24 Cdo 2236/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2236/2020 citace  Právní věta:I. Nepominutelný dědic, který popírá důvody svého vydědění a uplatňuje nárok na povinný díl, avšak nezpochybňuje platnost závěti, v níž byl zůstavitelem opomenut, není účastníkem při projednání pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 věty před středníkem a § 113 z. ř. s. II. V takovém případě proto není namístě usnesení soudu o tom, že se účast nepominutelného dědice v řízení o pozůstalosti ukončuje a že s ním nadále nebude jednáno (§ 169 z. ř. s.). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2021 Spisová značka:24 Cdo 2236/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2236.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Účastníci řízení Nepominutelný dědic (o. z.) Dotčené předpisy:§ 110 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 113 předpisu č. 292/2013 Sb. § 243e odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 5. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:13 / 2023 Anotace:Soud prvního stupně rozhodl o ukončení účasti vnuka v pozůstalostním řízení podle § 7 odst. 2 z. ř. s. Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že účast pozůstalého vnuka jako dědice zůstavitele se ukončuje. Odvolací soud dovodil, že pokud byl vnuk zůstavitelem vyděděn, důvody vydědění popírá, ale uplatnil právo na povinný díl z pozůstalosti, aniž by zpochybnil platnost závěti, a není tedy dědicem (má nárok jen na vypořádání povinného dílu v penězích), nemůže mu být ukončena účast v celém řízení, neboť § 113 z. ř. s. zakládá účast nepominutelného dědice ve stanovených fází řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podali někteří účastníci řízení společné dovolání. Nejvyšší soud se tak zabýval otázkou, v jakém rozsahu se má účastnit řízení o pozůstalosti potomek, jehož zůstavitel vydědil, přičemž důvody vydědění popírá, avšak zároveň uplatňuje právo na povinný díl jako nepominutelný dědic, ačkoliv nezpochybňuje platnost závěti, kterou byl vyděděn. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2236/2020-354 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po F. L., zemřelém dne 26. prosince 2017, posledně bytem v XY, za účasti 1) M. L., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Filipem Plašilem, notářem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída č. 1556, 2) M. L., narozeného dne XY, bytem v XY, 3) J. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Hlaváčem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Vinohrady č. 663, 4) A. T., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Filipem Plašilem, notářem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída č. 1556, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 22 D 1/2018, o dovolání M. L. a A. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2020, č. j. 10 Co 359/2019-313, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po F. L., zemřelém dne 26.12.2017 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 2.1.2018, č.j. 22 D 1/2018-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena Mgr. Ivana Valtová, notářka se sídlem v Bruntále (§ 101 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z.ř.s.“). Usnesením ze dne 24.4.2019, č.j. 22 D 1/2018-293, Okresní soud v Bruntále rozhodl, že „ukončuje v souladu s § 7 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, účast zůst. vnuka J. H., narozeného XY, bytem XY, v pozůstalostním řízení po zůstaviteli“. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.2.2020, č.j. 10 Co 359/2019-313, změnil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 24.4.2019, č.j. 22 D 1/2018-293, tak, že „účast pozůstalého vnuka J. H. jako dědice zůstavitele se ukončuje“. Odvolací soud vycházel z názoru, že pokud pozůstalý vnuk J. H., kterého zůstavitel listinou ze dne 6.5.2007 vydědil, důvody vydědění popírá a uplatnil právo na povinný díl z pozůstalosti, aniž by zpochybnil platnost závěti pořízené zůstavitelem ve prospěch své manželky M. L., a není tedy dědicem (má jen nárok na vypořádání povinného dílu v penězích), nemůže mu být ukončena účast v celém řízení o pozůstalosti, neboť ustanovení § 113 z.ř.s. zakládá nepominutelnému dědici účast ve stanovených fázích řízení o pozůstalosti. V odůvodnění usnesení také uvedl, že „otázkou platnosti vydědění (z hlediska existence důvodů pro vydědění) se bude zabývat přímo soud v řízení o pozůstalosti jako otázkou předběžnou pro rozhodnutí o vypořádání povinného dílu s využitím procesních prostředků obdobných jako v řízení sporném“. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.2.2020, č.j. 10 Co 359/2019-313, podali M. L. a A. T., společné dovolání. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že napadané usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu uspokojivě vyřešena. Napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení „otázky, zda je účastníkem řízení o pozůstalosti nepominutelný dědic vyděděný zůstavitelem, který nenapadá platnost závěti ani listiny o vydědění, ale domáhá se pouze svého povinného dílu s odůvodněním, že důvody jeho vydědění uvedené zůstavitelem nejsou dány“. Neztotožňují se s názorem odvolacího soudu, že nepominutelný dědic je účastníkem řízení bez dalšího vždy, pokud svůj nárok v řízení uplatní; jsou toho názoru, že „odvolací soud nezohlednil hmotněprávní postavení vyděděného nepominutelného dědice a při interpretaci § 113 z.ř.s. se neřídil smyslem a účelem této normy“. Vnuk zůstavitele J. H. je sice nepominutelným dědicem ve smyslu ustanovení § 1642 a § 1643 o.z., byl však zůstavitelem vyděděn. Obecně má nepominutelný dědic právo na vyplacení povinného dílu v penězích podle § 1654 o.z., v takovém případě není dědicem, ale věřitelem dědiců podle § 1653 o.z., právo na povinný díl však může být vyloučeno vyděděním nebo jiným zákonným způsobem. V případě neplatného vydědění má nepominutelný dědic ve smyslu ustanovení § 1650 o.z. právo na povinný díl, v případě platného vydědění pak žádné právo na povinný díl nemá, neboť mu bylo odejmuto vyděděním. V řízení o pozůstalosti je podle § 113 z.ř.s. nepominutelný dědic, který uplatnil právo na povinný díl, účastníkem pro určité části řízení, nutnou podmínkou takové účasti je však zajisté také jeho hmotněprávní postavení jako nepominutelného dědice s právem na povinný díl, nestačí pouhé jeho tvrzení, bez prokázání tohoto hmotného práva. Je-li právo na povinný díl sporné (resp. takové právo vyděděný nepominutelný dědic a priori až do prokázání neplatnosti vydědění nemá), nemůže být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 113 z.ř.s. Pokud odvolací soud uvedl, že vyděděný vnuk zůstává účastníkem řízení jako nepominutelný dědic podle § 113 z.ř.s., protože nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, soupisu pozůstalosti ani k určení obvyklé ceny pozůstalosti, dovolatelé namítají jednak to, že ustanovení § 113 z.ř.s. neuvádí, že by nepominutelný dědic byl účasten rozdělení společného jmění manželů, a ani v literatuře na tom nepanuje shoda, a dále, že nelze mít za to, že by usnesení o určení obvyklé ceny pozůstalosti muselo být pro nepominutelného dědice závazné, neboť výši své pohledávky z titulu povinného dílu může prokazovat, stejně jako jiní věřitelé, ve sporném řízení; není proto důvod, aby jeho účastí mělo být významně prodlužováno řízení o pozůstalosti. Pokud odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že námitku neplatnosti vydědění bude řešit přímo soud v řízení o pozůstalosti (tj. soudní komisař) jako otázku předběžnou pro rozhodnutí o vypořádání povinného dílu, a to s využitím procesních prostředků obdobných jako v řízení sporném, je to nejen v přímém rozporu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem (že, nejsou-li práva nepominutelných dědiců uspokojena v řízení o pozůstalosti, mohou se nepominutelní dědicové domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích, popř. jiným způsobem, a že soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele vyděděni po právu či nikoli), ale tento názor nelze přijmout proto, že v řízení o pozůstalosti zásadně nelze řešit skutkové spory, řešení skutkových sporů patří do civilního řízení sporného, jak vyplývá z ustanovení § 170, § 162 odst. 2 nebo § 172 odst. 2 z.ř.s. Ze všech uvedených důvodů lze podle dovolatelů mít za to, že účast vyděděného nepominutelného dědice v tomto řízení o pozůstalosti byla soudem prvního stupně správně ukončena a nep