23 Cdo 926/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 926/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2019 Spisová značka:23 Cdo 926/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.926.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozhodčí řízení Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 216/1994Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 926/2019-674 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci navrhovatelky Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČO 00001350, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, za účasti 1) ICEC-HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, Boleslavova 710/19, IČO 25357484, zastoupené Mgr. Adélou Gajdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, (původně také 2) O. Š., advokáta se sídlem XY), 3) P. F. H., rozhodce se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, 4) M. T., se sídlem XY, (původně též 5) V. H., se sídlem XY), 6) I. C., se sídlem XY, o jmenování předsedajícího rozhodce soudem, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 100/2013, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2018, č. j. 5 Cmo 346/2018-623, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2018, č. j. 5 Cmo 346/2018-623, se ruší a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. září 2018, č. j. 5 Cm 100/2013-562, jmenoval I. C., narozeného XY, se sídlem XY, předsedajícím rozhodcem v rozhodčím řízení ad hoc dle článku 7.8. Smlouvy o koupi cenných papírů, uzavřené dne 30. června 1998 mezi účastníkem 1) a Investiční a Poštovní bankou a. s. se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 32, IČO 45316619, které zahájil účastník 1) proti navrhovatelce žalobou ze dne 2. března 2007, doručenou dne 6. března 2007 rozhodci jmenovanému účastníkem 1), ve němž se účastník 1) domáhá zaplacení částky 11 893 044 725 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně návrh zamítl v části týkající se jmenování O. Š. a V. H. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z toho, že výše uvedená smlouva o koupi cenných papírů obsahovala v článku 7.8. rozhodčí doložku, podle které bude spor v případě nemožnosti smírného řešení předložen rozhodci, který bude jmenován smluvními stranami. V případě, že se strany nedohodnou na jmenování rozhodce do čtrnácti dnů, bude spor rozhodnut třemi rozhodci, přičemž každá ze smluvních stran určí jednoho rozhodce a takto určení dva rozhodci zvolí rozhodce třetího. Soudu bylo z jeho činnosti známo, že navrhovatelka je právní nástupkyní společnosti Investiční a Poštovní banka, a. s., neboť smlouvou o prodeji podniku ze dne 19. června 2000 nabyla celý podnik uvedené společnosti. V řízení bylo prokázáno, že účastník 1) zahájil rozhodčí řízení o výše uvedenou částku žalobou ze dne 2. března 2007 a že proběhlo ústní jednání v rozhodčím řízení ad hoc (č. j. RŘ 1/2007) ve dnech 11. až 12. září 2009 před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR, předsedajícím rozhodcem byl M. F., rozhodci P. F. H. a A. M.; jednání bylo odročeno za účelem vypracování závěrečných návrhů. Rezignačním dopisem ze dne 15. února 2013 rezignoval na funkci rozhodce A. M., a rezignačním dopisem ze dne 26. února 2013 rezignoval na funkci předsedajícího rozhodce M. F. Dopisem ze dne 3. července 2013 H. jakožto zástupce ČSOB, a. s., jmenoval P. rozhodcem v předmětném rozhodčím řízení za stranu žalovanou a ten funkci rozhodce dopisem ze dne 4. července 2013 přijal. Z následující předložené komunikace mezi P. a účastníkem 3) vyplynulo, že P. žádal účastníka 3) o zaslání spisu (e-mailem ze dne 22. července 2013) a ten mu odpověděl, že ohledně rozhodčího spisu má komunikovat s M., který si v době rezignace přál ponechat svůj spis do doby, než bude jmenován nový rozhodce. E-mailem ze dne 1. srpna 2013. P. sdělil právnímu zástupci ČSOB, a. s., na dotaz ohledně dohody o předsedajícím rozhodci průběh dosavadní komunikace s rozhodcem H., s tím, že bez znalosti spisu není schopen navrhnout osobu předsedajícího rozhodce, a že H. mu ani po urgenci spis neposkytl a M. je mimo ČR a vrátí se až po uplynutí lhůty pro volbu