23 Cdo 3641/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3641/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3641/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3641.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolání (vady) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3641/2023-273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, proti žalované AQUAENERGY, s.r.o., se sídlem v Lipníku nad Bečvou, Loučská 503/31, identifikační číslo osoby 28567242, zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 1794/17, za účasti ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o zaplacení 229 363 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 201/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 6. 2023, č. j. 75 Co 62/2023-248, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Ve vztahu mezi vedlejší účastnicí na straně žalobkyně a žalovanou žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 229 363 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 3. 2017 jako nedoplatku ceny za odebranou elektrickou energii v odběrném místě Bezručova 150, Bohumín (dále jen „odběrné místo žalované“) v období od 10. 4. 2017 do 10. 4. 2020 (dále jen „rozhodné období“) s tvrzením, že dne 7. 5. 2020 bylo provozovatelem distribuční soustavy zjištěno, že z důvodu závady na měřícím transformátoru proudu (dále jen „MTP“) žalované nebyla v jednom ze tří okruhů (ve fázi L3) měřena elektřina odebíraná žalovanou (byla měřena odebraná elektřina jen ve fázích L1 a L2), a proto následně žalobkyně na základě náhradních údajů o celkové spotřebě elektřiny doúčtovala žalované cenu za odebranou elektřinu v rozhodném období. 2. Žalovaná namítla promlčení nároku na zaplacení doplatku ceny elektřiny za období od 10. 4. 2017 do 30. 4. 2018 a odmítla způsob, jakým bylo dodatečně vypočteno množství odebrané elektřiny. Podle žalované měla být pro výpočet použita celková dlouhodobější průměrná spotřeba energie v odběrném místě v období následujícím po odstranění závady na MTP. 3. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 31. 10. 2022, č. j. 8 C 201/2021-188 (v pořadí druhým), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 229 363 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni ve výši 165 761 Kč (výrok pod bodem II) a vedlejší účastnici na straně žalobkyně ve výši 5 882 Kč (výrok pod bodem III). 4. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání žalované v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích pod body I a III (výrok I), změnil jej ve výroku pod bodem II o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 178 280 Kč (výrok II), současně rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni ve výši 31 598 Kč (výrok III) a vedlejší účastnici na straně žalované ve výši 2 702,40 Kč (výrok IV). 5. Soudy obou stupňů neměly za důvodnou námitku promlčení, neboť podle nich tříletá promlčecí lhůta žalobkyně (§ 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) k uplatnění nároku počala běžet až dnem (7. 5. 2020), kdy se žalobkyně od provozovatele distribuční soustavy dozvěděla, resp. mohla poprvé dozvědět, že došlo k chybě měření spotřeby elektřiny, tj. o nových údajích o spotřebě nutných pro vyúčtování ceny elektřiny (§ 619 odst. 1 a 2 o. z.), jelikož sama žalobkyně měření nezajišťovala [§ 49 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném v rozhodné době]. Při závadě na MTP, v důsledku které část odebírané elektřiny (na jedné fázi) nebyla měřena elektroměrem (údaje zaznamenané na měřícím zařízení byly dostupné, avšak chybné, považovaly soudy obou stupňů za správný žalobkyní použitý výpočet náhradních údajů o spotřebě elektřiny podle § 4 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění účinném v rozhodném období, zrušené k 1. 1. 2021 (dále jen „vyhláška o měření elektřiny“), opřený o hodnoty spotřeby elektřiny skutečně naměřené v rozhodném období (na fázích L1 a L2) a vynásobené koeficientem 1,5 při zjištění dlouhodobě vyrovnaného průměrného zatížení všech tří fází v odběrném místě žalované ověřeného i podle údajů o spotřebě v následném období po odstranění závady. Podle soudů nižších stupňů nebylo možno postupovat podle § 4 odst. 3 a 4 vyhlášky o měření elektřiny (jak požadovala žalovaná), neboť byly k dispozici údaje o měření zaznamenané měřícím zařízením na dvou fázích a bylo možno spotřebu na další fázi dopočítat. Předchozí období bylo zatíženo stejnou závadou MTP (vyskytla se již před 1. 5. 2017) a celkovou výši spotřeby nebylo možné použít ani z následného období po odstranění závady, neboť nešlo o období srovnatelné z důvodu restrikcí a proticovidových opatření na odběrném místě – Domě služeb (došlo k výraznému snížení celkového odebraného množství elektřiny). 6. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně ve všech výrocích) napadla žalovaná dovoláním, v němž navrhla rozhodnutí odvolací soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání měla za přípustné z důvodu, že odvolací soud nesprávně řešil „otázku hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena“. 7. Žalovaná odvolacímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení přepočtu spotřeby elektrické energie, pokud potvrdil jako správný postup vycházející z předpokladu rovnoměrného zatížení všech fází (což podle ní v řízení nebylo prokázáno, resp. bylo vyvráceno) a ze změřené spotřeby elektrické energie v rozhodném období (ve fázích L1 a L2) vynásobené koeficientem 1,5. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že jde o náhradní údaje získané odhadem provozovatele distribuční soustavy podle § 4 odst. 2 písm. c) vyhlášky o měření elektřiny. Soudy obou stupňů podle ní nesprávně neaplikovaly § 4 odst. 3 této vyhlášky, který je svou povahou lex specialis k § 4 odst. 2 vyhlášky, neboť došlo k závadě na měřícím zařízení ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bod 5 energetického zákona. Prosazovala názor, že náhradní spotřeba elektrické energie měla být provedena v souladu s § 4 odst. 3 předmětné vyhlášky odhadem na základě spotřeby elektrické energie (výrazně nižší) v následujícím období. 8. Za dosud judikaturně neřešenou považovala žalovaná otázku „řetězení promlčecí doby“. Měla za to, že „pokud obchodník s elektřinou neuplatní řádně námitku promlčení vůči provozovateli distribuční soustavy a promlčenou částku následně požaduje po odběrateli (zákazníkovi), tak odběrateli přinejmenším odpovídá za škodu způsobenou tím, že námitku promlčení, byť by byla důvodná, nevznesl.“ Argumentuje tím, že pokud by nárok vůči žalované uplatňovala vedlejší účastnice na straně žalobkyně, není sporu o tom, že by nárok za období od 10. 4. 2017 do 30. 4. 2018 byl promlčen. Poukazovala též na to, že žalobkyně a vedlejší účastnice jsou sesterské společnosti a žalobkyně pouze „přefakturovává“ konečnému zákazníkovi náklady za distribuci elektrické energie. 9. Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítala, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně, aniž žalobkyně proti tomuto výroku podala opravný prostředek. V rámci odvolacího řízení se otázka nákladů řízení před soudem prvního stupně vůbec neřešila a taková změna je podle žalované překvapivou ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn.