24 Cdo 149/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 149/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2023 Spisová značka:24 Cdo 149/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.149.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107 o. s. ř. § 1634 odst. 1 o. z. § 154 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 149/2023-558 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. N., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolovská č. 6234/64, proti žalovanému A. H., narozenému dne XY a zemřelému dne 23. května 2014, posledně bytem v XY, o 4 921 844,01 Kč s příslušenstvím, o nástupnictví po A. H., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 493/2004, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. června 2022, č. j. 15 Co 31/2021-531, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2020, č. j. 27 C 493/2004-431, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Právní předchůdce žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 25. 3. 2004 domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 921 844,01 Kč s 25 % úrokem z prodlení z částky 4 861 080,51 Kč od 23. 3. 2004 do zaplacení v souvislosti se smlouvou o úvěru reg. č. A 1105 dříve uzavřenou mezi Komerční bankou, a.s. a žalovaným dne 20. 1. 1992. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2006, č. j. 27 C 493/2004-35, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2008, č. j. 51 Co 633/2008-93, soud připustil vstup do řízení P. N. jakožto žalobce na místo dosavadního žalobce. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249, zamítl žalobu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „žaloba důvodná není“. Okresní soud v Ostravě poté usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. 27 C 493/2004-336, zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě zjištění, že na majetek žalovaného byl dne 23. 1. 2012 prohlášen konkurs, a že žalovaný dne 23. 5. 2014 zemřel a usnesením okresního soudu ze dne 26. 4. 2018, č. j. 99 D 1604/2014-520, Nd 216/2014, bylo rozhodnuto o zastavení řízení o pozůstalosti s tím, že majetek nepatrné hodnoty patřící do pozůstalosti se vydává H. Š., nar. XY, soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení s odkazem na ustanovení § 107 odst. 1, 2 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a to z důvodu, že žalovaný zemřel v průběhu řízení ještě před tím, než ve věci bylo pravomocně rozhodnuto, a že nebyla zjištěna osoba, která by byla jeho právním nástupcem. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2018, č. j. 15 Co 207/2018-358, zrušil usnesení soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud předně dovodil, že „nelze automaticky zastavit civilní řízení ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř. pokaždé, když je v rámci řízení o pozůstalosti vydáno ve smyslu § 154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), usnesení o zastavení tohoto řízení v důsledku toho, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty“, že „v každém jednotlivém případě je podstatné zkoumat, zda v civilním řízení může být pokračováno (tj. zda majetek tvořící pozůstalost má jen nepatrnou hodnotu či tuto hodnotu převyšuje) a s kým (za situace, kdy zde existuje právní nástupce zůstavitele, tj. jeho dědic)“, že v konkrétním případě „majetek pozůstalosti po zemřelém žalovaném převyšuje nepatrnou hodnotu“, neboť již aktivum pozůstalosti spočívající v pohledávce zůstavitele vůči České správě sociálního zabezpečení z titulu nedoplatku na výplatě důchodu činí částku 77 604 Kč, a „není možné přehlédnout, že pozůstalost byla tvořena i nemovitostmi, u nichž notářka po celou dobu pozůstalostního řízení vycházela z celkové ceny 80 000 Kč a jen pro účely vydání usnesení o zastavení řízení uvedla jejich cenu ve výši 0 Kč“, a tedy že je zcela evidentní, že pozůstalost po žalovaném není tvořena majetkem nepatrné hodnoty, ale jedná se o majetek v hodnotě tuto hranici několikanásobně převyšující“. Na základě zjištění, že zůstavitel nesepsal ani dědickou smlouvu, ani závěť a všichni zákonní dědicové zůstavitele dědictví postupně odmítli, odvolací soud dále uzavřel, že „by v souladu s § 1634 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přicházelo do úvahy připadnutí dědictví státu“, a ačkoliv Česká republika v rámci řízení o pozůstalosti navrhovala vzhledem ke zjevnému předlužení pozůstalosti nařízení likvidace, její návrh nebyl v rámci řízení o pozůstalosti reflektován, a proto „jediným dědicem žalovaného tak zůstala Česká republika, na kterou je nutno nahlížet, jako by byla zákonným dědicem po žalovaném“, a tedy že „zde skutečně je subjekt, kterému svědčí dědické právo po zůstaviteli, a to bez ohledu na to, že řízení o pozůstalosti bylo pravomocně zastaveno“, a „tímto subjektem je stát, který má vůči třetím osobám (tj. i vůči žalobci) stejné postavení jako dědic“, a proto není dán důvod pro zastavení řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř., neboť „jsou splněny předpoklady pro pokračování v tomto řízení“. Odvolací soud také uvedl, že státu v souladu s § 1634 odst. 2 o. s. ř. svědčí výhrada soupisu, a proto stát hradí dluhy zůstavitele „jen do výše ceny nabytého dědictví“ a „toto omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele je třeba vyjádřit nikoliv zamítnutím části žaloby, ale zastavením řízení v rozsahu té části věřitelovy pohledávky, za níž dědic s ohledem na cenu nabytého dědictví neodpovídá“, neboť „v rozsahu neuspokojované části pohledávky totiž nemá zůstavitel procesního nástupce“ a „povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce“, a dále že „míru odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele je třeba zásadně zkoumat již v souvislosti s rozhodováním o tom, zda a s kým bude v řízení pokračováno podle ustanovení § 107 o. s. ř. a nikoliv až při rozhodování o věci samé“, a proto soud prvního stupně „měl zjistit okolnosti týkající se skutečné ceny majetku pozůstalosti“. Odvolací soud tedy zavázal soud prvního stupně, aby „po zjištění ceny majetku tvořícího pozůstalosti, všech pasiv pozůstalosti a zjištění poměru, v jakém dědic (stát) odpovídá za pohledávky žalobce uplatněné v žalobě ve vztahu k ostatním dluhům zůstavitele, rozhodl o pokračování v řízení se státem jako dědicem žalovaného, ale pouze v rozsahu, v němž je stát povinen hradit dluh, který je předmětem tohoto řízení; ve zbývajícím rozsahu pak ve smyslu § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaví, přičemž v tomto rozsahu rovněž zruší rozsudek, kterým ve věci již meritorně rozhodl“. Okresní soud v Ostravě poté usnesením ze dne 4. 11. 2020, č. j. 27 C 493/2004-431, rozhodl, že „v řízení bude namísto zemřelého žalovaného pokračováno se státem – Českou republikou: Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových“ (výrok I.) a že „řízení se co do částky 4 449 536,48 Kč a úroku z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 4 861 080,51 za dobu od 23. 3. 2004 do zaplacení zastavuje a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249, se v tomto rozsahu zrušuje“. Poté, co dovodil, že pozůstalostní řízení po zemřelém žalovaném bylo zastaveno, a že je vázán právním názorem odvolacího soudu, který předchozí rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil s tím, že nejprve zjistí hodnotu pasiv i aktiv pozůstalosti po zemřelém žalovaném a poté rozhodne, že v řízení se pokračuje na místo žalovaného s jeho dědicem – státem, ale pouze v rozsahu, v němž je stát povinen hradit dluh, soud prvního stupně rozhodl, že podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. pokračuje na místě zemřelého se státem. Soud prvního stupně dále zjistil rozsah aktiv pozůstalosti po žalovaném v celkové výši 835 824 Kč, rozsah pasiv pozůstalosti po žalovaném v celkové výši 30 031 443,75 Kč, určil poměr, v jakém dědic (stát) odpovídá za pohledávky žalobce uplatněné v žalobě ve vztahu k ostatním dluhům zůstavitele s tím, že „předmětem řízení může nadále zůstat toliko částka 472 307,53 Kč“, a proto „v rozsahu zbývajícím“ řízení zastavil, přičemž zároveň rozhodl o zrušení příslušné části rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2011, č. j. 27 C 493/2004-249, který vzhledem k zastavení „poz