24 Cdo 1557/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1557/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1557/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1557.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rodičovská odpovědnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 869 odst. 1 o. z. § 858 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1557/2024-652 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného opatrovníkem statutárním městem Ústí nad Labem, se sídlem magistrátu v Ústí and Labem, Velká Hradební č. 8, syna rodičů A. M., zastoupené opatrovníkem JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, a M. K., zastoupeného JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem v Ústí and Labem, Masarykova č. 998/31, o úpravu poměrů nezletilého a o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matky, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 16 Nc 35/2019, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. listopadu 2023 č.j. 96 Co 175/2023-612, takto: Rozsudek krajského soudu se ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o rodičovské odpovědnosti matky, a ve výroku III. o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24.5.2023 č.j. 16 Nc 35/2019-568 svěřil nezletilého do péče otce (výrok I.), matce uložil povinnost platit pravidelné výživné a zaplatit dluh na výživném k rukám otce (výroky II. a III.), rozhodl, že „rodičovská odpovědnost matky k nezletilému se pozastavuje v plném rozsahu“ (výrok IV.), zastavil řízení o udělení zmocnění (výrok V.), rozhodl nákladech řízení účastníků a státu a o odměně znalkyně a opatrovníka matky (výroky VI. až IX.) a vyslovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok X.). Na základě výsledků provedeného dokazování (zejména závěrů znaleckého posudku PhDr. Pavly Cimlerové, zpráv opatrovníka nezletilého, záznamů komunikace s rodiči, výslechu rodičů) dospěl soud prvního stupně k závěru, že je v zájmu nezletilého, aby byl svěřen do péče otce, protože má lepší osobnostní předpoklady i materiální podmínky a rodinné zázemí a „je evidentní, že nezletilý má u otce zajištěn bezpečný domov i potřebnou péči“. Z komunikace rodičů i zpráv opatrovníka nezletilého je zřejmé, že „matka není psychicky v normě“, přičemž matčino zjevné odmítání dalšího znaleckého zkoumání (již ustanoveným znalcem MUDr. Filipovským z oboru psychiatrie) „vede soud k úvaze, že i sama matka si je vědoma svých případných diagnóz, a proto důrazně odmítá toto dokazování, od kterého soud upustil právě na základě této úvahy“. Je sice nepochybné, že nezletilý potřebuje pro svůj psychický vývoj vztahy s oběma rodiči, ovšem musí jít o „zdravé vztahy“. V průběhu řízení bylo matce nabídnuto několik možností, kterými by mohlo dojít k narovnání vztahů (asistovaný styk, mediace, styky za účasti otce nebo styk prostřednictvím videohovorů), ale všechny pokusy přestaly být postupně realizovány pro chování matky nebo k nim vůbec nedošlo. Je proto na matce, aby přehodnotila svůj postoj a vyhledala odbornou pomoc, kterou však odmítá; jinak by v její péči mohlo být ohroženo zdraví a život nezletilého. Teprve po kladném posunu v psychickém stavu matky bude možné znovu navázat kontakt matky s nezletilým. Při rozhodování o rodičovské odpovědnosti matky soud prvního stupně přihlédl ke skutečnosti, že „ve výkonu rodičovské odpovědnosti matce brání její psychický stav, což je evidentně závažná okolnost tak, jak to předpokládá ustanovení § 869 odst. 1 o.z.“. Dále v této souvislosti akcentoval, že „matka již delší dobu svou rodičovskou odpovědnost zneužívá k prosazování svých alternativních postojů a k odporu proti otci, díky jejímu (odmítavému) přístupu k očkování je otec, který má fakticky ve výchově nezletilého, nucen dítě dávat do soukromé mateřské školy a je zde obava i do budoucna, že by musel být nezletilý vyčleněn z aktivit jako jsou školky či školy v přírodě, tábory a ostatní kolektivní akce, kterých se děti běžně účastní“. S ohledem na matčin negativní postoj, případně vzdor, lze očekávat problémy i v souvislosti s nástupem dítěte do školských zařízení v budoucnu či v potřebě zajištění lékařské péče o nezletilého. Z uvedených důvodů soud prvního stupně „rodičovskou odpovědnost matky v souladu s § 869 odst. 1 o. z. pozastavil v plném rozsahu, a to ovšem nikoliv jako sankci vůči matce, ale jako ochranu zájmů dítěte“, přičemž „doba trvání tohoto omezení bude záviset na chování a jednání matky“. 