24 Cdo 2822/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2822/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2022 Spisová značka:24 Cdo 2822/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2822.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účastníci řízení Dědické řízení Správce pozůstalosti (o. z.) Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 115 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2822/2021-852 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po A. M., zemřelé dne 24. prosince 2015, posledně bytem v XY, za účasti 1) M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, 2) L. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, 3) M. Š., narozeného dne XY, bytem XY, 4) P. K., narozeného dne XY, bytem v XY, 5) H. Č., narozené dne XY, bytem ve XY, 6) M. B., narozené dne XY, bytem v XY, 7) L. H., narozené dne XY, bytem v XY, 8) P. J., narozeného dne XY, bytem v XY, 9) J. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ivem Muškou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Akademika Heyrovského č. 1178/6, 10) M. M., narozené dne XY, bytem v XY, 11) J. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem se sídlem ve Vyžlovce, Lidická č. 95, 12) J. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, 13) B. T. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, a 14) J. M., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Vojtěchem Steiningerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 15/11, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 35 D 56/2016, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. dubna 2021, č. j. 9 Co 64/2019-778, takto: Dovolání M. K. se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 3. 5. 2016, č. j. 35 D 56/2016-255, odvolal M. K. z funkce správce pozůstalosti zemřelé A. M., s odůvodněním, že v průběhu předběžného šetření bylo opatrovníkem zůstavitelky předloženo usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III., Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení, vydané dne 21. 3. 2016 pod č. j. KRPA-114409-251/TČ-2014-001393, kterým bylo zahájeno trestní stíhání M. K., jako obviněného ze spáchání XY, kterých se měl dopustit jako XY A. M. a jako jednatel společnosti E. při správě majetku A. M. K odvolání M. K. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 3. 2019, č. j. 9 Co 64/2019-488, usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 5. 2016, č. j. 35 D 56/2016-255, potvrdil. Vycházel ze zjištění, že odvolatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 51 T 132/2017, zproštěn obžaloby ze spáchání trestného činu, „nicméně bylo zjištěno a prokázáno, že odvolatel v roce 2011 (tedy v době, kdy již zůstavitelka trpěla těžkou demencí) prodal na základě dříve udělené plné moci rekreační chatu zůstavitelky ve XY za prodejní cenu 450 000 Kč, ačkoliv obvyklá tržní hodnota této chaty činila dle zpracovaných posudků znalců nejméně 588 310 Kč“. Uzavřel, že je zřejmé, že již za života zůstavitelky, a to v době jejího závažného duševního postižení, nejednal odvolatel v nejlepším zájmu zůstavitelky, a je zde proto dán jiný vážný důvod, pro nějž odvolatel není způsobilý vykonávat správu pozůstalosti. Proti usnesení odvolacího soudu podal M. K. dovolání, jehož přípustnost spatřoval v tom, že „právní otázka možnosti rozšíření důvodu odvolání správce pozůstalosti odvolacím soudem až v rámci řízení o podaném opravném prostředku (odvolání) nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena“. Podle jeho názoru, v odvolacím řízení je soud druhého stupně oprávněn posuzovat pouze ty důvody odvolání správce pozůstalosti, které byly specifikovány v rozhodnutí nalézacího soudu, kterými byl správce pozůstalosti odvolán ze své funkce. Toto dovolání shledal Nejvyšší soud přípustným, neboť o dovolatelem formulované právní otázce (možnosti rozšiřování důvodů pro odvolání správce pozůstalosti v odvolacím řízení) dosud nerozhodoval. Po projednání dovolání pak usnesením ze dne 19. 11. 2020, č. j. 24 Cdo 2599/2020-711, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; důvodem zrušení byla vada řízení spočívající v tom, že odvolací soud nejednal se všemi, kteří v době jeho rozhodování splňovali zákonné předpoklady účastenství v řízení o pozůstalosti. K dovolacím námitkám dovolací soud uvedl, že podle ustanovení § 28 odst. 1 věty první z. ř. s. mohou být v odvolacím řízení uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, podle věty druhé tohoto ustanovení pak platí, že k novým skutečnostem nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny. V dalším řízení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. 9 Co 64/2019-778, usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 5. 2016, č. j. 35 D 56/2016-255, potvrdil. Odkázal na názor dovolacího soudu vyslovený v jeho zrušujícím usnesení ze dne 19. 11. 2020, č. j. 24 Cdo 2599/2020-711, že v souladu s ustanovením § 28 odst. 1 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, odvolací soud v řízení o pozůstalosti (které patří mezi tzv. nesporná řízení) přihlédne k novým skutečnostem nebo důkazům, i když nebyly uplatněny, a uvedl, že vycházel ze znaleckého posudku o duševním zdraví zůstavitelky vypracovaného znalcem MUDr. Jiřím Bazikem dne 27. 12. 2014, ústavního znaleckého posudku nemocnice Hradec Králové ze dne 27. 2. 2015, znaleckého posudku MUDr. Olgy Sloupkové ze dne 10. 6. 2012, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 7. 2012, č. j. 28 Nc 1719/2011-50, kterým byla zůstavitelka zbavena způsobilosti k právním úkonům, dále z kupních smluv ze dne 17. 8. 2011 a 5. 3. 2012, u nichž odvolatel ověřil podpisy prodávající (zůstavitelky), a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 51 T 132/2017, kterým byl odvolatel zproštěn obžaloby ze spáchání trestného činu podvodu a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Uzavřel, že ze znaleckých posudků vyplývá, že zůstavitelka nejpozději od roku 2009 trpěla těžkou demencí, v srpnu 2011 již byla zcela nesamostatná a s takovým stupněm duševního postižení, že to nutně muselo být zřejmé i laikovi bez odborného lékařského vzdělání, a pokud za této situace odvolatel sepsal kupní smlouvy o prodeji nemovitostí zůstavitelky a ověřil její podpis, nejednal v nejlepším zájmu zůstavitelky ani v souladu s etickými standardy advokáta, v čemž odvolací soud spatřuje jiný vážný důvod ve smyslu ustanovení § 1560 o. z., pro který odvolatel není způsobilý vykonávat správu pozůstalosti. M. K. podal i proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 4. 2021, č. j. 9 64/2019-778, dovolání. Má za to, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyplývající z jeho předcházejícího rozhodnutí v této věci (č. j. 24 Cdo 2599/2020-177 ze dne 19. 11. 2020), když nerozhodl o nových účastnících řízení L. H. a P. J., resp. pokud rozhodnutí vydal, nebylo mu doručeno do jeho datové schránky, čímž řízení zatížil stejnou vadou řízení, která mu byla již jednou dovolacím soudem vytknuta. Při opětovném potvrzení usnesení soudu prvního stupně o odvolání správce pozůstalosti odvolací soud v rozporu s ustanovením § 135 odst. 1 o. s .ř. a § 159a odst. 1 o. s. ř. nerespektoval pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 10. 2018, č. j. 51 T 132/2017, o zproštění dovolatele obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., když ohledně převodu nemovitostí v k. ú. XY bylo prokázáno, že uvedený skutek není trestným činem. Žádný důvod ke kárnému řízení nenašla ani Česká advokátní komora, nebyla vůči němu ani podána žaloba ohledně náhrady škody či jiné újmy za poškození zájmů zůstavitelky jejím opatrovníkem L. M., ačkoliv byl na tuto možnost výslovně v trestním rozsudku upozorněn, proto nemůže být sankcionován tím, že bude odvolán z funkce správce pozůstalosti, k čemuž ho povolala sama zůstavitelka. Odvolací soud odůvodňuje své rozhodnutí obecnou formulací, že odvolatel nejednal v nejlepším zájmu zůstavitelky, aniž by uvedl, čím byla zůstavitelka poškozena. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2021, č. j. 9 Co 64/2019-778, jakož i usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 5. 2016, č. j. 35 D 56/2016-255, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle ustanoven