23 Cdo 3173/2014 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3173/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2016 Spisová značka:23 Cdo 3173/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3173.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3173/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Staré Město, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalované ASSET RECOVERY DEBTS CZECH REPUBLIC a.s. (dříve APS CZECH REPUBLIC a.s.), se sídlem v Praze 1, Staré Město, Rybná 716/24, PSČ 110 00, IČO 27117952, zastoupené Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, PSČ 186 00, o zaplacení částky 7 843 424 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 113/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. 12 Cmo 215/2013-109, ve znění opravného usnesení ze dne 24. ledna 2014, č. j. 12 Cmo 215/2013-141, a opravného usnesení ze dne 21. května 2014, č. j. 12 Cmo 215/2013-142, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2012, č. j. 14 Cm 113/2011-42, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 7 843 424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 3 921 712 Kč od 1. dubna 2011 do zaplacení a z částky 3 921 712 Kč od 1. června 2011 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako postupitel a žalovaná jako postupník uzavřely dne 15. března 2011 smlouvu o postoupení pohledávek v celkové výši 12 066 806 Kč. Pohledávka postupitele byla ve smlouvě jednoznačně identifikována. V článku III smlouvy se postupník zavázal zaplatit za pohledávku úplatu ve výši 7 843 424 Kč, a to ve dvou splátkách – částku 3 921 712 Kč do 31. března 2011 a částku 3 921 712 Kč do 31. května 2011. Pro případ prodlení s úhradou úplaty byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení. V článku V smlouvy strany sjednaly platnost smlouvy dnem podpisu a účinnost dnem přijetí celé výše úplaty za postoupenou pohledávku na účet postupitele. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Při posuzování smlouvy vycházel soud prvního stupně z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, v němž byla řešena účinnost smlouvy o převodu obchodního podílu a dovolací soud v něm uzavřel, že „nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoliv plněním ze smlouvy, a tudíž by nebylo ani možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti“. Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě je účinnost smlouvy vázána na zaplacení sjednané úplaty. Po jejím zaplacení mohou nastat účinky postupní smlouvy, tj. vlastnit převáděnou pohledávku. Jde tedy o odloženou účinnost smlouvy ve vazbě na postupovanou pohledávku, nikoliv ve vazbě na celou smlouvu. Postupníkovi tudíž vznikla z platně uzavřené smlouvy povinnost zaplatit sjednanou úplatu včetně sjednaného úroku z prodlení. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2013, č. j. 12 Cmo 215/2013-109, ve znění opravného usnesení ze dne 24. ledna 2014, č. j. 12 Cmo 215/2013-141, a opravného usnesení ze dne 21. května 2014, č. j. 12 Cmo 215/2013-142, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I v rozsahu, jímž byla žalovaná zavázána žalobkyni k zaplacení částky 7 843 424 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 3 921 712 Kč od 1. dubna 2011 do zaplacení a z částky 3 921 712 Kč od 1. června 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), změnil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně a ztotožnil se s jejich hodnocením, stejně jako s právními závěry soudu prvního stupně. Potvrdil správnost závěru o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek podle § 524 odst. 1 obč. zák. umožňující postoupení pohledávky písemnou smlouvu i bez souhlasu dlužníka. Stejně jako soud prvního stupně hodnotil předmětnou smlouvu jako platně uzavřenou dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami a jako použitelné pro daný případ se mu jevilo i rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004. Odvolací soud pak dospěl k závěru jako v odkazovaném rozhodnutí, že ujednání v článku V odst. 3 smlouvy je nutno považovat za nicotné, neboť nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny za postoupení pohledávek, protože při takovém postupu by nevznikla nabyvateli pohledávek nikdy povinnost cenu zaplatit. Vznik povinnosti ze smlouvy a plnění této povinnosti nemůže účinnost smlouvy předcházet. Nelze proto z uvedených důvodů přijmout názor žalované, že účinnost smlouvy o postoupení pohledávek nenastala, a proto není žalobkyně oprávněna vymáhat zaplacení úplaty za postoupení. Odvolací soud tak dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že z platné smlouvy žalobkyni vzniklo právo vymáhat zaplacení sjednané úplaty za postoupení pohledávky a žalované povinnost tuto úplatu žalobkyni zaplatit, spolu se smluvním úrokem z prodlení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání shledává dovolatelka v tom, že odvolací soud se ve svém rozsudku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že otázka odložení účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky ke dni uhrazení úplaty za postoupenou pohledávku dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebyla. Pokud soudy obou stupňů vycházely z rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, a ujednání o odložení účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky považovaly za nicotné a smlouvu za platnou a účinnou, pak se dovolatelka domnívá, že předmětná právní otázka by měla být v současné době dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka dále uvádí, že dohoda o vzniku účinků smlouvy v momentě zaplacení stanovené úplaty je podmínkou odkládací. V rámci zásady smluvní volnosti, jakožto jednoho ze základních občanskoprávních principů, je nepochybně možné, aby strany odložily účinnost smlouvy tak, jak bylo ujednáno v rámci smlouvy o postoupení pohledávky. Do splnění odkládací podmínky však není jisté, zda účinnost právního úkonu nastane. Nesplnění odkládací podmínky znamená, že právní úkon účinnosti nenabude. Z uvedeného dovolatelka dovozuje, že smlouva o postoupení pohledávky byla platně uzavřena, a vznikla, ale nenabyla účinnosti, nemohou proto nastat účinky, které s tímto projevem vůle spojuje právní řád a nevzniknou subjektivní práva a povinnosti ze smlouvy včetně práva postupitele na úplatu. V takovém případě není podle názoru dovolatelky možné plnění práv a povinností plynoucích ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně práva postupitele na úplatu, vymáhat. V doplnění dovolání dovolatelka svoji argumentaci změnila tak, že dle jejího názoru dohoda stran o tom, že smlouva nabývá účinnosti dnem přijetí celé výše úplaty za postoupenou pohledávku, představuje nemožnou odkládací podmínku účinnosti celé smlouvy, jež má za následek (jak vyplývá z teorie i z rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež dovolatelka cituje) neplatnost celé smlouvy, nikoliv nicotnost pouze této odkládací podmínky. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žaloba zamítá. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., obča