24 Cdo 2502/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2502/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2502/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2502.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náklady řízení Správce pozůstalosti (o. z.) Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 127 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2502/2025-2698 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. ve věci projednání pozůstalosti po V. B., zemřelém 10. 1. 2021, poz. dcery L. B., zastoupena L. K., advokátkou, se sídlem XY a správce části pozůstalosti P. V., advokáta, se sídlem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 22 D 21/2021, o dovolání pozůstalé manželky a dcery proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, č. j. 29 Co 149/2025-2546, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 12. 5. 2025, č. j. 29 Co 149/2025-2546, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 2. 2025, č. j. 22 D 21/2021-2343, pokud jím uvedený soud (dále jen „soud prvního stupně“) stanovil P. V., advokátovi, se sídlem XY za výkon funkce správce části pozůstalosti, tj. veškerého majetku vyplývajícího z činnosti zůstavitele jako insolvenčního správce, odměnu ve výši 257 060 Kč, zvýšenou o 60 %, tj. o částku 154 236 Kč, tedy ve výši 411 296 Kč, a náhradu hotových výdajů ve výši 3 026 Kč, tj. celkem částku 414 322 Kč (výrok I). Dědicům, tj. pozůstalé manželce L. K. a pozůstalé dceři L. B. uložil, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatily správci části pozůstalosti P. V. doplatek odměny ve výši 311 296 Kč a hotové výdaje ve výši 3 026 Kč, tj. celkem částku 314 322 Kč na jeho účet č. XY, variabilní symbol: XY, takto: pozůstalá manželka L. K. částku 45 952 Kč a pozůstalá dcera L. B. částku 268 370 Kč s tím, že dědičky L. K. a L. B. správci části pozůstalosti již uhradily zálohu na odměně ve výši 100 000 Kč (výrok II). Usnesení odvolacího soudu napadly pozůstalá manželka a pozůstalá dcera zůstavitele dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo ve smyslu §127 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), označeném marginální rubrikou „Náklady řízení“, rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o určení výše odměny správce pozůstalosti a podmínkách její splatnosti není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení za něž zákon výslovně považuje i odměnu soudního komisaře, náhradu jeho hotových výdajů, stejně jako odměnu soudem ustanoveného správce pozůstalosti (srov. i nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 3195/20, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 607/2020). Pokud se dovolatelky případně řídily nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením nad rámec zákona býti založena nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012.) Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 9. 2025 JUDr. David Vláčil předseda senátu