 84/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 879/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Ing. L. T. a B) H. T., zastoupených advokátkou, proti žalované obci D. H., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 276/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. prosince 2002, č. j. 15 Co 521/2002-85, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) nemusí být usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, odůvodněno. Dovolací soud jen dodává, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2242/98 z 8. 12. 1998 a rozsudek sp. zn. 3 Cdon 614/96 z 19. 12. 1997 nejsou rozhodnutími rozpornými v posouzení otázky, zda do vydržecí doby podle § 130 odst. 1 ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. lze započíst i dobu oprávněné držby věci ve státním vlastnictví před 1. 1. 1992, jak žalovaná v dovolání namítá. Rozsudkem sp. zn. 3 Cdon 614/96 z 19. 12. 1997 byl totiž zrušen rozsudek odvolacího soudu s tím, aby se zabýval otázkou vydržení věci ve státním vlastnictví podle § 135c odst. l ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ povinna nahradit žalobcům náklady, které jim v tomto řízení vznikly. Tyto náklady představuje odměna advokáta za písemné vyjádření k dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] stanovená podle § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 5 písm. b) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.500,- Kč a paušální částka náhrady výdajů ve výši 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 25. listopadu 2003 JUDr. Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu