23 Cdo 1287/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1287/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2021 Spisová značka:23 Cdo 1287/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1287.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1287/2021-531 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně PRIMAGAS s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, identifikační číslo osoby 47118008, proti žalovanému Moravské drůbežářské družstvo, se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, identifikační číslo osoby 02147785, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, o zaplacení částky 718 223 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 17 C 180/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, č. j. 75 Co 149/2020-456, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 598 512 Kč s příslušenstvím za období od 5. 11. 2014 – 1. 11. 2015 dle faktury č. 5060101320 a částky 108 479 Kč s příslušenstvím za období od 1. 11. 2015 do 4. 2. 2015 dle faktury 6060100048 za dodaný a spotřebovaný plyn, dále částky 10 249 Kč s příslušenstvím dle faktury č. 6080200154 za dopravu plynového zásobníku a částky 983 Kč s příslušenstvím podle faktury č. 6080200168 za demontáž plynových zásobníků, to vše na základě smlouvy o dodávkách zkapalněného plynu a o užívání nádrže číslo 5984/01 ze dne 15. 8. 2001 uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně BOHEMIA GAS s. r. o. s právním předchůdcem žalovaného Zemědělským družstvem Městečko Trnávka. Dodatkem ke smlouvě ze dne 15. 11. 2012 přešla všechna práva a povinnosti ze smlouvy na J. z. d. a následně na žalovaného na základě dodatku ke smlouvě ze dne 7. 10. 2013. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 17 C 180/2016-362, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 598 512 Kč s příslušenstvím, částku 108 479 Kč s příslušenstvím, částku 10 249 Kč s příslušenstvím a částku 983 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o povinnosti žalovaného zaplatit na nákladech řízení státu částku 13 800 Kč (výrok III). Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, a dále zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu smlouvy ze dne 15. 8. 2001 (chybně uvedeno ze dne 15. 8. 2011), Dodatku ke smlouvě ze dne 15. 11. 2012, Dodatku ke smlouvě ze dne 7. 10. 2013, Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a dopisu ze dne 5. 8. 2013. Z hlediska právního hodnocení věci odvolací soud nejprve uvedl, že soud prvního stupně si dostatečně zjistil skutkový stav, zejména pokud vycházel ze znaleckého posudku č. 2580/09/35/18 ze dne 30. 11. 2018 a č. 2580/09/41/19 ze dne 27. 5. 2019 zpracovaného Ing. Jiřím Kottnauerem, znalcem v oboru energetika, odvětví energetika – plyn, se specializací plynová zařízení; v řízení podle odvolacího soudu nebylo nutné vyhotovit další znalecké posudky, jak požadoval žalovaný. Dále k námitce žalovaného týkající se hodnocení znaleckého posudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nejenže vzal v potaz námitky žalovaného ke znaleckému posudku ohledně skutečně odebraného množství plynu 18 888,137 m3, ale dostatečně se k nim vyjádřil rovněž znalec, kromě toho znalecký posudek nebyl soudem hodnocen izolovaně, ale v souvislosti s ostatními důkazy. Odborné závěry však soud nemohl přezkoumat, neboť k tomu obecně soudy nemají odborné znalosti. Odvolací soud se poté ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný musel být obeznámen o ceně za plyn ve výši 55 Kč/m3 namísto původně sjednané ceny 34 Kč/ m3, protože nejenže žalobkyně oznámila tuto částku J. z. d. dopisem ze dne 5. 8. 2013, ale žalovaný bez výhrad za tuto cenu dodávky plynu žalobkyni v předchozím zúčtovacím období hradil, a nadto tato skutečnost vyplynula i z výpovědi svědka M., předsedy J. z. d., přičemž soud neopominul vzít v úvahu ani vzájemnou propojenost M. s žalovaným. Odvolací soud doplnil, že ve smlouvě, dodatcích ke smlouvě nebo ve Všeobecných obchodních podmínkách nebylo obsaženo ujednání, že by smlouva musela být měněna jen písemně, tedy mohla být měněna i konkludentně. Odvolací soud následně vyslovil právní závěr, že množství plynu 18 888,137 m3 za období od 5. 11. 2014 do 1. 11. 2015 a 1 629,307 m3 za období od 1. 11. 2015 do 4. 2. 2015 spotřebovaného žalobkyní bylo prokázáno nejen znaleckým posudkem, ale také dodacími listy, přehledem telefonických objednávek a přehledem GPS souřadnic vozidla žalobkyně potvrzující dovoz plynu žalovanému, tudíž rozhodl o povinnosti žalovaného za dodaný plyn žalobkyni zaplatit, a to včetně souvisejících nákladů na umístění a demontáž plynových zásobníků. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu včasným dovoláním, ve kterém položil dvě otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Nejprve namítal, že při hodnocení znaleckého posudku Ing. Jiřího Kottnauera se měl odvolací soud odchýlit od v dovolání uvedené judikatury Nejvyššího soudu, neboť závěry znaleckého posudku a jeho odůvodnění neodpovídají pravidlům logického myšlení a nezohledňují všechny rozhodné skutečnosti, a to technický stav plynoměru a množství odebraného plynu. Dále měl žalovaný za to, že při právním posouzení smluvního vztahu účastníků odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení o uzavírání a změnách smluv podle § 43-45 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, co se týká změny ceny plynu z 34 Kč/m3 na 55 Kč/m3, čímž se měl odchýlit od opět v dovolání uvedené judikatury Nejvyššího soudu. V této souvislosti žalovaný spatřoval přípustnost dovolání co do posouzení zákonných náležitostí změny smluvního vztahu uzavřeného v písemné formě, přípustnosti takové změny konkludentním úkonem jednoho z účastníků smlouvy, co do hodnocení rozlišení změny smlouvy dvoustranným a jednostranným právním úkonem smluvních stran, a následně pro otázku právních účinků jednostranného oznámení účastníka smlouvy, které nebylo doručeno druhému účastníkovi smlouvy. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání konstatovala, že vzhledem k obsahu dovolání může toliko zopakovat svá tvrzení ke zjištěnému skutkovému stavu, která podala před soudy nižších stupňů. Ve vztahu k ceně plynu 55 Kč/m3 upozornila na to, že tato cena byla neměnná od 14. 11. 2013, kdy byla účtována poprvé, přičemž námitku k její výši žalovaný uplatnil až čtyři roky poté na jednání soudu dne 26. 10. 2017. Žalovaný pak tuto cenu konkludentně akceptoval, jestliže zvýšenou cenu hradil v přecházejících fakturách a nikdy cenu nerozporoval. Nadto ze smlouvy ze dne 15. 8. 2011 ani z jejich obchodních podmínek nevyplývala povinnost změnit smlouvu výhradně písemně. Dále žalobkyně měla za to, že množství vyúčtovaného plynu bylo prokázáno na základě telefonických objednávek, dodacích listů, GPS souřadnicemi cisteren, a ve skutečnosti bylo stočeno do zásobníků více plynu, než prošlo přes plynoměr, stejně tak, že uniklý plyn ze zásobníků nebyl žalovanému účtován. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Uvedené náležitosti dovolání žalovaného naplňuje. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je