24 Cdo 1087/2021 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1087/2021-630 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy ve věci posuzovaného J. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného procesní opatrovnicí E. J., advokátkou se sídlem v XY, a zmocněncem J. B., advokátem se sídlem v XY, za účasti navrhovatelky České advokátní komory, se sídlem v Praze 1, Národní třída 16, identifikační číslo osoby 660 00 777, zastoupené Mgr. Petrou Vráblikovou, advokátkou se sídlem v Letech, Karlštejnská 518, a dalších účastníků - nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené opatrovníkem městem Králíky, se sídlem v Králíkách, Velké náměstí 5, Ž. F., narozené dne XY, bytem ve XY, J. K., narozeného dne XY, bytem v XY, a Okresního státního zastupitelství v Jičíně, se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 482, o omezení svéprávnosti, o opatrovnictví člověka a o rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 30 Nc 1902/2015, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. července 2020, č. j. 17 Co 150/2019-571, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. července 2020, č. j. 17 Co 150/2019-571, se v dovoláním napadené části výroku I. písm. a) a b) mění tak, že rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. dubna 2019, č. j. 30 Nc 1902/2015-400, v části výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto, že posuzovaný J. K., narozený dne XY, se omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilý zastupovat jiné osoby v řízení před soudy a jinými orgány, obhajovat v trestních věcech, udělovat právní rady, sepisovat listiny, zpracovávat právní rozbory, vykonávat činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního předpisu a poskytovat soustavně a za úplatu další formy právní pomoci, a že toto omezení svéprávnosti se stanoví na tři roky od právní moci tohoto rozsudku, se potvrzuje v tom správném znění, že posuzovaný J. K., narozený dne XY, se omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilý vykonávat advokacii, a že omezení svéprávnosti se stanoví na tři roky od právní moci tohoto rozsudku, a dále se mění v části výroku II. o jmenování J. K., narozeného dne XY, bytem v XY2, opatrovníkem posuzovanému a o vymezení jeho oprávnění a povinností tak, že se posuzovanému opatrovník nejmenuje. II. Žádný z účastníků řízení ani Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem ani dovolacím soudem. Odůvodnění: Okresní soud v Jičíně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. dubna 2019, č. j. 30 Nc 1902/2015-400, výrokem I. rozhodl, že: „Soud J. K., narozeného XY, omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilý zastupovat jiné osoby v řízení před soudy a jinými orgány, obhajovat v trestních věcech, udělovat právní porady, sepisovat listiny, zpracovávat právní rozbory, vykonávat činnost opatrovníka pro řízení ustanoveného podle zvláštního předpisu, spravovat cizí majetek, vykonávat činnost insolvenčního správce a poskytovat soustavně a za úplatu další formy právní pomoci, právně jednat v právních vztazích s odloženým plněním, v záležitostech nikoliv běžných zdravotnických úkonů týkajících se jeho duševního integrity, ve věcech uzavírání manželství nebo registrovaného partnerství, osvojení a pěstounství dítěte, není způsobilý vykonávat rodičovskou odpovědnost s výjimkou práva osobního styku s dítětem za podmínky asistence zletilé svéprávné osoby a není způsobilý vykonávat pasivní volební právo. Omezení svéprávnosti se stanoví na tři roky od právní moci tohoto rozsudku“ Dále soud prvního stupně výrokem II. omezenému ve svéprávnosti jmenoval opatrovníka J. K., narozeného dne XY, bytem shora, jemuž v tomto výroku vymezil rozsah oprávnění a povinností pro výkon funkce opatrovníka, a navazujícími výroky II. až IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně při rozhodování mj. vyšel ze zjištění, že Česká advokátní komora pod sp. zn. K 93/2011, K 21/2014 a K 43/2014, vedla proti posuzovanému kárná řízení; soud přitom měl k dispozici informace o prvních dvou kárných věcech. V kárné věci vedené pod sp. zn. K 21/2014 byl posuzovaný viněn z toho, že v roce 2013 v korespondenci k Ústavnímu soudu a v e-mailech rozeslaných mj. některým justičním orgánům, Kanceláři prezidenta republiky apod. se vyjadřoval neuctivě k rozhodnutím a činnosti v justici. V druhé kárné věci vedené pod sp. zn. K 93/2011 posuzovaný v období od 3. července 2010 do 27. září 2010, a dále od 2. listopadu 2010 do 17. prosince 2010, zasílal jednomu ze soudců Krajského soudu v Hradci Králové v souvislosti s výkonem jeho profesní funkce na adresu předmětného soudu obtěžující otevřené listovní zásilky a drobné dárky s různorodým obsahem písemností od infantilního, familiárního až po nepřímé výhrůžky. V obou případech bylo důvodem zproštění kárné žaloby zjištění, že kárně obviněný v důsledku své nepříčetnosti není kárně odpovědný, neboť jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly v době jeho jednání vymizelé. Dále soud prvního stupně při rozhodování vyšel ze zjištění, že pravomocným usnesením Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 19. dubna 2011, č. j. 2 ZT 342/2010-49, bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. K. pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době od 3. července 2010 do 27. září 2010, a dále od 2. listopadu 2010 do 17. prosince 2010, pronásledoval uvedeného soudce Krajského soudu v Hradci Králové, v souvislosti s výkonem jeho profesní funkce tím, že mu na adresu příslušného soudu zasílal nevyžádané obtěžující otevřené listinné zásilky a drobné dárky s různorodým obsahem písemností od infantilního, familiárního až po nepřímé výhrůžky (v usnesení je předmětné jednání konkrétně popsáno), přičemž toto jednání bylo způsobilé v poškozeném vzbudit důvodnou obavu o jeho život a zdraví. Důvodem zastavení trestního stíhání byl nedostatek trestní odpovědnosti obviněného pro nepříčetnost, neboť v době spáchání trestného činu nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto jednání ovládat. V průběhu tohoto trestního stíhání byl přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Jan Zbytovský k posouzení duševního zdraví obviněného; znalec u posuzovaného zjistil duševní onemocnění – schizoafektivní psychózu, jejíž součástí byly manické stavy, projevující se poruchami jak v oblasti emocí, tak v oblasti myšlení a chování. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 3 Nt 1803/2016, soud prvního stupně zjistil, že usnesením označeného okresního soudu ze dne 7. prosince 2016, č. j. 3 Nt 1803/2016-75, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. ledna 2017, č. j. 13 To 10/2017-89, bylo posuzovanému uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě, že jeho (předmětné) trestní stíhání bylo zastaveno s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle kterého trpí schizoafektivní psychózou s manickými atakami, přičemž v době trestné činnosti nebyl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a nebyl schopen své jednání ovládat. Soud dospěl k závěru, že se posuzovaný ve čtyřech případech v době od července 2015 do dubna 2016 dopustil jinak trestného jednání, pro které není z důvodu nepříčetnosti trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je i nadále nebezpečný. Ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem MUDr. Ivanem Tůmou, CSc. (dále též „znalec“), jakož i posléze z výslechu tohoto znalce soud prvního stupně mj. zjistil, že posuzovaný trpí schizoafektivní poruchou, manickým typem, v současné době je v sociální remisi. Jedná se o poruchu epizodickou. Posuzovaný k ní má celoživotní dispozici, jde však o poruchu průběhově přechodnou a nikoliv trvale probíhající. Léčbou je tato porucha kompenzovatelná s možností i dlouhodobých remisí. U posuzovaného je velmi obtížné přesně určit dosavadní průběh jeho onemocnění, protože v mezidobích mezi jednotlivými hospitalizacemi a psychiatrickými vyšetřeními nebyl v soustavné dispenzární péči žádného psychiatrického zařízení, schází průběžná zdravotnická dokumentace jeho duševního stavu. Duševní poruchou trpí nejméně od roku 2007, kdy byl pro manický stav s psychotickými příznaky poprvé hospitalizován. V současné době jsou rozpoznávací i ovládací schopnosti posuzovaného mírně, forenzně nepodstatně snížené. Duševní porucha ovlivňuje schopnost posuzovaného právně jednat v relapsu. V akutním stavu hrozí posuzovanému jeho právním jednáním závažná újma. Znalec v posudku rozlišuje tři stavy onemocnění, a to akutní stav, neúplnou sociální úzdravu a plnou úzdravu. Akutní ataky onemocnění u posuzovaného v současné době nejsou přítomny a bude-li trvat úspěšná léčba, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že se akutním atakám vyhne. Jiná situace je u plné úzdravy. Vývoj stavu posuzovaného od r. 2016 do r.