24 Cdo 2012/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2012/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2012/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2012.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť holografní [ Závěť ] Dědické právo (právo na pozůstalost) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1672 o. z. § 168 předpisu č. 292/2013 Sb. § 170 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 565 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2012/2022-190 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po M. S., zemřelému dne 24. 3. 2021, posledně bytem v XY, za účasti 1) I. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II, 2) K. D., narozené dne XY, bytem v XY, adresa pro doručování: XY Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II, 3) J. D., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II, 4) M. S., narozeného dne XY, bytem XY, USA, zastoupeného JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 21 D 154/2021, o dovolání I. S., K. D. a J. D. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2022, č. j. 7 Co 232/2022-141, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. ledna 2022, č. j. 21 D 154/2021-107 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po M. S., zemřelém dne 24. 3. 2021, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 31. 3. 2021, č. j. 21 D 154/2021-3. Provedením úkonů v řízení byla pověřena jako soudní komisařka Mgr. Blanka Žáková, notářka v Jindřichově Hradci (§ 102 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). V průběhu řízení o pozůstalosti vyšlo o dědickém právu po zůstaviteli najevo, že zákonná dědická posloupnost svědčí v první dědické skupině účastnici 1) - manželce zůstavitele a účastníkům 2) až 4) - dětem zůstavitele. V rámci předběžného šetření dne 28. 4. 2022 účastnice 1 předložila soudu (soudnímu komisaři) zalepenou obálku formátu A5, kterou nalezla (podle svého tvrzení) v „náprsní kapse pánského obleku připraveného zůstavitelem pro jeho poslední cestu“. V obálce byla vložena ručně psaná listina, označená jako „vlastnoruční závěť“ zůstavitele. Podle ověřovací doložky pro legalizaci č. 5/1195/13 vyhotovené Městským úřadem v Jindřichově Hradci dne 20. 5. 2013 na připojené listině zůstavitel listinu vlastnoručně podepsal dne 20. 5. 2013. Podle této závěti zůstavitel „přenechal“ účastníkům svůj majetek, který mezi ně rozdělil způsobem popsaným v listině. Účastnice 3) sdělila ve svém podání ze dne 20. 5. 2022 soudu (soudními komisaři), že písmo na listině a na obálce není podle jejího názoru „totožné“ a podle přesvědčení pozůstalé dcery není závěť napsána „vlastní rukou“. K porovnání písma připojila zůstavitelem napsaný pohled ze září 2011 a zůstavitelem psané poznámky k pojistné smlouvě a uvedla, že „oproti závěti je v těchto písemnostech jinak psáno písmeno z, písmeno r, číslice 5, číslice 4, celé číslo domu 573 a další“, že „jinak je psáno i číslo automobilu XY (v závěti XY)“ a že v závěti je též uveden text „a zbitek“, ačkoliv zůstavitel „pracoval jako redaktor a jistě by v závěti neučinil takovou hrubou chybu. Podle přesvědčení účastnice 3) a účastnice 1) „nebylo nikdy úmyslem zůstavitele odkázat téměř veškerý majetek“ účastníkovi 4), který „žil po dobu cca 40 let v USA, stýkal se s ním pouze sporadicky a naposledy s ním byl v roce 2013“, naopak „deklaroval, že si přeje, aby majetek zůstal rozdělen rovným dílem mezi manželku a všechny jeho děti“. Při projednávání dědictví při jednání konaném u soudního komisaře dne 13. 1. 2021 soudní komisař – podle obsahu protokolu o jednání – poučil účastníky o možnosti „popřít pravost závěti či namítnout neplatnost této závěti ve smyslu § 1673 občanského zákoníku“. Na vyzvání, aby se „k závěti vyjádřili“, účastnice 1), 2) a 3) „neuznaly závěť za pravou a platnou“ a účastník 4) „uznal závěť zůstavitele za pravou a platnou“. V protokolu o jednání není uvedena žádná skutečnost, kterou by účastníci 1), 2) a 4) uvedli jako podklad pro své právní závěry o „pravosti a platnosti“ závěti. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 21 D 154/2021-107, uložil účastnicím 1), 2) a 3), aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne právní moci usnesení podaly u Okresního soudu v Jindřichově Hradci žalobu proti účastníkovi 4) o určení, že „tento není závětním dědicem zůstavitele ze závěti sepsané dne 20. 5. 2013“ a aby „současně o podání žaloby vyrozuměly“ soudní komisařku „zasláním kopie současně s jejím podáním u příslušného okresního soudu“; dále uvedl, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Nejprve dovodil, že závětí podepsanou dne 20. 5. 2013, byli povoláni k dědění všichni účastníci „každý k přesně specifikovanému majetku, přičemž bylo výslovně povoleno, aby se účastníci o rozdělení majetku dohodli jinak“, že účastnice 1) až 3) „popřely“ závěť „co do pravosti a platnosti“, účastnice 3) namítla, že „listina není sepsána vlastní rukou zůstavitele“, poukázala na „pravopisnou chybu v závěti“, která neodpovídá „písařským schopnostem zůstavitele“, a uvedla, že „odlišné je i samotné písmo“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky je „sporné, zda závěť pořídil zůstavitel“ a že k podání žaloby je ustanovení podle § 170 z. ř. s. je namístě odkázat účastnice 1) až 3), jímž za situace, kdy „listina – závěť neobsahuje žádné obsahové ani formální nedostatky, je psána vlastnoručně, obsahuje datum a podpis zůstavitele, a navíc obsahuje ověřovací doložku pro legalizaci“, svědčí slabší dědické právo. K odvolání účastnic 1) až 3) Krajský soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 25. 2. 2022, č. j. 7 Co 232/2022-141, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a uvedl, že se „neuplatní úvaha podle § 565 o. z.“, otázku, „u kterého účastníka se jeví právo jako nejslabší“, je třeba posuzovat „vždy se zřetelem k okolnostem případu“, citoval přitom závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, č. j. 21 Cdo 1572/2018, a nakonec uzavřel (poukázal přitom na úředně ověřený podpis zůstavitele na závěti a zpochybnění pravosti podpisu a vůle zůstavitele odvolatelkami), že dědické právo odvolatelek je závislé „na vyvrácení existujícího dědického titulu, tj. prokázání neplatnosti závěti“ a je proto namístě „je považovat za slabší“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly účastnice 1) až 3) dovolání. Namítají v první řadě, že odvolací soud se odchýlil od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, podle něhož „v případě závěti, která není sepsána ve formě veřejné listiny, ale je sepsána ve formě listiny soukromé, je tím, jehož právo se jeví slabším, závětní dědic a závětního dědice, je tak nutno odkazovat k podání žaloby na určení dědického práva“, jedná se o soukromou listinu, i když podpis na listině byl úředně ověřen. K podání žaloby podle § 170 o. s. ř. měl být proto správně odkázán účastník 4), který dovolává této závěti jako titulu k dědění. Účastnice 1), 2) a 3) navrhly, aby dovolací soud napadené usnesení a usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účastník 4) uvedl, že „je mu znám právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 2592/2021“, a že již v řízení vedeném k žalobě účastnic 1) až 3) se vyjádřil tak, že je „připraven nést důkazní břemeno“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami - účastnicemi 1) až 3) - ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu, věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 a § 30 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípus