23 Cdo 1271/2000 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1271/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2000 Spisová značka:23 Cdo 1271/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:23.CDO.1271.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1271/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Ch. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému Městu O., vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 C 348/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. června 1998, č. j. 13 Co 1228/97-116, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. června 1998, č. j. 13 Co 1228/97-116, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soudu prvního stupně) ze dne 29. srpna 1998, č. j. 10 C 348/95-72, jímž byla podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „restituční zákon\"), zamítnuta žaloba na uzavření dohody o vydání nemovitostí („dříve dům číslo popisné 653 s pozemkem parcela č. 832 zapsané v pozemkové knize pro katastrální území O. ve vložce 890, nyní dům č. popisné 663 s pozemkem parcela č. 832 zapsaný v Katastrálním úřadu O. na LV č. 10001 pro katastrální území O. m., dříve pozemky parcela č. 546, 547/1, 547/2, 547/4 zapsané v pozemkové knize pro katastrální území N. u. ve vložce č. 1148, nyní pozemky v části parcel č. 542, 625, 597/1, 545, 1083/3, 1086, 1087, 1082/3 zapsaných v Katastrálním úřadu O. na LV č. 1 a 10001 pro katastrální území N. u.\") a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. O návrhu žalobkyně na vyslovení přípustnosti dovolání (dále jen „návrh\"), který byl odvolacímu soudu doručen telefaxem v průběhu odvolacího jednání, rozhodnuto nebylo proto, že předsedovi odvolacího senátu, který rozhodoval o odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, byl návrh předložen až po ukončení odvolacího jednání. Své, v konečném důsledku zamítavé rozhodnutí odvolací soud založil na několika právních závěrech. Především se necítil být vázán předloženým osvědčením Okresního úřadu v O. ze dne 7. července 1996 o státním občanství České republiky žalobkyně, byť jde o veřejnou listinu, a dovodil, že - vzhledem k čl. I Úmluvy o naturalizaci mezi Československem a Spojenými státy americkými (uveřejněné pod č. 169/1929 Sb.) a rovněž s ohledem na zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství - „vznikají … přinejmenším pochybnosti\" o tom, zda žalobkyně „splňuje základní podmínku oprávněné osoby podle § 3 zák. č. 87/91 Sb.\", tj. zda má státní občanství České republiky. Žalobkyni totiž bylo podle předloženého dokladu o naturalizaci ze dne 10. prosince 1946 uděleno státní občanství USA a navíc dne 19. září 1965 uzavřela na území USA manželství s A. S. „(nepochybně cizím státním občanem)\". Podle dalšího právního závěru odvolacího soudu nelze z provedených důkazů dovodit přechod požadovaných věcí na stát některým ze způsobů uvedených v § 6 restitučního zákona. Navíc pozemky dříve označené parcelními čísly 547/2 a 547/4 původní vlastník J. S. prodal již v roce 1938 M. S. Žaloba by tak musela být podle názoru odvolacího soudu zamítnuta v celém rozsahu, neboť „nebylo by možno zamítnout návrh týkající se vydání některých pozemků a případně vyhovět návrhu na vydání dalších pozemků\". Kromě toho nelze žalobě vyhovět také proto, že dům čp. 663 a pozemek parcelní číslo 832 byl „vypořádán Dohodou mezi vládou ČSSR a USA ze dne 29.1.1982, přičemž podle rozhodnutí americké náhradové komise ze dne 27.9.1961 byli dřívější spoluvlastníci (mimo jiné i T. S.) za výše uvedený majetek odškodněni pod číslem CZ-2715\"; stejně tak ohledně pozemků dříve parcelní číslo 546 a 547/1, jejichž spoluvlastníky byli M., E. a J. S. a T. S. (matka žalobkyně), každý k 1/4, došlo k vypořádání „čs. - americkou náhradovou dohodou z r. 1982\". Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ a § 239 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.\"), a s přihlédnutím k jeho obsahu v něm uplatnila dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. a/ a d/ o.s.ř., byť vedle těchto dovolacích důvodů v dovolání zmínila i dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., tedy jakoby namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V rámci užitého dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. především zpochybnila správnost právního závěru o nedostatku českého státního občanství. V této souvislosti namítla, že naturalizací ze dne 10. prosince 1946 své české státní občanství neztratila, přestože nabyla státní občanství USA, a to proto, že „ustanovení o tom, že dřívější příslušnost v takovém případě ztrácí, neplatí v době, kdy její země vede válku. Tento stav, tedy doba, kdy země žalobkyně vedla válku, skončil až 7.5.1957. Žalobkyně tedy zůstala státní příslušnicí Československa\". Úvahy o ztrátě českého státního občanství v souvislosti s uzavřením manželství s A. S. považovala za bezpředmětné, neboť nemohla sňatkem znovu nabýt státní občanství USA (tj. státní občanství manžela), které již předtím, konkrétně v roce 1946, získala naturalizací. Jde - li o závěr, že z provedených důkazů nelze dovodit přechod nemovitostí na stát některým ze způsobů uvedených v § 6 restitučního zákona, poukázala žalobkyně na ustanovení § 6 odst. 2 restitučního zákona a dodala, že „pro prokázání skutečností uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) z. č. 87/1991 Sb. navrhovala svůj účastnický výslech, jakož i výslech svojí sestry E. K.\". Argumentem, že žalobě na vydání nemovitostí, která byla uplatněna současně s žalobou na uzavření dohody o jejich vydání, lze vyhovět rovněž zčásti, zpochybnila žalobkyně závěr, že není - li po právu nárok na vydání dřívějších pozemků parcelní číslo 547/2 a 547/4, „je důvod k zamítnutí návrhu v plném rozsahu\". Konečně odkazem na ustanovení § 10 odst. 4 restitučního zákona napadla správnost závěru, podle něhož nemovitosti nelze vydat, došlo - li k vypořádání vztahů ohledně nich podle Dohody mezi vládou ČSSR a USA ze dne 29. ledna 1982. K odnětí možnosti jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) došlo podle žalobkyně tím, že na předvolání k odvolacímu jednání (vzoru 14 o.s.ř.) „není výslovně uvedeno, kde se jednání koná\". Proběhlo - li pak v prvním stupni řízení před Okresním soudem v Olomouci a Krajský soud v Ostravě má svou pobočku v Olomouci, „měl právní zástupce žalobkyně za to, že jednání je nařízené právě v této pobočce krajského soudu. Když svůj omyl zjistil, ihned telefonicky o této skutečnosti informoval soudce Krajského soudu v Ostravě, avšak bylo mu sděleno, že jednání nebude odročeno, ani posunuto na pozdější hodinu\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření k dovolání žalovaný zdůraznil, že ze záhlaví předvolání k odvolacímu jednání bylo naprosto zřejmé, že toto jednání bylo nařízeno u Krajského soudu v Ostravě a nikoli na jeho pobočce v Olomouci. Jinak se s napadeným rozsudkem ztotožnil. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jestliže odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jako je tomu v projednávaném případě), připouští občanský soudní řád dovolání v první řadě tehdy, jestliže jeho rozhodnutí je v důsledku postižení vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o.s.ř. zmatečné, a dále jen v případech zakotvených v § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. O žádný z případů přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejde, neboť odvolací soud, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání, potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 a § 239 odst. 2 o.s.ř. Jak již bylo výše zmíněno, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu