Nejvyšší soud 22 Cdo 879/2003 – Určení vlastnictví
Nejvyšší soud · 25. 11. 2003
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. prosince 2002.
Předmět sporu: určení vlastnictví.
O co šlo: Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) nemusí být usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, odůvodněno.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
22 Cdo 879/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Ing. L. T. a B) H. T., zastoupených advokátkou, proti žalované obci D. H., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 276/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. prosince 2002, č. j. 15 Co 521/2002-85, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) nemusí být usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, odůvodněno. Dovolací soud jen dodává, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2242/98 z 8. 12. 1998 a rozsudek sp. zn. 3 Cdon 614/96 z 19. 12. 1997 nejsou rozhodnutími rozpornými v posouzení otázky, zda do vydržecí doby podle § 130 odst. 1 ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. lze započíst i dobu oprávněné držby věci ve státním vlastnictví před 1. 1. 1992, jak žalovaná v dovolání namítá. Rozsudkem sp. zn. 3 Cdon 614/96 z 19. 12. 1997 byl totiž zrušen rozsudek odvolacího soudu s tím, aby se zabýval otázkou vydržení věci ve státním vlastnictví podle § 135c odst. l ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb.
Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ povinna nahradit žalobcům náklady, které jim v tomto řízení vznikly. Tyto náklady představuje odměna advokáta za písemné vyjádření k dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] stanovená podle § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 5 písm. b) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.500,- Kč a paušální částka náhrady výdajů ve výši 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu