23 Cdo 2219/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2219/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2019 Spisová značka:23 Cdo 2219/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2219.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 662 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2219/2017-585 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, proti žalované NMT-aktiv s.r.o., v likvidaci, se sídlem v Plzni, Ledecká 1199/20, PSČ 323 00, IČO 25244434, zastoupené Mgr. Petrou Královou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Lukavická 2012/22, PSČ 301 00, o zaplacení částky 1 715 040 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 44/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 Cmo 265/2015-528, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 Cmo 265/2015-528, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2015, č. j. 44 Cm 44/2004-504, ve výrocích po body II a III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni v pořadí třetím rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 44 Cm 44/2004-504, zastavil řízení co do částky 168 480 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 1 546 560 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 715 040 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vrácení provizí vyplacených na základě uzavřené mandátní smlouvy, neboť v případě 34 pojistných smluv uzavřených v důsledku působení žalované došlo k jejich zániku, a to převážně z důvodu neplacení pojistného. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jako podnikatelé uzavřeli dne 19. 6. 2000 mandátní smlouvu č. 301184/2000 (tuto smlouvu soud prvního stupně posoudil jako smlouvu o obchodním zastoupení – dále jen „smlouva o obchodním zastoupení“), v níž se žalovaná zavázala vyhledávat pro žalobkyni zájemce o pojištění a uzavírat pojistné smlouvy, mj. týkající se důchodového pojištění (článek I). Podle čl. III pojišťovna (žalobkyně) zmocnila žalovanou k uzavírání pojistných smluv týkajících se důchodového pojištění jejím jménem a na její účet. Žalobkyně se zavázala vyplatit žalované provize, a to jednak získatelskou provizi (za uzavření pojistných smluv) a dále následnou provizi (za údržbu pojištění a za stálou péči o klienta). Podle článku V bodu 5 smlouvy o obchodním zastoupení vznikal nárok na výplatu provize přiřazením první úhrady pojistného v plné výši k předpisu pojistného v příslušném roce trvání pojištění. Dále bylo v článku V bodu 7 sjednáno, že provizi, která již byla mandatáři vyplacena, a na niž zanikl, resp. nevznikl nárok, je oprávněna pojišťovna mandatáři odečíst od provizí určených k nejbližší výplatě. Nemůže-li pojišťovna odečíst mandatáři takovou provizi ani po tři sobě jdoucí kalendářní měsíce, je mandatář povinen ji vrátit pojišťovně do dvou měsíců od doručení písemného vyrozumění od pojišťovny o této skutečnosti. Po zániku pojistné smlouvy o pojištění osob podle § 801 a § 800 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) se odúčtuje mandatáři v druhém roce trvání pojištění 50 % vyplacené provize. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná na základě předmětné smlouvy o obchodním zastoupení uzavřela v době od 15. 9. 2000 do 21. 6. 2001 34 pojistných smluv s koncovým trojčíslím č. 145, 514, 395, 396, 397, 398, 399, 400, 401, 427, 448, 452, 457, 461, 494, 502, 555, 556, 557, 558, 559, 560, 290, 353, 050, 990, 103, 116, 179, 106, 428, 902, 971 a 031. U prvních dvou smluv s koncovým trojčíslím č. 145 a 514 došlo k zániku pojistných smluv až ve druhém roce trvání pojištění, proto vznikl žalobkyni nárok na zaplacení poloviny z vyplacených provizí. U ostatních 32 pojistných smluv došlo k zániku pojistného (zřejmě myšleno pojistného vztahu) již v prvním roce trvání pojistné smlouvy. U těchto pojistných smluv soud zjistil, že jako pojistník byl ve smlouvách uveden D. B. V řízení nebylo sporné, že žalobkyně smlouvu o obchodním zastoupení vypověděla písemným doporučeným dopisem ze dne 29. 