24 Cdo 2599/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2599/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2020 Spisová značka:24 Cdo 2599/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2599.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Správce pozůstalosti (o. z.) Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 110 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 243e odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2599/2020-711 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po A. M., zemřelé dne 24. prosince 2015, posledně bytem v XY, za účasti 1) M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, 2) E. K., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené M. Š., obecným zmocněncem bytem v XY, 3) H. Č., narozené dne XY, bytem ve XY, 4) M. B., narozené dne XY, bytem v XY, 5) O. J., narozeného dne XY, bytem v XY, 6) J. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ivo Muškou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Akademika Heyrovského č. 1178/6, 7) M. M., narozené dne XY, bytem v XY, 8) J. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem se sídlem ve Vyžlovce, Lidická č. 95, 9) J. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, 10) B. T. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, 11) J. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Vojtěchem Steiningerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 35 D 56/2016, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. března 2019, č. j. 9 Co 64/2019-488, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 3.5.2016, č.j. 35 D 56/2016-255, odvolal M. K. z funkce správce pozůstalosti A. M., zemřelé dne 24. prosince 2015 (dále též jen „zůstavitelka“), s odůvodněním, že v průběhu předběžného šetření bylo opatrovníkem zůstavitelky předloženo usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III., Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení, vydané dne 21.3.2016 pod č.j. KRPA-114409-251/TČ-2014-001393, kterým bylo zahájeno trestní stíhání M. K., obviněného ze spáchání zločinů porušení povinnosti při správě cizího majetku a podvodu, kterých se měl dopustit jako advokát zastupující zůstavitelku a jako jednatel společnosti E. při správě jejího majetku. K odvolání M. K. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11.3.2019, č.j. 9 Co 64/2019-488, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že odvolatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.10.2018, sp. zn. 51 T 132/2017, zproštěn obžaloby ze spáchání trestného činu, „nicméně bylo zjištěno a prokázáno, že odvolatel v roce 2011 (tedy v době, kdy již zůstavitelka trpěla těžkou demencí) prodal na základě dříve udělené plné moci rekreační chatu zůstavitelky ve Lštění za prodejní cenu 450 000 Kč, ačkoliv obvyklá tržní hodnota této chaty činila dle zpracovaných posudků znalců nejméně 588 310 Kč“. Uzavřel, že je zřejmé, že již za života zůstavitelky, a to v době jejího závažného duševního postižení, nejednal odvolatel v nejlepším zájmu zůstavitelky, a je zde proto dán jiný vážný důvod, pro nějž odvolatel není způsobilý vykonávat správu pozůstalosti. M. K. podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „právní otázka možnosti rozšíření důvodu odvolání správce pozůstalosti odvolacím soudem až v rámci řízení o podaném opravném prostředku (odvolání) nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena“, a také v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť z odůvodnění usnesení je zřejmé, že nerespektoval závaznost pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.10.2018, sp. zn. 51 T 132/2017, resp. že „tvrzení soudců“ o prodeji chaty zůstavitelky ve Lštění je v rozporu s výsledky dokazování provedeného v rámci hlavního líčení ve věci pod sp. zn. 51 T 132/2017. Rozšíření důvodů k odvolání z funkce správce pozůstalosti o další důvod (údajnou vědomost o zdravotním stavu A. M.) považuje za nepřípustné; jde o porušení ústavního práva na spravedlivý proces, neboť tímto postupem byla odňata možnost vyjádřit se k novému důvodu odvolání z funkce. Je toho názoru, že v odvolacím řízení je soud druhého stupně oprávněn posuzovat pouze ty důvody odvolání správce pozůstalosti, které byly specifikovány v rozhodnutí nalézacího soudu, kterými byl správce pozůstalosti odvolán ze své funkce. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i předcházející usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. J. H. ve vyjádření k dovolání uvedla, že otázka možnosti rozšíření důvodů odvolání správce pozůstalosti odvolacím soudem až v rámci řízení o podaném opravném prostředku nemůže být dovolacím důvodem, neboť dovolatel přehlíží, že o jmenování i o odvolání správce pozůstalosti lze rozhodnout i bez návrhu, a že podle ustanovení § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, platí, že v odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, a odvolací soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, popř. zamítnuto. J. H. a B. T. M. ve společném vyjádření k dovolání uvedly, že vzhledem k tomu, že dovolatel pouze poukazuje na údajné procesní pochybení odvolacího soudu, netvrdí však, že by jiný postup měl nějaký vliv na vydané rozhodnutí, není jeho dovolání přípustné. I kdyby dovolání přípustné bylo, napadené usnesení odvolacího soudu netrpí dovolatelem namítanou vadou, neboť odvolací soud potvrzující rozhodnutí opřel o závěr, že byla naplněna hypotéza ustanovení § 1560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odůvodnil, proč je rozhodnutí soudu prvního stupně správné. Podle jejich názoru je pro posouzení existence důvodů pro odvolání dovolatele z funkce správce pozůstalosti bezpředmětné, zda byl či nebyl odsouzen pro spáchání trestného činu, neboť ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by takové jednání nemohlo být sankcionováno jinými právními odvětvími, než trestním právem (které postihuje jen jednání, která nejzávažněji narušují fungování společnosti), jejichž funkce je od trestního práva zcela odlišná. Navrhují proto, aby podané dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popř. podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o.s.ř. zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že o dovolatelem formulované právní otázce (tj. zda při rozhodování o odvolání správce pozůstalosti lze v odvolacím řízení rozšiřovat důvody pro odvolání správce oproti těm, které jsou specifikovány v unesení soudu prvního stupně) dovolací soud dosud nerozhodoval, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že řízení o pozůstalosti po zůstavitelce bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12.1.2016, č.j. 35 D 56/2016-3. K provedení úkonů v řízení o pozůstalosti byla jako soudní komisařka pověřena JUDr. Radka Kulhánková, notářka v Litoměřicích (§ 101 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z.ř.s.“). Podáním ze dne 25.1.2016 podali E. K., H. Č., M. B. a L. M. společný návrh na odvolání správc