§ 169 Zákon o zvláštních řízeních soudních – Postup v případě nesporných skutečností

Stručně

Paragraf 169 zákona o zvláštních řízeních soudních upravuje situaci, kdy se soud v dědickém řízení setká se sporem o dědické právo, který však závisí pouze na právním posouzení skutečností, jež jsou mezi dědici nesporné. V takovém případě soud rozhodne, kteří dědici budou v řízení pokračovat a kterým se účast ukončí.

Co to znamená v praxi

• Pokud se všichni dědici shodnou na tom, jaké skutečnosti nastaly (např. kdo je čí potomek, zda existuje závěť apod.), ale neshodnou se na tom, jaký právní důsledek z těchto skutečností plyne pro jejich dědické právo, soud sám rozhodne o tom, kdo je dědicem.
• Soud na základě svého právního posouzení určí, kteří z účastníků mají skutečně dědické právo a budou v řízení dále figurovat.
• Těm účastníkům, jejichž dědické právo soud na základě nesporných skutečností neuzná, bude účast v řízení o pozůstalosti ukončena.
• Ačkoliv je jejich účast v řízení ukončena, jejich dědické právo jako takové nezaniká, ale soud se jím v rámci tohoto konkrétního řízení již nebude zabývat.

Na co si dát pozor

• Ukončení účasti v řízení neznamená, že by dotyčný dědic nemohl své dědické právo uplatnit jiným způsobem, například v samostatném soudním řízení mimo pozůstalostní řízení.
• Je důležité rozlišovat mezi sporem o právní posouzení nesporných skutečností (řeší § 169) a sporem o samotné skutečnosti (řeší § 170).