24 Cdo 2330/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2330/2023 citace  Právní věta:Z účastenství v pozůstalostním řízení dle ustanovení § 113 z. ř. s. nepominutelnému dědici nevyplývá oprávnění zpochybňovat zjištěná aktiva pozůstalosti po zůstaviteli, nýbrž nepominutelný dědic může vznášet námitky a podávat opravné prostředky pouze stran ocenění majetku, který byl do aktiv pozůstalosti již zahrnut. Má-li nepominutelný dědic za to, že zůstaviteli náležel ke dni jeho smrti i další majetek, který nevyšel v pozůstalostním řízení najevo nebo se k němu z důvodu jeho spornosti nepřihlíželo (§ 172 odst. 2 z. ř. s.), a proto nebyl zahrnut do aktiv pozůstalosti (§ 180 a § 181 z. ř. s.), pak mu nic nebrání, aby se svého práva na výplatu peněžité pohledávky odpovídající povinnému dílu (nebo jeho doplnění) v rozsahu připadajícím na další aktiva pozůstalosti domáhal vůči dědicům žalobou podle části třetí občanského soudního řádu, tedy mimo pozůstalostní řízení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2330/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2330.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Správce pozůstalosti (o. z.) Nepominutelný dědic (o. z.) Pozůstalost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 157 odst. 1 písm. c) z.ř.s. § 113 z.ř.s. § 172 z.ř.s. § 180 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 1. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:84 / 2024 Anotace:Soud prvního stupně přerušil řízení o pozůstalosti po zůstaviteli podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to do doby pravomocného skončení probíhajícího soudního řízení, jehož předmětem je spor o určení vlastnického práva zůstavitele k nemovitým věcem, resp. platnost darovací smlouvy, kterou zůstavitel uzavřel s pozůstalou dcerou, neboť dovodil, že rozhodnutí v dané věci má význam pro určení obvyklé ceny aktiv pozůstalosti, a tedy i pro určení výše povinných dílů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zůstavitel byl rozvedený, zanechal 2 děti (dceru a syna), z nichž ho syn předemřel a zanechal po sobě 3 děti. Zůstavitel o svém majetku pořídil závěť sepsanou ve formě notářského zápisu, v níž povolal dědičkou veškerého svého majetku svou dceru a v níž požádal svá vnoučata, aby závěť respektovala a nevznášela žádné nároky na povinný díl. Pro případ, že by vnoučata nerespektovala závěť, dal zůstavitel příkaz, aby v závěti vymezený majetek, který syn (otec vnoučat) od zůstavitele obdržel za jeho života bezplatně, byl započten na jejich povinný díl. Vnoučata uznala závěť, avšak dvě z nich uplatnila své právo na povinný díl. Jelikož odvolací soud v řízení o určení vlastnického práva zrušil usnesení okresního soudu o pokračování v řízení namísto žalobce (zůstavitele) toliko s žalovanou jako jedinou závětní dědičkou a dále o zastavení řízení z důvodu splynutí osoby žalobce a žalované a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení z důvodu, že řešením nastalé situace je projednání pozůstalosti, nebo jmenování správce pozůstalosti z jiného vážného důvodu dle § 157 odst. 2 písm. c) z. ř. s., jenž by mohl vstoupit do řízení jako právní nástupce zemřelého žalobce. Soud prvního stupně tedy rozhodl o ustanovení správce pozůstalosti advokáta, který se svým jmenováním do funkce souhlasil. K odvolání jedné vnučky odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že soud jmenuje advokáta správcem pozůstalosti, a to pro potřeby řízení o určení vlastnického práva a že správa pozůstalosti jmenovaným správcem končí pravomocným skončením daného sporného řízení. Odvolací soud uzavřel, že pro pozůstalostní řízení je podstatné, zda nemovité věci darované zůstavitelem za jeho života pozůstalé dceři budou předmětem dědictví či nikoli, a že toto musí být vyřešeno v pozůstalostním řízení a nebylo by možné řešit tuto skutečnost až následně v dalším sporném řízení, neboť soud by byl vázán rozsahem aktiv pozůstalostního řízení. Dále dospěl k závěru, že nepominutelný dědic je přitom účastníkem řízení, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu (§ 113 z. ř. s.). Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že není třeba, aby byl správce ustanoven správcem celé pozůstalosti, proto usnesení soudu prvního stupně změnil. Proti usnesení odvolacího soudu brojila vnučka dovoláním a Nejvyššímu soudu byla předložena otázka, zda lze za jiný vážný důvod pro jmenování správce pozůstalosti dle § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s. spatřovat ve vedení řízení o určení vlastnického práva zůstavitele k nemovitým věcem, s jejichž zařazením do aktiv pozůstalosti jediná závětní dědička zůstavitele nesouhlasí, avšak nepominutelní dědicové žádají stanovení a vypořádání jejich povinného dílů v rámci pozůstalostního řízení též z těchto nemovitých věcí. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2330/2023-271 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po F. Z., zemřelém dne XY, za účasti 1) Z. S., zastoupené Mgr. Zbyškem Malíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672/14, 2) S. Z., 3) F. Z., a 4) J. Ž., jako správce pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 32 D 1906/2020, o dovolání Z. S. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. prosince 2022, č. j. 18 Co 252/2022-236, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 4. 2022, č. j. 32 D 1906/2020-206, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po F. Z., zemřelém dne XY (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 32 D 1906/2020-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byl pověřen JUDr. Josef Lát, notář v Pardubicích (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních), jeho zástupkyní byla ustanovena JUDr. Miloslava Křivská. 2. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 11. 10. 2021, č. j. 32 D 1906/2020-183, přerušil řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, a to do doby pravomocného skončení probíhajícího soudního řízení sp. zn. 17 C 169/2018 vedeného u Okresního soudu v Pardubicích. Na základě zjištění, že u Okresního soudu v Pardubicích je pod sp. zn. 17 C 169/2018 vedeno řízení, jehož předmětem je spor o určení vlastnického práva zůstavitele k nemovitým věcem, resp. o platnost darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2018, kterou zůstavitel uzavřel s pozůstalou dcerou Z. S. a která se týká spoluvlastnického podílu ve výši jedna polovina na nemovitostech evidovaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY (dále též jen „předmětné nemovité věci“), dovodil, že rozhodnutí v dané věci „má význam pro určení obvyklé ceny aktiv pozůstalosti a čisté ceny pozůstalosti, a tedy i pro určení výše povinných dílů“, a vzhledem k tomu, že „probíhá jiné řízení u soudu, v němž je řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli“, přerušil řízení dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu. 3. Okresní soud v Pardubicích poté usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 32 D 1906/2020-206, jmenoval J. Ž. správcem celé pozůstalosti po zůstaviteli. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového zjištění, že zůstavitel byl rozvedený, zanechal 2 děti – Z. S. a F. Z., který však zůstavitele předemřel a zanechal 3 děti – S. Z., L. R. a F. Z., že zůstavitel o svém majetku pořídil závěť sepsanou dne 1. 12. 2014 ve formě notářského zápisu JUDr. Janou Čírtkovou, jíž „povolal dědičkou veškerého svého majetku Z. S.“ a jíž požádal svá vnoučata, aby „tuto jeho závěť v plném rozsahu respektovala a nevznášela žádné nároky na povinný díl“ s tím, že „v případě, že by vnoučata tuto jeho závěť v plném rozsahu nerespektovala, dává tímto příkaz, aby v závěti vymezený majetek, který jejich otec, syn zůstavitele F. Z., od zůstavitele za jeho života bezplatně obdržel a který nebyl obvyklým darováním, byl započten na jejich povinný díl“, že Z. S., L. R., S. Z. a F. Z. uznali závěť zůstavitele ze dne 1. 12. 2014 za pravou a platnou, avšak S. Z. a F. Z. „každý z nich uplatnil své právo na povinný díl“, a dále na základě zjištění, že u Okresního soudu v Pardubicích je pod sp. zn. 17 C 169/2018 vedeno řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, resp. o platnost darovací smlouvy ze dne 10. 4. 2018, kterou zůstavitel uzavřel se Z. S., jež se týká spoluvlastnického podílu ve výši jedna polovina na nemovitostech evidovaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, dovodil, že rozhodnutí, které bude vydané v řízení pod sp. zn. 17 C 169/2018, „má význam pro určení obvyklé ceny aktiv pozůstalosti a čisté ceny pozůstalo