23 Cdo 62/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 62/2020 citace  Právní věta:Skutečnost, že sporu mezi advokáty nebo advokátními koncipienty nepředcházelo smírčí řízení podle § 28 zákona o advokacii, není důvodem k zastavení řízení o žalobě podle § 104 o. s. ř. nejde o podmínku řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2020 Spisová značka:23 Cdo 62/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.62.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smír Pravomoc soudu Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 28 předpisu č. 85/1996Sb. § 7 o. s. ř. § 8 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 103 o. s. ř. § 104 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 9. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:23 / 2021 Anotace:Soud prvního stupně svým usnesením zastavil řízení zahájené na základě žaloby, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2 790 254 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování právního poradenství (výrok I.) s tím, že žalobkyně předtím, než podala žalobu ohledně svého nároku, nevyužila jako advokátka smírčího řízení, jak jí ukládá § 28 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. Odvolací soud svým usnesením částečně potvrdil usnesení soudu prvního stupně, přičemž se ztotožnil s jeho závěrem, že v daném případě nebyla naplněna podmínka vedení soudního řízení, a sice předchozí obligatorní smírčí řízení před orgány České advokátní komory ve smyslu § 28 zákona č. 85/1996 Sb. Postup soudu prvního stupně tak odvolací soud považoval za věcně správný, pokud jde o aplikaci § 104 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se v rozsahu podaného dovolání zabýval otázkou, zda povinnost využít smírčího řízení před orgány České advokátní komory podle § 28 zákona č. 85/1996 Sb. představuje podmínku civilního řízení ve smyslu § 103 o. s. ř. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 62/2020-77USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. K., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti žalované XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3, o zaplacení částky 2.790.254 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 257/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2019, č. j. 13 Co 126/2019-49, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2019, č. j. 13 Co 126/2019-49, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2019, č. j. 27 C 257/2018-28, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 3. 2019, č. j. 27 C 257/2018-28, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude spis postoupen Advokátní komoře ČR k dalšímu řízení a rozhodnutí ve věci“ (výrok II.), a rozhodl též o náhradě nákladů řízení (výrok III.). 2. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.790.254 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytování právního poradenství s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela ústní smlouvu o poskytování právního poradenství spočívajícího v poskytování právních služeb klientům žalované v substitučním zastoupení za žalovanou společnost. Její služby byly žalovanou vyúčtovány klientům a těmito také zaplaceny. Zpočátku byly služby žalobkyně žalovanou řádně hrazeny, následně však došlo k ukončení spolupráce, přičemž žalovaná žalobkyni neuhradila poslední tři faktury. 3. Soud prvního stupně uvedl, že v průběhu soudního jednání dne 21. 3. 2019 zjistil, že žalobkyně nevyužila jako advokátka smírčího řízení, jak jí ukládá ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), tj. že žalobkyně byla povinna předtím, než podala žalobu ohledně svého nároku proti žalované u soudu, podat návrh na zahájení smírčího řízení u České advokátní komory, což však neučinila. Soud prvního stupně proto s odkazem na ustanovení § 28 zákona o advokacii ve spojení s usnesením představenstva České advokátní komory č. 2/1998 Věstníku ze dne 14. 4. 1998, kterým se upravuje smírčí řízení (advokátní smírčí řád), řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť žalobkyně před řízením u soudu nevyužila zákonnou povinnost vést smírčí řízení jako advokátka proti jinému advokátovi u České advokátní komory, jíž bude spis postoupen. 4. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil, ve výroku II. jej zrušil. 5. Odvolací soud uvedl, že podmínkou vedení soudního řízení je v daném případě předchozí obligatorní smírčí řízení před orgány České advokátní komory ve smyslu § 28 zákona o advokacii. Toto řízení před podáním žaloby neproběhlo, resp. žalobkyně je ani nezahájila. Dle odvolacího soudu jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, takže jde o případ, kdy je možné řízení zastavit až poté, co soud učiní opatření k jeho odstranění (§ 104 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně takové opatření neprovedl, když posuzoval nedostatek podmínky řízení jako neodstranitelný. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně v odvolání sama sdělila, že podá předsedovi České advokátní komory návrh na smírčí řízení; do data rozhodování odvolacího soudu v této věci žádné sdělení žalobkyně ohledně průběhu smírčího řízení nedošlo a k dotazu u České advokátní komory bylo přípisem ze dne 3. 9. 2019 sděleno, že žádné smírčí řízení mezi účastníky neprobíhá. Odvolací soud měl proto za nadbytečné činit jakákoli opatření k odstranění nedostatku podmínky řízení a uzavřel, že postup soudu prvního stupně byl správný a jsou zde dány zákonné podmínky dle § 104 odst. 2 o. s. ř. Uvedené ustanovení však neumožňuje postoupit věc příslušnému orgánu, jako je tomu v případě § 104 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné ve výroku I. a III. a ve výroku II. usnesení bez dalšího zrušil. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně předkládá otázku, „zda představuje ve sporném řízení mezi advokáty povinnost využít smírčího řízení před orgány České advokátní komory podle § 28 zákona o advokacii podmínku civilního řízení ve smyslu § 103 o. s. ř., a pokud ano, zda absence tohoto smírčího řízení je neodstranitelnou podmínkou ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř., nebo podmínkou odstranitelnou ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř., a dále zda je za takových okolností soud povinen zkoumat, zda nejsou naplněny podmínky pro vynětí z povinnosti smírčího řízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 advokátního smírčího řádu“. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v právním hodnocení otázky, zda je skutečně smírčí řízení podmínkou řízení ve smyslu § 103 o. s. ř., když má za to, že absolvování uvedeného řízení takovou podmínkou není. Dovolatelka zastává názor, že kontrola a postih advokáta za porušení § 28 zákona o advokacii přísluší výlučně orgánům České advokátní komory, a tudíž jeho dodržení nemůže být podmínkou řízení, jejíž nedostatek by mohl vést k zastavení řízení ve smyslu § 104 odst. 1 nebo 2 o. s. ř. 7. K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné a navrhuje, aby bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovol