24 Cdo 1380/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1380/2025-716 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzované J. H., omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem pro řízení Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova č. 1934/12, za účasti trvalého opatrovníka statutárního města Jihlava, se sídlem městského úřadu v Jihlavě, Masarykovo náměstí č. 97/1, a účastníků nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného opatrovníkem pro řízení statutárním městem Jihlava se sídlem městského úřadu v Jihlavě, Masarykovo náměstí č. 97/1, a I. H., o prodloužení doby omezení svéprávnosti a opatrovnictví člověka, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 99 P 201/2022, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočce v Jihlavě ze dne 23. ledna 2025, č. j. 72 Co 193/2024-667, takto: Dovolání posuzované se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl o omezení svéprávnosti posuzované, o omezení svéprávnosti posuzované ve vztahu k rodičovské odpovědnosti a o ustanovení opatrovníka posuzované s vymezením práv a povinností opatrovníka již rozsudkem ze dne 22. 5. 2018, č. j. 7 Nc 5805/2017-109, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 20. 12. 2018, č. j. 72 Co 209/2018-162, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 24 Cdo 2837/2019-214, a dále rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 7 Nc 5805/2017-323, ve spojení s částečným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. 5. 2022, č. j. 72 Co 33/2022-386, a rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 5. 2022, č. j. 72 Co 33/2022-394. 2. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 4. 12. 2023, č. j. 99 P 201/2022-477, (mimo jiné) zahájil z moci úřední řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti, včetně rodičovské odpovědnosti u posuzované, a řízení ve věci opatrovnictví u posuzované a obě uvedená řízení spojil ke společnému řízení. 3. Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 6. 2024, č. j. 99 P 201/2022-577, 6 P a Nc 244/2023, 6 P a Nc 245/2023, rozhodl o prodloužení omezení svéprávnosti posuzované tak, že posuzovaná není po dobu pěti let způsobilá nakládat s finančními prostředky nad částku 180 Kč denně, nakládat s majetkem movitým i nemovitým, právy majetkové i nemajetkové povahy, jejichž cena převyšuje 180 Kč v době právního jednání, uzavírat smlouvy o finančních produktech, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, uzavírat jakékoli smlouvy s plněním v hodnotě převyšující 180 Kč, uzavírat smlouvy znějící na opakující se finanční plnění, právně jednat v pracovněprávních vztazích o odměně za vykonanou práci a o odpovědnosti zaměstnance za svěřené hodnoty, rozhodovat o přijetí či odmítnutí zdravotních služeb ve vztahu ke své duševní chorobě, pořizovat pro případ smrti, učinit prohlášení o vydědění, být volena (výrok I.), o prodloužení omezení svéprávnosti posuzované v oblasti rodičovské odpovědnosti k nezletilému BBBBB (pseudonym) o dalších pět let s tím, že se posuzované zachovává právo osobního styku s nezletilým CCCCC (pseudonym) a právo na rozhodování o volnočasových aktivitách nezletilého CCCCC (pseudonym) (výrok II.), zamítl návrh posuzované na uvolnění částky 10 000 Kč na úhradu potřeb nezletilého AAAAA (pseudonym) (výrok III.), jmenoval opatrovníkem posuzované statutární město Jihlavu a vymezil práva a povinnosti opatrovníka (výrok IV.), a dále rozhodl o změně rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 5. 2018, č. j. 7 Nc 5805/2017-109, ve výrocích I. a III., ve znění výroků I. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 20. 12. 2018, č. j. 72 Co 209/2018-162, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 11. 2021, č. j. 7 Nc 5805/2017-323, ve výrocích I. až III., ve znění výroků I. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. 5. 2022, č. j. 72 Co 33/2022-386 (výrok V.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). Na základě zjištění že Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 1 Nt 2801/2022-88, prodloužil ochranné psychiatrické léčení posuzované v ústavní formě o dva roky, tj. do 20. 10. 2025, a stížnost posuzované proti tomuto usnesení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 10. 2023, č. j. 7 To 308/2023-95, zamítl, a na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že „jsou splněny podmínky pro prodloužení doby omezení svéprávnosti posuzované“, která „stejně jako v minulosti trpí závažným duševním onemocněním, a to poruchou s bludy“, která posuzovanou „výrazně limituje ve schopnosti samostatně si obstarávat své záležitosti“, že od doby, kdy bylo naposledy o omezení rozhodováno, „nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu posuzované“, že se u posuzované „nedaří zmírnit projevy závažného duševního onemocnění“, že stejně jako v minulosti posuzované hrozí závažná újma ve vymezených oblastech, a proto soud rozsah omezení svéprávnosti posuzované „nezměnil“, jedinou výjimku představuje mírné navýšení finančního limitu pro nakládání s finančními prostředky a nakládání s majetkem a při uzavírání jakýchkoli smluv, neboť invalidní důchod je valorizován a došlo k podstatnému navýšení cen. Současně soud prvního stupně dovodil, že u posuzované „nepřichází v úvahu použití některého z mírnějších opatření nahrazujících omezení svéprávnosti, nikdo ani takový postup v průběhu řízení nenavrhl ani nezmínil“, a z důvodu, že nelze očekávat zlepšení stavu posuzované, dobu omezení svéprávnosti posuzované prodloužil o dalších pět let. Ve vztahu k rodičovské odpovědnosti také uzavřel, že „ani v této oblasti nenastala žádná podstatná změna“ a „nadále jsou splněny podmínky pro omezení svéprávnosti posuzované ve vztahu k rodičovské odpovědnosti za syna CCCCC (pseudonym)“, rovněž na dobu dalších pěti let, neboť ani v této oblasti „nelze očekávat zlepšení schopností posuzované spravovat záležitosti nezletilého syna“. Požadavek na uvolnění částky 10 000 Kč k úhradě potřeb nezletilého syna soud prvního stupně považoval za neopodstatněný, a proto jej zamítl. Dále soud prvního stupně ustanovil posuzované opakovaně opatrovníkem veřejného opatrovníka - statutární město Jihlavu s odůvodněním, že soudu „není známa žádná osoba, která by funkci opatrovníka posuzované byla ochotna vykonávat“. 4. K odvolání posuzované Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 72 Co 193/2024-667, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ve výroku I. se omezení svéprávnosti posuzované prodlužuje na dobu čtyř let od právní moci tohoto rozsudku a současně změnil rozsah omezení svéprávnosti posuzované tak, že stanovil nové limity pro nakládání s finančními prostředky (nad 200 Kč denně) a majetkovými hodnotami (jejichž cena převyšuje 200 Kč v době právního jednání) a pro uzavírání jakékoli smlouvy (s plněním v hodnotě převyšující 200 Kč), a na základě této změny změnil ve výroku IV. vymezení práv a povinností opatrovníka posuzované, a ve výroku V. jej změnil tak, že se mění rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 5. 2018, č. j. 7 Nc 5805/2017-109, ve výrocích I. a III., ve znění výroků I. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 20. 12. 2018, č. j. 72 Co 209/2018-162, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 11. 2021, č. j. 7 Nc 5805/2017-323, ve výrocích I. a II., ve znění výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. 5. 2022, č. j. 72 Co 33/2022-386 (výrok I.), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV., jeho části, kterou bylo opatrovníkem posuzované jmenováno statutární město Jihlava (výrok II.), a zrušil rozsudek soudu prvního stupně výrocích II., III. a VI. a věc v tomto rozsahu vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Odvolací soud po doplnění dokazování (mimo jiné) znaleckým posudkem dovodil, že závěry nově zpracovaného znaleckého posudku „podpořily“ závěry učiněné soudem prvního stupně, a dále uzavřel, že již v předcházejících rozhodnutích soudu prvního stupně i odvolacího bylo popsáno, v čem je spatřována hrozba újmy, která posuzované v důsledku jejího vlastního jednání hrozí, a pokud soud prvního stupně dovodil, že tyto již dříve dovozené hrozby trvají i nadále, „nebylo třeba obsáhleji opakovat závěry již dříve dovozené“. Po dalším doplnění dokazování za účelem posouzení, zda a nakolik duševní stav posuzované ovlivňuje její jednání, vede k ohrožení jejích zájmů a jaká případná jiná, mírnější opatření by mohla omezení svéprávnosti nahradit, odvolací soud uzavřel, že „ohrožení zájmů posuzované v oblasti majetkové je důsledkem skutečnosti, že posuzovaná i nadále činí jednání i v oblasti hospodaření s finančními prostředky pod vlivem poruchy svého chování s orientací na sebe samotnou, své potřeby“ (zejména opatření kuřiva), a tedy že „důvody pro omezení posuzované v oblasti majetkových dispozic trvají i nadále“, přičemž „nes