23 Cdo 56/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 56/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2018 Spisová značka:23 Cdo 56/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.56.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 56/2018-899USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. Dagmar Mixové, se sídlem v Praze 8, Sopotská 70, PSČ 181 00, insolvenční správkyně společnosti Stavitelství KRRO, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Krč, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, IČO 25259971, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, PSČ 120 00, proti žalované 1) Domov seniorů Uhlířské Janovice, příspěvkové organizaci, se sídlem v Uhlířských Janovicích, Topolová 918, PSČ 285 04, IČO 48677744, zastoupené JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem V Kutné Hoře, Benešova 610, a žalované 2) České republice – Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, k doručení Územní pracoviště Střední Čechy, se sídlem v Praze 1, nám. Republiky 3, PSČ 110 00, o zaplacení 6 972 493 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 188/2003, o dovolání žalobkyně a obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 29 Co 387/2012-865, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 29 Co 387/2012-865, se ve výroku IV., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanými před soudy všech stupňů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované 1) a žalované 2) se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II., bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud se zabýval dovoláním všech dovolatelek podaných do rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 19. 7. 2017, č. j. 29 Co 387/2012-865, a to žalobkyní do výroku IV., žalovanou 1) do výroku I. a žalovanou 2) do výroku II. Rozsudkem odvolacího soudu byl výrokem I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen soud prvního stupně) ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5 C 188/2003-673, ve znění opravných usnesení ze dne 1. 12. 2011, č. j. 5 C 188/2003-705 a ze dne 24. 5. 2012, č. j. 5 C 188/2003-721 a doplňujícího rozsudku ze dne 8. 11. 2012, č. j. 5 C 188/2003-728, ve výroku I., jímž bylo žalované 1) uloženo zaplatit žalobkyni 6 972 493 Kč s úroky z prodlení v tomto výroku specifikovanými; výrokem II. změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta proti žalované 2) tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni 6 972 493 Kč s úroky z prodlení v tomto výroku specifikovanými s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhé žalované; výrokem III. změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a výrokem IV. nebyla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými. Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním žalobkyně, podaným do výroku IV. rozsudku odvolacího soudu, kterým nebyla žalobkyni přiznána nákladů řízení před soudy všech stupňů. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud dospěl závěru, že dovolání žalobkyně je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky stanovení náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak žalobkyně důvodně v dovolání namítá s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, a usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3081/2014. V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud vyložil, že obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, přičemž při aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; zároveň bere na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud odůvodnil aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. v dané věci jen tím, že jsou v posuzované věci dány důvody hodné zvláštního zřetele pro uplatnění tohoto ustanovení s ohledem na délku řízení a skutečnost, že Česká republika nebyla procesně úspěšná prostřednictvím žalované 2), a že situaci dané ve sporu způsobil i bývalý jednatel úpadce, který se podílel na prokázané trestné činnosti spočívající v porušování povinnosti při správě cizího majetku, jak vyplynulo ze skutkových zjištění, kdy podstatou trestního jednání bylo, že bývalý jednatel úpadce a bývalý ředitel žalované 1) nechali po vzájemné dohodě proplácet některé faktury za provedení díla v době, kdy dílo ještě nebylo provedeno. Nejvyšší soud však již v předešlém zrušujícím rozsudku ze dne 5. 4. 2017, č. j. 23 Cdo 727/2016-839, prezentoval právní názor, že skutečnost, že v průběhu řízení byli pravomocně odsouzeni bývalý jednatel žalobkyně a bývalý ředitel žalované 1) pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku, nemá vliv na posouzení oprávněnosti požadovaného doplacení ceny díla za provedené práce, jestliže ze závěrů revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu vyplynulo, že faktury sice neodpovídají přesně tomu, co bylo na díle provedeno (některé položky jsou vyšší, některé nižší, některé na faktuře zcela chybí), ale většina prací provedena byla, a stanovená cena díla, na níž se smluvní strany dohodly, byla obvyklá v daném místě a čase. Odvolací soud, který se na uvedený právní názor ve svém rozsudku odvolává při posouzení uplatněného nároku žalobkyně, a proto správně dovodil, že žalobkyni je třeba v plném rozsahu přiznat uplatněný nárok na zaplacení 6 972 493 Kč s příslušenstvím, avšak tu samou skutečnost, která neměla vliv na oprávněnost uplatněného nároku, nesprávně považoval za okolnost, která má význam pro posouzení nároku na náhradu nákladů řízení úspěšné žalobkyně oproti neúspěšné žalované 1) a 2), a bez dalšího považoval tuto okolnost za důvod hodný zvláštního zřetele pro uplatnění ustanovení § 150 o. s. ř., který má sloužit soudu k odstranění nepřiměřené tvrdosti. Odvolací soud nepřihlédl ani k okolnosti, že jednáním uvedených osob, které se dopustily trestního jednání, nebyla způsobena žádná škoda, jak vyplynulo nejen z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu, ale též ze závěru citovaného rozsudku Nejvyššího soudu. Odvolací soud se tedy při posouzení okolností, které mají vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, podle níž se za okolnosti hodné zvláštního zřetele považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových s