24 Cdo 1649/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1649/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1649/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1649.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Věcná břemena Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 59 odst. 1 písm. e) předpisu č. 458/2000Sb. § 59 odst. 2 předpisu č. 458/2000Sb. § 2991 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1649/2019-242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně E. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova č. 593/10, proti žalované GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská č. 940/96, IČO 27295567, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Ředitelství silnic a dálnic ČR, organizační složka Správa Plzeň, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina č. 602/23, o zaplacení 233 516,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 17 C 127/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. ledna 2019, č. j. 64 Co 326/2018-212, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout tím, že po ukončení nájemní smlouvy žalovaná nadále užívala její pozemky, aniž by ještě v souladu s energetickým zákonem došlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, nebo k omezení vlastnického práva žalobkyně rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu. Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 7. 8. 2018, č. j. 17 C 127/2017-168 uložil žalované zaplatit žalobkyni 233 516,25 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná na pozemcích žalobkyně zřídila vysokotlaké plynovodní potrubí, kterým jsou pozemky žalobkyně dotčeny v rozsahu 1323 m2. Za účelem zřízení přeložky vysokotlakého plynovodu byla prostřednictvím vedlejšího účastníka uzavřena s žalobkyní nájemní smlouva dne 4. 8. 2008, v níž bylo mj. sjednáno, že po výstavbě plynovodu bude zpracován geometrický plán k vyznačení věcných břemen a bude uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene ve prospěch žalované. Po vybudování přeložky vedlejší účastník následně nájemní smlouvu dopisem ze dne 8. 10. 2014 vypověděl s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaná však užívá od zániku nájemní smlouvy pozemky žalobkyně, i když právní důvod tohoto užívání odpadl, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., a náhradu takto získaného bezdůvodného obohacení je povinna žalobkyni vydat. Po skončení nájemní smlouvy se účastníci nedohodli na výši úplaty za zřízení věcného břemene ve prospěch žalované, a rozhodnutí, které pravomocně vyvstane ve vyvlastňovacím řízení, bude působit ex nunc a nemůže se vztahovat na období předchozí. Neopodstatněnou shledal soud prvního stupně námitku vedlejšího účastníka, dle které představuje uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Postup žalobkyně nelze považovat za nemravný, pokud nepřistoupila na návrh vedlejšího účastníka ohledně výše náhrady za užívání pozemku. Žalobkyně se nikdy nechovala tak, že by u žalované či vedlejšího účastníka vzbuzovala naděje, že bude souhlasit se zřízením věcného břemene za podmínek, které vedlejší účastník navrhoval. Soud prvního stupně s vedlejším účastníkem nesouhlasil také v tom, že k omezení žalobkyně dochází pouze v rozsahu šíře samotného plynovodního potrubí. Energetický zákon omezuje vlastníka pozemku, na němž je plynovodní potrubí umístěno, i v rozsahu ochranného pásma tohoto zařízení. V ochranném pásmu není možné celou řadu činností provádět vůbec a některé pouze se souhlasem vlastníka potrubí. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 64 Co 326/2018-212 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud doplnil, že dne 15. 5. 2018 Magistrát města Plzeň vydal na základě ustanovení § 59 odst. 2 energetického zákona rozhodnutí o vyvlastnění – omezení vlastnického práva žalobkyně k jejím pozemkům v rozsahu ochranného pásma pro stavbu přeložky vysokotlakého plynovodu, kterým rovněž žalobkyni přiznal náhradu za vyvlastnění ve výši 567 515 Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že skončením nájemní smlouvy žalované neodpadl právní důvod k provozování jejího plynárenského zařízení. Nájemní smlouva, která byla zřízena ve prospěch třetí osoby (žalované), však nikdy právním důvodem k provozu zařízení nebyla, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 799/2016 energetický zákon požaduje, aby právní vztah mezi provozovatelem zařízení a vlastníkem pozemku byl (smluvně) řešen výlučně formou věcného břemene. Jinou formu smluvního vztahu zvolit nelze. Pokud vlastník pozemku odmítne návrh smlouvy o zřízení věcného břemene a požaduje jinou formu úpravy vzájemných vztahů (např. prodej pozemků nebo dlouhodobý nájem) je to – za splnění dalších podmínek, stanovených v zákoně o vyvlastnění – důvodem pro zahájení vyvlastňovacího řízení. Podle odvolacího soudu provozování plynovodu na pozemcích žalobkyně před vydáním rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ani nelze považovat ze strany žalované za plnění získané bez právního důvodu. Vztah provozovatele plynárenského zařízení a vlastníka pozemku, na němž se zařízení nachází, je upraven ustanovením § 59 energetického zákona. To ve svém prvém odstavci pod písm. e) stanoví, že provozovatel distribuční soustavy má právo v souladu se zvláštním právním předpisem (jímž je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon), zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenská zařízení. Náhrada za vyvlastnění je plněním, které vlastníku náleží za samotné omezení jeho vlastnického práva v důsledku zřízení a trvající existence plynárenského zařízení a není závislá, na dalších okolnostech, za nichž provozovatel svá zákonná práva se zařízením spojená (a upravená v ustanovení § 59 odst. 1 písm. e/ - i/ energetického zákona) na cizích pozemcích vykonává. Vznikne-li v důsledku jejich výkonu (další) újma na majetku vlastníka, má právo na jejich jednorázovou náhradu podle ustanovení § 59 odst. 3 energetického zákona – té se žalobkyně, jak sama zdůrazňovala, v přezkoumávané věci nedomáhá. Provozovateli distribuční soustavy oprávnění zřizovat a provozovat zařízení na cizím pozemku vzniká přímo ze zákona - z ustanovení § 59 odst. 1 písm. e) energetického zákona. Faktické omezení vlastnického práva vlastníka pozemku přitom nastane vždy dříve - nikoliv bez právního důvodu, ale v důsledku právem předjímané skutečnosti, kterou je zbudování plynárenského zařízení, aby rozsah omezení vlastnického práva mohl být jednoznačně vymezen. Musí se tak dít v souladu s právem (s předpisy stavebního práva) a podle rozhodnutí vydaného ve stavebním řízení; jinak se o výkon práva podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. e) energetického zákona nejedná. Teprve následně může provozovatel splnit povinnost zřídit věcné břemeno nebo, není-li to možné, dojde k omezení vlastnického práva v důsledku správního rozhodnutí. V obou případech bude výsledkem poskytnutí odpovídající peněžité náhrady, která je jednorázová a jejíž výše nezávisí na délce doby, po kterou bude vlastník omezen. Vlastníkovi se jí dostává kompenzace za omezení jeho vlastnického práva od okamžiku, kdy toto omezení nastane (zbudováním zařízení), nikoliv až od uzavření smlouvy či právní závaznosti vyvlastňovacího rozhodnutí. Proto ani v mezidobí mezi zbudováním zařízení a sjednáním náhrady či jejím určením správním rozhodnutím nejde o užívání věci bez právního důvodu, kterým by se provozovatel zařízení na úkor vlastníka bezdůvodně obohatil. O takový právní stav by se jednalo pouze v případě, kdyby vyvlastňovací úřad návrhu na omezení vlastnického práva nevyhověl, k čemuž v přezkoumávané věci nedošlo. K argumentaci žalobkyně, podle níž byla žalovaná se splněním povinnosti zřídit věcné břemeno v prodlení, odvolací soud uvedl, že ačkoliv pro splnění povinnosti zřídit věcné břemeno není stanovena lhůta, provozovatel by měl jednat bez zbytečného odkladu. Ani případné prodlení provozovatele se splněním této povinnosti ale nemůže mít za následek, že by se žalovaná provozováním