předsedy senátu rozhodců. K jednání o předsedajícím rozhodci tedy nedošlo a v nejbližší době ani nedojde. Soud prvního stupně nejprve dospěl k závěru, že žaloba je předčasná, neboť nebylo prokázáno, že počala běžet lhůta podle § 9 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů; rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen soudem odvolacím, ovšem k dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. března 2016, sp. zn. 23 Cdo 3870/2015, zrušil oba rozsudky a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že lhůta pro dohodu rozhodců o jmenování předsedajícího rozhodce počala běžet dnem následujícím po jmenování rozhodce za stranu navrhovatelky, tedy dne 5. července 2013. K návrhu navrhovatelky ze dne 22. března 2016, aby soud s ohledem na rezignaci M. P. na funkci rozhodce a jmenování nového rozhodce M. T. rozhodl o záměně účastníků podle § 94 odst. 3 o. s. ř., usnesením ze dne 9. května 2016, č. j. 5 Cm 100/2013-299, soud ukončil podle § 94 odst. 3 a 4 o. s. ř. účast dosavadního účastníka 4) M. P. v řízení a jako nového účastníka 4) přibral do řízení M. T. Podáním ze dne 31. března 2016 sdělil účastník 2) Š., že odvolává svůj souhlas se jmenováním předsedajícím rozhodcem. Navrhovatelka v podání ze dne 13. dubna 2016 označila na základě doporučení a dohody stávajících rozhodců nové kandidáty na funkci předsedajícího rozhodce – V. H. a I. C. Účastník 1) podáním ze dne 18. dubna 2017 uvedl, že nesouhlasí s kandidáty navrženými do funkce předsedajícího rozhodce; uvedl důvody, pro které by neměli být H. a C. jmenováni předsedajícím rozhodcem, a označil několik osob způsobilých k výkonu této funkce. Soud prvního stupně po vyzvání účastníků k dohodě na osobě předsedajícího rozhodce a po vyslechnutí jejich námitek k jednotlivým kandidátům dospěl k závěru, že V. H. je vhodným kandidátem na funkci předsedajícího rozhodce a vyhověl návrhu na jeho jmenování; návrh pak v části týkající se jmenování Š. a C. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2018, č. j. 5 Cmo 251/2017-507, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Dle odvolacího soudu je V. H. objektivně podjatý vzhledem ke svému působení v advokátní kanceláři, která poskytovala konzultace navrhovatelce v předmětném rozhodčím řízení, přičemž není podstatné, zda stanovisko poskytl jiný advokát působící v dané advokátní kanceláři či externí odborník. V dalším řízení účastník 1) navrhl jako kandidáta na funkci předsedajícího rozhodce R. C. a navrhovatelka opět navrhla I. C., který podle jejího názoru splňuje zákonné podmínky pro výkon funkce rozhodce, nemá poměr k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům; s tímto návrhem I.C. opakovaně souhlasil. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by I. C. nesplňoval předpoklady § 4 zákona o rozhodčím řízení; dále uvedl, že je splněna podmínka souhlasu kandidáta podle § 5 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Soud poté posuzoval, zda kandidát splňuje podmínky § 8 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, tedy zda není podjatý, a dospěl k závěru, že v řízení nebyly prokázány důvody pro jeho vyloučení pro podjatost. Námitku účastníka 1) o tom, že I. C. působil dlouhá léta v advokátní kanceláři, která poskytovala právní služby navrhovatelce, neshledal soud relevantní a prokázanou. Soud uvedl, že navrhovatelka popřela, že C. jako advokát poskytoval právní služby navrhovatelce a rovněž že by je poskytoval jako člen advokátní kanceláře White et Case, ve které do roku 2002 působil. Uvedené popřel i I. C.na jednání soudu dne 29. května 2017 a účastník 1) nepředložil žádné důkazy o opaku. Soud prvního stupně dále uvedl, že působení I. C. v uvedené advokátní kanceláři by mohlo založit jeho podjatost pouze v případě, že by se jím poskytované služby týkaly předmětného rozhodčího řízení (jak vyplývá z posledního zrušujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze); v opačném případě by podle soudu bylo velmi těžké najít jiného kandidáta na předsedajícího rozhodce z okruhu advokátů (specialistů na obchodní právo), jestliže by samotné působení kandidáta v advokátní kanceláři