10. 2001, kterou žalovaná obdržela 30. 10. 2001 a dne 24. 6. 2003 vyzvala žalovanou k úhradě částky 28 104 668 Kč z titulu vyplacených provizí. Podle soudu prvního stupně účastníci jako podnikatelé ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák. platně uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení v souladu s § 652 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala dlouhodobě pro žalobkyni vyvíjet činnost směřující k uzavírání pojistných smluv, především smluv týkajících se důchodového pojištění, sjednávat a uzavírat tyto smlouvy jménem zastoupené a na její účet. Na provizích za 570 pojistných smluv bylo žalované vyplaceno 30 193 935 Kč, za 568 pojistných smluv byla odúčtována provize ve výši 28 104 668 Kč, 2 pojistné smlouvy nebyly odúčtovány. U 96 pojistných smluv nevznikl žalované nárok na provizi. Celkem bylo uzavřeno 666 pojistných smluv, z nichž zůstal žalované nárok na 2 809 267 Kč. V nároku žalované je zahrnuta část provize na 2 pojistné smlouvy s koncovým trojčíslím 145 a 514 ve výši dvakrát 32 400 Kč. Soud dospěl k závěru, že nebyly zpochybněny částky vyplacené žalobkyní na provize z uzavřených pojistných smluv žalované, i když nebylo v řízení najisto postaveno, ke které pojistné smlouvě o důchodovém pojištění přísluší konkrétní provize, na kterou vznikl a následně zanikl žalované nárok. Totéž se nepodařilo prokázat u pojistných smluv, za něž měla obdržet žalovaná provize, a které navrhla v částce 1 745 280 Kč k započtení. Žalobkyně v řízení nezpochybnila platby žalované, které vyspecifikovala ve své obraně a které se týkají 98 pojistných smluv, z nichž k započtení vyjmul 37 smluv, a to částku k započtení odpovídající těmto 37 smlouvám ve výši 1 745 280 Kč. Žalobkyně dále nezpochybnila ani skutečnost, že k výpovědi došlo po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty pro výpověď pojistné smlouvy ze strany pojistitele. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobě nelze vyhovět v důsledku započtení této částky vůči nároku žalobkyně. Soud prvního stupně nepřijal námitku žalované o neplatnosti pojistných smluv pro absenci určitosti projevu vůle pojistníka B., neboť způsob uzavření pojistných smluv u akce „Učiliště“ byl mezi účastníky řízení dohodnut, jak vyplynulo z dokazování; soud má za prokázané, že od samého počátku bylo najisto postaveno, že pojistníkem nemůže být ani jednatel žalované A. Š., ani sama žalovaná, a že bylo dohodnuto, že pojistníkem bude jiná osoba s tím, že tato osoba (D. B.) poté, co uplyne tříletá doba, převede svůj smluvní závazek na konkrétního žáka. Mělo tak být za souhlasu jak D. B., tak žalobkyně. K tomu však nedošlo, i když byla snaha situaci řešit. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že zánik pojištění z pojistných smluv u akce „Učiliště“ byl důsledkem okolností způsobených žalobkyní, a to výpovědí smlouvy účastníků, které žalovaná nemohla odvrátit. Svůj závěr opřel o § 662 odst. 1 až 3 obch. zák. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 11. 2016, č. j. 3 Cmo 265/2015-528, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně vyvodil správné skutkové závěry a ani v právním posouzení nepochybil. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že uzavřené pojistné smlouvy, ve kterých jako pojistník vystupoval D. B., nejsou neplatné a že způsob uzavření pojistných smluv v rámci akce „Učiliště“ byl mezi účastníky dohodnut. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že k výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení došlo písemnou výpovědí žalobkyně ze dne 29. 10. 2001. Zánik pojištění podle uzavřených pojistných smluv je důsledkem okolností způsobených žalobkyní výpovědí smlouvy, které žalovaná nemohla odvrátit. Soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 662 odst. 1 až 3 obch. zák. ve znění platném k 31. 12. 2012. Žalovaná měla nárok na výplatu získatelských provizí z pojistných smluv, v nichž jako pojistník vystupoval D. B., zatímco žalobkyni nevznikl