§ 169 zákon o zvláštních řízeních soudních – Postup v případě nesporných skutečností
Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · účinné od 1. 1. 2018 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 169 zákona o zvláštních řízeních soudních upravuje situaci, kdy se soud v dědickém řízení setká se sporem o dědické právo, který však závisí pouze na právním posouzení skutečností, jež jsou mezi dědici nesporné. V takovém případě soud rozhodne, kteří dědici budou v řízení pokračovat a kterým se účast ukončí. (§ 169 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, znění účinné od 1. 1. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Postup v případě nesporných skutečností
- Týká se: soud, dědic
- Judikatura: na § 169 odkazuje 28 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Jak funguje postup v případě nesporných skutečností?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2028 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 292/2013 Sb.
(1) Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje.
(2) Dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla podle odstavce 1 ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále nepřihlíží.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se všichni dědici shodnou na tom, jaké skutečnosti nastaly (např. kdo je čí potomek, zda existuje závěť apod.), ale neshodnou se na tom, jaký právní důsledek z těchto skutečností plyne pro jejich dědické právo, soud sám rozhodne o tom, kdo je dědicem.
- Soud na základě svého právního posouzení určí, kteří z účastníků mají skutečně dědické právo a budou v řízení dále figurovat.
- Těm účastníkům, jejichž dědické právo soud na základě nesporných skutečností neuzná, bude účast v řízení o pozůstalosti ukončena.
- Ačkoliv je jejich účast v řízení ukončena, jejich dědické právo jako takové nezaniká, ale soud se jím v rámci tohoto konkrétního řízení již nebude zabývat.
Na co si dát pozor
- Ukončení účasti v řízení neznamená, že by dotyčný dědic nemohl své dědické právo uplatnit jiným způsobem, například v samostatném soudním řízení mimo pozůstalostní řízení.
- Je důležité rozlišovat mezi sporem o právní posouzení nesporných skutečností (řeší § 169) a sporem o samotné skutečnosti (řeší § 170).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 169
Jak soudy aplikují § 169
Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že mezi účastníky pozůstalostního řízení nevznikl spor o dědické právo ve smyslu § 169 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť mezi nimi není sporu o tom, kdo je dědicem zůstavitele (těmi jsou závětní dědici).
Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně (§ 170 odst. 3 z. ř. s.).
Uvedl, že vzhledem k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. 15 Co 322/2023-367, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně o určení okruhu dědiců (§ 169 z. ř. s.) z důvodu existence sporu mezi účastníky o otázku dědického práva, nezbyla soudu jiná možnost, než odkázat ve smyslu § 1673 odst. 1 o. z. a § 91 odst. 2 o. s. ř. (jako nerozlučné společníky) k podání žaloby ty účastníky, kteří odvozují své dědické právo výlučně ze závěti sepsané ve formě soukromé listiny.