22 Cdo 880/2003 — Nejvyšší soud

22 Cdo 880/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2003 Spisová značka:22 Cdo 880/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.880.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 135c předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 880/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) J. J., a 2) J. J., a 3) A. H., a 4) J. H., všem zastoupeným advokátem, o odstranění staveb, vyklizení pozemků a zdržení se dalšího užívání pozemků, vedené u Okresního soudu Praha–východ pod sp. zn. 4 C 28/93, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2001, č. j. 27 Co 377/2001-332, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2001, č. j. 27 Co 377/2001-332, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Původní žalobci J. J. a L. V. se domáhali určení, že dohoda o zřízení práva osobního užívání k pozemkům parc. č. 81 a 720/3 v kat. území T., zapsaným u Katastrálního úřadu P. na LV č. 441, uzavřená mezi MNV Š. a žalovanými J. a J. J. 30. 10. 1988, registrovaná Státním notářstvím P. 20. 4. 1989 pod sp. zn. RII 434/89, a dohoda o zřízení práva osobního užívání k pozemkům parc. č. 83 a 720/4 v kat. území T., uzavřená mezi MNV Š. a žalovanými A. a J. H. 30. 10. 1988, registrovaná Státním notářstvím P. 20. 4. 1989 pod sp. zn. RII 435/89, jsou neplatné a že žalobci jsou vlastníky těchto pozemků každý v rozsahu jedné poloviny. Dále se domáhali, aby soud uložil žalovaným J. a J. J. vyklidit pozemky parc. č. 81 – zastavěná plocha o výměře 42 m2 a parc. č. 720/3 – zahrada o výměře 366 m2, zapsané u Katastrálního úřadu P. na LV č. 441 pro kat. území T., odstranili na svůj náklad rekreační chatu postavenou na parc. č. 81 a zdrželi se jakéhokoli dalšího užívání těchto pozemků, a žalovaným A. a J. H., aby vyklidili pozemky parc. č. 83 – zastavěná plocha o výměře 36 m2 a parc. č. 720/4 – zahrada o výměře 177 m2, zapsané u Katastrálního úřadu P. na LV č. 441 pro kat. území T., odstranili na svůj náklad rekreační chatu postavenou na parc. č. 83 a zdrželi se jakéhokoli dalšího užívání těchto pozemků. Okresní soud Praha–východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 26. 9. 1996, č. j. 4 C 28/93-96, této žalobě vyhověl. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem z 23. 4. 1998, č. j. 27 Co 242/97-139, rozsudek soudu prvního stupně z 26. 9. 1996 změnil tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti dohod o zřízení práva osobního užívání pozemků uzavřených 30. 10. 1988 mezi MNV Š. a žalovanými, ve výrocích ohledně určení vlastnického práva žalobců k označeným pozemkům rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, jinak jej ohledně vyklizení pozemků, odstranění rekreačních chat a zdržení se dalšího užívání pozemků žalovanými zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zaujal právní názor, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti označených dohod o zřízení práva osobního užívání pozemků, protože nebyli účastníky dohod a tuto otázku je třeba řešit jako předběžnou. Předmětné pozemky nikdy nepřešly na stát a ten proto nemohl v roce 1988 zřídit žalovaným právo osobního užívání sporných pozemků. Vlastníky pozemků jsou žalobci každý v rozsahu jedné poloviny. Rozsudek soudu prvního stupně zrušil s tím, že jde o stavby neoprávněné a danou věc je třeba posuzovat z hlediska § 221 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 9. května 2001, č. j. 4 C 28/93-296, žalobu na vyklizení označených pozemků, odstranění chat na náklad žalovaných a zdržení se dalšího užíván í pozemků žalovanými zamítl. Vyšel ze zjištění, že darovací smlouvou, uzavřenou 21. 7. 2000 mezi J. J. a L. V. na straně jedné a Ing. J. J. na straně druhé, se vlastníkem sporných pozemků stal Ing. Josef Jelínek. Podle znaleckého posudku Ing. V. Č. z 1. 10. 1999 rekreační chaty žalovaných jsou stavbami trvalého charakteru, předpokládaná obecná cena chaty žalovaných manželů Jabůrkových činí 200 000,- až 250 000,- Kč a náklady na její demolici by činily cca 68 000,- Kč, žalovaných manželů H. 300 000,- až 350 000,- Kč a náklady na demolici 85 000,- Kč. Přikázání chat do vlastnictví žalobce podmiňoval žalobce tím, že cena chat nebude vyšší než 100 000,- Kč. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že vlastník pozemku na základě žaloby podle § 221 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. nebo podle § 135c ObčZ po této novele se nemůže „domoci nastolení horšího právního stavu, než který existoval ještě před podáním jeho žaloby na odstranění stavby. Zatížení vlastnického práva vlastníka pozemku věcným břemenem může být totiž ve svých důsledcích pro vlastníka pozemku tíživější, než ponechání stavu jaký existoval ještě před zahájením celého řízení“. Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. 27 Co 377/2001-332, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným Jiřímu a Janě Jabůrkovým uložil, aby vyklidili pozemky parc. č. 81 – zastavěná plocha a parc. č. 720/3 – zahrada v kat. území T., zapsané na LV č. 441 vedeném u Katastrálního úřadu pro okres P., odstranili na svůj náklad rekreační chatu postavenou na stavební parc. č. 81 a zdrželi se jakéhokoli užívání těchto pozemků, žalovaným A. a J. H. uložil, aby vyklidili pozemky parc. č. 83 – zastavěná plocha a parc. č. 720/4 – zahrada v kat. území T., zapsané na LV č. 441 téhož katastrálního úřadu, odstranili na svůj náklad rekreační chatu postavenou na stavební parc. č. 83 a zdrželi se jakéhokoli dalšího užívání těchto pozemků. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že stavby postavené žalovanými na označených pozemcích v roce 1968 jsou stavbami neoprávněnými. Podle odvolacího soudu při posuzování otázky, zda jde o neoprávněnou stavbu ve smyslu občanského zákoníku, je třeba vycházet z právní úpravy platné v okamžiku stavby jako věci v právním smyslu. Žalovaní postavili chaty na cizím pozemku bez souhlasu tehdejšího vlastníka pozemků J. B. Na tom, že jde o stavby neoprávněné, nemůže nic změnit skutečnost, že stavební povolení ke stavbě chat bylo vydáno dodatečně a že také byly zkolaudovány. Pro nesouhlas žalobce nepřicházelo v úvahu přikázání pozemků do vlastnictví žalovaných, ani přikázání staveb do vlastnictví žalobce. Zřízení věcného břemene ve prospěch stavebníka je mimořádným opatřením, které přichází v úvahu jen ve výjimečných případech. Podle názoru odvolacího soudu žalovaní musí nést následky svého protiprávního jednání. Ceny staveb a náklady na jejich odstranění vyčíslené znalcem odůvodňují odstranění předmětných staveb. Protože žalovaní zasahují neoprávněně do vlastnického práva žalobce také k pozemkům parc. č. 720/3 a parc. č. 720/4, poskytl žalobci ochranu uložením povinnosti žalovaným i k jejich vyklizení a zdržení se dalšího užívání těchto pozemků. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítají, že soud prvního stupně vycházel ze závazného právního názoru, vysloveného odvolacím soudem v rozsudku z 23. 4. 1998, kdy na základě znaleckých posudků Ing. V. Č. bylo jednoznačně zjištěno, že rekreační chaty žalovaných jsou stavbami trvalého charakteru a nikoli stavbami drobnými, jak tvrdil žalobce. Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků uzavírali v dobré víře, tyto dohody byly řádně registrovány bývalým Státním notářství pro P. Rekreační chaty postavili na základě řádného stavebního povolení a stavby byly, byť se zpožděním, řádně zkolaudovány. Podle názoru žalovaných pravomocná rozhodnutí stavebního úřadu o povolení a kolaudaci staveb chat je nezbytné brát v úvahu z hlediska ustanovení § 135 odst. 2 věty druhé OSŘ. Rozhodnutí o odstranění staveb a vyklizení pozemků „není v souladu s celospolečenskými zájmy, ani s ustanovením § 3 občanského zákoníku v platném znění, mimo jiné i proto, že žalovanými byly plně respektovány zájmy hájené v územním a stavebním řízení podle zákona č. 50/1976 Sb.“. Je také v rozporu s § 221 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., kdy si soud nevyžádal vyjádření stavebního úřadu, které považují za nutnou podmínku takového rozhodnutí. Odvolací soud měl posoudit všechny možn