23 Cdo 1866/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1866/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1866/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1866.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 106 odst. 2 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1866/2022-570 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a, ve věci žalobkyň a) BONTONFILM a.s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, Nové Město, identifikační číslo osoby 26737493, b) BLUE SKY FILM DISTRIBUTION a.s., se sídlem v Praze 1, Sněmovní 173/9, Malá Strana, identifikační číslo osoby 27401413, d) FILM EUROPE, s.r.o., se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, Nové Město, identifikační číslo osoby 28922921, e) HOLLYWOOD C.E., s.r.o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, Staré Město, identifikační číslo osoby 43872646, zastoupených JUDr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pernerova 294/13, proti žalovanému O. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Vrchlického 678/19, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 124/2014, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co 38/2021-479, takto: I. Dovolání žalobkyně a) v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co 38/2021-479, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným do částky 1 670 470 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným, se odmítá. II. Dovolání žalobkyň b) a d) se odmítají. III. Dovolání žalobkyně e) v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co 38/2021-479, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní e) a žalovaným do částky 1 151 827 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní e) a žalovaným, se odmítá. IV. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co 38/2021-479, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným do částky 9 847 041 Kč s příslušenstvím, a v části, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní e) a žalovaným do částky 2 643 428 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II a III ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a e) a žalovaným a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2021, č. j. 5 C 124/2014-403, v části výroku I, v níž byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným do částky 9 847 041 Kč s příslušenstvím, a v části, v níž byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalobkyní e) a žalovaným do částky 2 643 428 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a e) a žalovaným se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 224,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. VI. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 695,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se svojí žalobou [původně rovněž s žalobkyní c) Cinema City Czech s.r.o., se sídlem v Praze 4, Arkalycká 951/3, identifikační číslo osoby 26449242, a žalobkyní f) INTERSONIC RADIO VIVA s.r.o., se sídlem v Bratislavě, Staré Grunty 36, Slovenská republika] domáhaly v žalobě specifikovaných částek s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jim měl žalovaný způsobit porušením práv žalobkyň podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 5 C 124/2014-403, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyň a žalovaného dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (první výrok), změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých byl žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 T 63/2012-336, uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že nejméně od května 2010 do května 2012 bez souhlasu majitelů práv zpřístupnil prostřednictvím internetového úložiště předměty ochrany podle autorského zákona, včetně 169 předmětů, k nimž uplatňují práva podle autorského zákona žalobkyně. K průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně žalobkyň podala dne 8. 3. 2012 trestní oznámení na neznámého pachatele, v němž označila žalovaného jako podezřelého ze spáchání trestného činu jeho jménem, příjmením, a datem narození. Dne 15. 3. 2012 obdržela Česká protipirátská unie od policejního orgánu e-mailem seznam souborů uploadovaných žalovaným a dne 18. 4. 2012 v zastoupení žalobkyň uplatnila právo na náhradu škody v adhezním řízení. Trestním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2012, byly žalobkyně odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že práva žalobkyň jsou promlčena podle § 106 odst. 1 a § 112 věty první zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. O osobě škůdce měly žalobkyně znalost nejpozději dne 8. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně žalobkyň podala trestní oznámení obsahující označení žalovaného jako škůdce. O výši škody se žalobkyně dozvěděly dne 15. 3. 2012 v důsledku doručení seznamu uploadovaných souborů České protipirátské unii policejním orgánem. Následujícího dne započala běžet tzv. subjektivní promlčecí doba. K jejímu stavění došlo dne 18. 4. 2012, kdy se žalobkyně připojily k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Promlčecí doba počala znovu běžet dne 7. 11. 2012 po nabytí právní moci trestního rozsudku. Žaloba v projednávané věci byla podána dne 17. 10. 2014. Promlčecí doba práva žalobkyň činila 730 dnů, před jejím stavěním z ní uplynulo 33 dnů (od 16. 3. 2012 do 17. 4. 2012), posléze (od 7. 11. 2012 do 17. 10. 2014) uplynulo dalších 710 dnů, tedy celkem 743 dnů. Žaloba byla proto podána po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaný promlčení namítl, bylo třeba dle odvolacího soudu žalobu zamítnout. 6. Dle odvolacího soudu je nepřípadná argumentace žalobkyň rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, dle kterého při stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, tedy například advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení, neboť v projednávané věci nastala situace, kdy se o škodě ze sdělení policie dozvěděl zástupce poškozených v řízení trestním, v němž se žalobkyně náhrady škody domáhaly. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, napadly žalobkyně dovoláním, které považují za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je patrné, že žalobkyně shledávají jeho přípustnost v řešení otázky hmotného práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. A to konkrétně otázky, zda započala běžet promlčecí doba práva na náhradu škody způsobené žalobkyním vytýkaným jednáním žalovaného podle § 106 odst. 1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně žalobkyň v trestním řízení vedeném s žalovaným získala na základě informací od policejního orgánu vědomost o této škodě. 8.