23 Cdo 2374/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2374/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 3. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2374/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2374.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o obchodním zastoupení Dotčené předpisy:§ 669 odst. 1 obch. zák. § 669 odst. 2 obch. zák. čl. 17 směrnice 653/86/EHS Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2374/2021-1020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce J. S., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Švábem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Dvořákovo nábřeží 1690, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 64948242, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 1.369.683,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 337/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 29 Co 75,76/2021-967, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 29 Co 75, 76/2021-967, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 7. 2020, č. j. 12 C 337/2014-830, v rozsahu výroků I., III. a IV. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 12. 2020, č. j. 12 C 337/2014-900, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Soudy nižších stupňů rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1.369.683,16 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění obchodního zástupce dle § 669 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“). 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 12 C 337/2014-830, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 896.264,34 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 473.418,82 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výrok III. a IV.). Usnesením ze dne 22. 12. 2020, č. j. 12 C 337/2014-900, pak soud prvního stupně určil výši náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou a vůči státu. 3. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 4. 2021, č. j. 29 Co 75, 76/2021-967, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 12. 2020, č. j. 12 C 337/2014-900 (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 4. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že: a) Mezi žalobcem a žalovanou byly uzavřeny čtyři smlouvy o spolupráci č. 3008 ze dne 28. 1. 2011, č. 3023 ze dne 29. 8. 2011, č. 3007-II. ze dne 30. 8. 2012, č. 3048 ze dne 30. 8. 2012 (dále též jen „Smlouvy o spolupráci“). b) Smlouvy o spolupráci byly sjednány na dobu určitou v trvání 5 let. c) Žalobce na základě smluv o spolupráci zprostředkovával prodej bankovních produktů žalované a za tím účelem provozoval obchodní místa v Dobřichovicích, Rokycanech, Nymburku a Rakovníku. d) Dne 17. 1. 2014 žalovaná vypověděla Smlouvy o spolupráci, jak smlouvy umožňovaly. Smluvní vztahy po uplynutí výpovědní lhůty zanikly ke dni 30. 4. 2014. e) Ve smlouvách o spolupráci si smluvní strany ujednaly za splnění předpokladů § 669 a násl. obch. zák. právo na odškodnění. f) Žalobce v celkem čtyřech místech své působnosti rozvinul významně obchod žalované, přičemž žalované z obchodů vznikly podstatné výhody. g) Žalovaná na základě těchto smluv vyúčtovala žalobci dopisem ze dne 4. 6. 2014 tzv. odškodnění a poskytla mu plnění ve výši 633.297 Kč. h) Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 21. 7. 2014 k doplacení plnění se splatností ke dni 3. 8. 2014. 5. Soud prvního stupně při určení výše provize vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu INFO 7 - znalecká organizace, s. r. o., ze kterého zjistil, že trvaly-li by smluvní vztahy založené Smlouvami o spolupráci smluvenou dobu 5 let (bez prodloužení), obdržel by žalobce z jím skutečně (ke dni 30. 4. 2014) založených obchodů na tzv. následných provizích celkem částku 1.529.561,35 Kč. Tyto provize by obdržel pouze za skutečné trvání založených obchodů v době od 30. 4. 2014 do dne, ke kterému měly jednotlivé Smlouvy o spolupráci podle ujednání účastníků skončit (bez prodloužení). Dále bylo znaleckým posudkem zjištěno, že souhrn ročních průměrů všech provizí dosahovaných žalobcem na uvedených obchodních místech po dobu trvání smluvních vztahů činí celkem 2.002.980,16 Kč; při výpočtu byly uvažovány veškeré provize získané žalobcem za dobu trvání smluvních vztahů, nikoliv jen provize následné, s nimiž při výpočtu odškodnění počítala žalovaná. 6. Spravedlivé odškodnění v posuzovaném případě ztotožnil soud prvního stupně se znalecky zjištěnou výší nevyplacených následných provizí po skončení smluvního vztahu, tj. částkou 1.529.561,35 Kč. Při stanovení výše odškodnění nepočítal se získatelskými jednorázovými provizemi, protože tyto provize předpokládají další žalobcovu aktivitu na smluvním podkladě. Obchod uskutečněný žalovanou po skončení smluvního vztahu se zákazníky získanými ještě žalobcem, honorovaný tzv. následnými provizemi, však představuje nezpochybnitelnou výhodu pro zastoupeného, a je proto zapotřebí právě tyto provize při výpočtu ztracených provizí obchodního zástupce zohlednit. 7. Tuto částku (1.529.561,35 Kč), jež by žalobci náležela, soud snížil o již žalovanou vyplacené následné provize ve výši 633.297 Kč a dospěl k částce 896.264,34 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že se podařilo dojít za podpory znaleckého posudku k upřesnění odškodnění určením nevyplacené následné provize po skončení smluvního vztahu a k závěru, že nebýt zániku smluvního vztahu, žalobci by příslušela provize utvářená ryze z následných provizí ve výši 1.529.561,35 Kč. Tato výše odškodnění pak nepřesahuje maximální hranici odškodnění dle § 669 odst. 2 obch. zák., tj. souhrn ročních průměrů všech provizí dosahovaných žalobcem po dobu trvání smluvních vztahů, tj. částku 2.002.980,16 Kč. 8. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že se nepodařilo znalecky kvantifikovat výhody z nových obchodů, které zastoupený mohl čerpat i po skončení smluvního vztahu, neboť tato část úkolu byla zmařena zaviněním žalované, zejména nepředložením účetních dat či dat z operativní evidence znalci. Soud prvního stupně nepřistoupil k žádné další modifikaci výše plnění. 9. K odvolání žalované odvolací soud potvrdil správnost rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Dle odvolacího soudu soud prvního stupně v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a eurokonformním výkladem § 669 obch. zák. zjišťoval výhody žalované vyplývající z obchodu se zákazníky, které získal žalobce a které přetrvaly zánik obchodních vztahů, a z výhod (které byly zdokumentovány zjištěním rozsahu zákaznického kmene, který žalobce pro žalovanou za trvání smluvních vztahů opatřil a který zánik smluvních vztahů přetrval) odvodil výši žalobcem ztracených provizí předčasným ukončením smluvních vztahů. Vyšel z provizí žalobcem nezískaných z již navázaných obchodních vztahů, tj. provizí, k jejichž získání již nebylo třeba žádné žalobcovy aktivity. V další fázi zkoumal, zda částku odpovídající skutečně ztraceným provizím je třeba s přihlédnutím k dalším okolnostem případu z pohledu spravedlnosti upravovat. 10. Odvolací soud uvedl, že z pohledu žalované namítané zásadní pochybení soudu prvního stupně ve výpočtu výše odškodnění mělo spočívat v tom, že soud nezohlednil pouze ztracené následné provize za dobu 1 roku, nýbrž počítal ztrátu následných provizí za dobu delší, tj. za dobu několika let, konkrétně za dobu od skončení každého ze smluvních vztahů do doby, kdy měl podle původního smluvního ujednání každý smluvní vztah skončit uplynutím smluvené doby. Tomuto vymezení doby budoucího trvání výhod žalované však dle odvolacího soudu nelze ničeho vytknout. 11. Odvolací soud odkázal na judikaturu Soudního dvora EU vztahující se k čl. 17 směrnice Rady č. 86/653/EHS ze dne 18. 12. 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (dále též jen „Směrnice“), jakož i na zprávu Evropské komise ze dne 23. 7. 1996 o provádění článku 17 Směrnice, vydanou na základě čl. 17 odst. 6 Směrnice, „Report on the application of article 17 of council directive on th