24 Cdo 3072/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3072/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3072/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3072.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popření otcovství Dotčené předpisy:§ 243c o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3072/2025-177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci navrhovatele H. A., zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 16, proti 1) nezletilému AAAAA (pseudonym), zastoupeným kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha XY, se sídlem Úřadu městské části v XY, 2) matce nezletilého A. K., zastoupené Mgr. Janou Štěpničkovou Strachovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Wintrova č. 2104, a 3) otci nezletilého P. K., zastoupenému JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 416/37, o návrhu na popření otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 4508/2024, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2025, č. j. 25 Co 180/2025-112, takto: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit matce nezletilého na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jany Štěpničkové Strachové, advokátky se sídlem v Berouně, Wintrova č. 2104. III. Navrhovatel je povinen zaplatit otci nezletilého na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. PhDr. Karoliny Spozdilové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 1, Národní č. 416/37. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10. 12. 2024, č. j. 50 Nc 4508/2024-37, zastavil řízení o návrhu putativního otce na popření otcovství otce nezletilého. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel (putativní otec) není aktivně legitimován k podání návrhu na popření otcovství otce nezletilého. Uvedl, že dle zákonných ustanovení (§ 785 odst. 1 a § 789 o. z.) jsou aktivně legitimováni jen manžel matky nebo matka nezletilého. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu, sp. zn. 50 Nc 6192/2023 soud zjistil, že návrh na úpravu styku navrhovatele s nezletilým bylo vyloučen k samostatnému projednání. Nezletilý již má v rodném listu zapsaného otce. Dále soud zjistil, že jiné soudní řízení o otcovství k bratrovi nezletilého, který v rodném listu nemá zapsaného otce, bylo zastaveno. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedostatek aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, a tak dle § 104 o. s. ř. řízení zastavil. 2. K odvolání navrhovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2025, č. j. 25 Co 54/2025-58, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o návrhu navrhovatele na popření otcovství otce se nezastavuje. Podle odvolacího soudu věcná legitimace účastníka představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci. Věcnou legitimaci v řízení o návrhu tak má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Podle odvolacího soudu je věcná legitimace předmětem dokazování a její nedostatek není podmínkou řízení ve smyslu § 103 odst. 1 o. s. ř. Její nedostatek proto není důvodem pro zastavení řízení dle § 104 o. s. ř., ale pro zamítnutí žaloby. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 50 Nc 4508/2024-87, zamítl návrh navrhovatele na popření otcovství otce nezletilého. Soud prvního stupně vyložil, že navrhovatel s ohledem na zákonná ustanovení (§ 785 odst. 1 o. z. a § 789 o. z.) není aktivně legitimován k podání návrhu na popření otcovství matrikového otce k nezletilému. V rodném listu je zapsán otec, který byl v době jeho narození v manželském svazku s matkou, a i po rozvedení manželství rodičů nezletilého se otec o nezletilého řádně stará a je součástí jeho života. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu, sp. zn. 50 Nc 6192/2023 bylo zjištěno, že návrh na úpravu styku navrhovatele s nezletilým byl vyloučen k samostatnému projednání. Soud prvního stupně proto pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele pro podání návrhu na popření otcovství otce nezletilého návrh zamítl, aniž by se soud zabýval prominutím zmeškání popěrné lhůty k popření otcovství ze strany navrhovatele, který byl informován o narození nezletilého již k datu narození nezletilého. 4. K odvolání navrhovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 25 Co 180/2025-112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o povinnosti navrhovatele zaplatit otci a matce náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že soud I. stupně mlčky správně dospěl k závěru o mezinárodní příslušnosti, když žádná dvoustranná mezinárodní smlouva s Tuniskou republikou ani s Francouzskou republikou otázku mezinárodní pravomoci neupravuje. Matrikový otec a matka nezletilého byli manželi od roku 2005 do června 2010, za trvání jejich manželství se narodil nezletilý v roce 2009. Navrhovatel a matka nezletilého byli manželi od roku 2012 do roku 2017, za trvání tohoto manželství se v roce 2013 narodil bratr nezletilého. Navrhovatel odcestoval z České republiky v roce 2013. Odvolací soud vyložil, že muž, který o sobě tvrdí, že je biologickým otcem dítěte, podle občanského zákoníku nemá aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na popření otcovství, to vyplývá i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3122/16. Možnost státu omezit popěrné právo vyplývá i z judikatury ESLP. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi připouští výjimku, že zcela výjimečně lze aktivní legitimaci putativnímu otci přiznat, pokud je v zájmu dítěte, aby právo na respektování soukromého a rodinného života putativního otce převážilo nad právy matrikových rodičů a principem právní jistoty rodinných vztahů. Nejlepším zájmem dítěte je soulad mezi biologickým, sociálním a právním rodičovství, není-li tento soulad dobře možný, je třeba uvážit, který z uvedených aspektů v konkrétním případě převažuje. Matrikový otec (tehdejší manžel matky) je zároveň sociálním otcem nezletilého, o nezletilého od jeho narození pečuje, podílí se na úhradě jeho potřeb, chová se jako skutečný otec, nezletilý ho jako otce vnímá. Navrhovatelem tvrzený rozpor mezi právním a genetickým otcovstvím je na úrovni spekulací. Případným prokázáním pokrevního příbuzenství mezi navrhovatelem a nezletilým nemůže dojít ke sjednocení pokrevního a sociálního rodičovství, proto je bližší zkoumání pokrevního příbuzenství a provedení znaleckého posudku nadbytečné. Matrikový otec navíc ani přes navrhovatelem navozené pochybnosti nemá v úmyslu na vztahu s nezletilým nic měnit. Citové vazby existují jen mezi právním otcem a nezletilým, mezi nezletilým a navrhovatelem žádné citové vazby neexistují, což je důsledkem pasivity a dlouhodobého nedostatku skutečného zájmu navrhovatele o nezletilého. Veřejný zájem chrání stabilní poměry dítěte. Právo znát rodiče nelze ztotožňovat s právem na popření rodičovství a neznamená povinnost rodiče přijmout. Informace o možném biologickém otcovství navrhovatele lze nezletilému podat i mírnější formou než popřením otcovství. I nezletilé dítě má právo na svůj soukromý a rodinný život, který je pro něj představován matkou a otcem, přičemž právo znát rodiče zahrnuje též právo znát sociální a právní rodiče. Dítě má právo na zachování prostředí, které vnímá jako přirozené. Navrhovatel věděl o narození nezletilého již v roce 2009, v letech 2012 – 2017 byl manželem matky a žil minimálně do konce roku 2013 dle vlastních tvrzení v České republice. Přesto v uvedeném období nepodnikl nic, aby sjednotil právní a jím tvrzené biologické otcovství. Navrhovatel sám uvedl, že nezletilého od roku 2014 ani neviděl. Navrhovatel vyčkával s návrhem na popření otcovství více než 15 let, a to ze svých subjektivních důvodů, když nejprve uváděl, že byl příliš mladý, a až v odvolacím řízení změnil své tvrzení tak, že o otcovství jiného muže nevěděl. Nadto i nevědomost o tom, kdo je v rodném listu dítěte zapsán jako otec, je projevem absolutního nezájmu o dítě. Navrhovatel se o nezletilého nikdy nezajímal, neplatil na něj výživné, i spořící účet založil jen bratrovi nezletilého, což podporuje závěr, že se nikdy jako otec nezletilého nechoval. Zájem dítěte na stabilitě poměrů musí v tomto případě převážit nad objasněním biologického příbuzenství. Ustanovení § 793 o. z. nelze použít, neboť to je limitováno na situace, kdy je otcovství určeno