2. K odvolání matky Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.11.2023 č.j. 96 Co 175/2023-612 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a X., jimiž bylo rozhodnuto o svěření nezletilého do péče otce, o výživném matky a předběžné vykonatelnosti rozsudku (výrok I.), ve výroku IV. změnil tento rozsudek tak, že „návrh otce na pozastavení rodičovské odpovědnosti se zamítá“ (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Odvolací soud vycházel ze zjištění, že nezletilý se fakticky nachází v péči otce, neboť matka péči o nezletilého přestala postupně zvládat. V průběhu řízení byl opakovaně předběžně upravován styk matky s nezletilým, ale veškeré styky, včetně videohovorů byly matkou mařeny, resp. během nich přenášela na nezletilého své negativní emoce vůči otci. Jednání matky vyústilo až ke zrušení i styku prostřednictvím videohovorů nebo telefonu. Nezletilý i oba rodiče byli vyšetřeni PhDr. Cimlerovou, ustanovenou znalkyní z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace dětská psychologie, a z jejích závěrů vyplývá, že otec je emocionálně stabilní, zatímco matka vykazuje známky psychické nevyrovnanosti a na nezletilého přenáší své emocionální rozlady, úzkosti a hněvivé postoje vůči otci. Proto byl soudem prvního stupně ustanoven znalec z oboru psychiatrie, aby vyšetřil matku, ale k tomuto nedošlo, neboť matka odmítla toto vyšetření absolvovat. Následně odmítla asistované styky s nezletilým i společná jednání s otcem před opatrovníkem. Matka během celého řízení slovně napadala otce, zaměstnankyně OSPOD, rozhodující soudkyni i znalkyni, která rodiče vyšetřila, a byla pro své jednání trestně stíhána. Vycházeje z uvedených okolností se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že svěření nezletilého do péče otce je v zájmu nezletilého, neboť otec vykazuje lepší osobnostní i příjmové předpoklady pro výchovu nezletilého, a také aby otec mohl vyřizovat záležitosti nezletilého bez obstrukcí matky. Nezletilý má v otcově domácnosti zajištěny všechny potřeby a má zde svůj vlastní pokoj. Matka sice nebyla vyšetřena znalcem z oboru psychiatrie, ale její vyjadřování a chování svědčí o tom, že není zcela psychicky v pořádku, což může omezovat její schopnost péče o nezletilého a je na ní, aby si nejprve uspořádala své životní poměry a skýtala záruky řádné péče o dítě. V řízení se nepodařilo prověřit ani její současné bytové podmínky, neboť matka s žádným orgánem ani soudem nespolupracuje. Matka ke dni rozhodnutí odvolacího soudu neprojevovala zájem ani o kontakt s nezletilým, čímž sama oslabuje vztah nezletilého k ní. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud po zvážení všech okolností neshledal důvody pro „pozastavení rodičovské odpovědnosti matky“. Takové rozhodnutí – jak zdůraznil – je velmi závažným zásahem do rodičovských práv rodiče a mělo by být využíváno výjimečně. Podle názoru odvolacího soudu „nebylo shledáno, že by matce ve výkonu rodičovské odpovědnosti bránily nějaké závažné okolnosti, a že by takové rozhodnutí bylo v zájmu nezletilého“, a „ani nebylo shledáno, že by matka svou rodičovskou odpovědnost zneužívala“, nebo že by „matčino chování a jednání vůči nezletilému bylo až natolik závadové, že by využití uvedeného institutu vyžadovalo“. Matka se sice vůči nezletilému „nechovala zcela korektně“, ale její výpady směřovaly především vůči otci. Ani její alternativní postoje nemohou být důvodem pro „pozastavení rodičovské odpovědnosti“. Matka nevyužívá možnosti kontaktu s nezletilým, nesnaží se tento kontakt upravit, a proto v současné době ani nemůže nezletilého svým chováním ohrožovat. V zájmu nezletilého naopak bude, aby se do budoucna jeho vztah s matkou obnovil a následně prohloubil, aby měl nezletilý alespoň možnost poznat oba svoje rodiče, jejich rodiny a jejich životní pohledy. Takový zájem však mus