24 Cdo 3101/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3101/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2024 Spisová značka:24 Cdo 3101/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3101.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Popření otcovství Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3101/2023-176 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. V., zastoupeného Mgr. Jakubem Beránkem, advokátem se sídlem v České Lípě, Děčínská č. 361/7, proti žalovaným 1) L. K. a 2) nezletilému AAAAA (pseudonym), zastoupenému kolizním opatrovníkem městem Česká lípa, se sídlem městského úřadu v České Lípě, náměstí T.G.Masaryka č. 1/1, o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství a o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 P 5/2014, o dovolání žalobce (otce) proti usnesení Krajského soudu v Ústí and Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. května 2023 č.j. 36 Co 31/2023-141, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): 1. Dovolání žalobce (otce) proti usnesení Krajského soudu v Ústí and Labem – pobočky v Liberci ze dne 5.5.2023 č.j. 36 Co 31/2023-141 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že v projednávané věci nejsou dány předpoklady pro prominutí zmeškání popěrné lhůty podle ustanovení § 792 o.z.) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. 2. V ustálené soudní judikatuře nejsou pochybnosti o tom, že o prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. smí soud rozhodnout jen tehdy, pokud to vyžaduje zájem dítěte a veřejný pořádek. Obě podmínky (předpoklady) musí být splněny současně (kumulativně). Rozhodnutí o tom, zda tyto podmínky jsou splněny, je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tedy jak okolnosti svědčící pro zachování daného právního stavu, tak pro jeho změnu. Při rozhodování o prominutí zmeškání popěrné lhůty soud musí vždy posuzovat oba rozhodné korektivy (podmínky), tedy jednak zájem dítěte, jednak veřejný pořádek, a v tomto rámci hledat vyvážené řešení při zvažování protichůdných zájmů dotčených osob (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.8.2021 sp. zn. 24 Cdo 1450/2021). 3. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je obecně za (nejlepší) zájem dítěte považován soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím, tedy mezi rodičovstvím založeným biologickými vazbami mezi dítětem a poskytovatelem genetického materiálu (biologické rodičovství), rodičovstvím, kde rodič vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (sociální rodič), a rodičovstvím založeném na právních domněnkách, kdy rodičem je ten, koho zákon za rodiče dítěte považuje (právní rodičovství); není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 298/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2017 sp. zn. 21 Cdo 1369/2015). Situace odporující veřejnému pořádku ve smyslu ustanovení § 792 o.z. pak znamená takový stav, který odporuje základním hodnotám společnosti, na nichž je nezbytné trvat. V tomto směru zaujal dovolací soud již v minulosti stanovisko, které v odůvodnění napadeného usnesení akcentuje i odvolací soud, že prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. je nutno chápat jako výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2018 sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněném pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2022 sp. zn. 24 Cdo 551/2022, na která poukazuje i odvolací soud). Uvedený právní názor dovolacího soudu obstál i z ústavněprávního hlediska, neboť ústavní stížnost proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2018 sp. zn. 21 Cdo 1012/2016 byla usnesením Ústavního soudu ze dne 4.1.2019 sp.zn. II. ÚS 4210/18 odmítnuta. 4. V projednávané věci se žalobce (otec) domáhá (žalobou podanou dne 24.10.2022) popření otcovství k nezletilému AAAAA, které bylo založeno souhlasným prohlášením žalované 1) (matky) a žalobce necelé dva měsíce po jeho narození, se současným návrhem na prominutí zmeškání popěrné lhůty. Žalobu, kterou nyní podal po více než 14 letech po narození nezletilého [žalovaného 2)], odůvodnil zejména tím, že „po 2 letech od narození nezletilého pojal podezření, že není otcem nezletilého, neboť se mu vůbec nepodobal“, a proto se rozhodl pro provedení anonymního testu DNA, který jeho otcovství „jednoznačně vyloučil“. V reakci na výsledek testu mu matka sdělila, že otcem by mohl být P. D., jehož následný anonymní test DNA „stanovil pravděpodobnost jeho otcovství na 99,9%“. Poté se žalobce neúspěšně pokoušel své otcovství popřít prostřednictvím Nejvyššího státní zastupitelství v Brně, „dostal se však do existenčních problémů, a proto se věcí již nemohl dále zabývat“. Vzhledem k tomu, že – jak dále uvedl v žalobě – „poměr s matku nezletilého trval po velice krátkou dobu, a to před narozením nezletilého, mezi nezletilým a žalobcem nebyl vytvořen žádný psychický ani sociální vztah, prakticky se neznají, nezletilý je vychováván s vědomím, že žalobce není jeho otcem“, zatímco „skutečný biologický otec nezletilého je znám a o svém otcovství ví“, mělo by mu být podle jeho názoru umožněno popřít své otcovství. Tento návrh žalobce učinil „i z toho důvodu“, že matka – přes vědomí výše uvedených skutečností – „podala návrh na zvýšení výživného, což žalobce považuje za nemorální“. 5. Z obsahu spisu se podává, že rodiče nezletilého AAAAA spolu měli v roce 2007 v době rozhodné pro početí nezletilého „krátký intimní vztah“, nikdy však spolu nežili ve společné domácnosti. Po narození nezletilého matka oslovila žalobce s tím, že je jeho otcem; nato žalobce dobrovolně (a s vědomím důsledků tohoto právního jednání) učinil dne 25.4.2008 souhlasné prohlášení o otcovství k nezletilému. Následně nezletilého navštěvoval, zajímal se o něj jako otec až do doby, kdy obdržel výsledek anonymního testu DNA ze dne 31.5.2010, ze kterého dovozuje, že není biologickým otcem nezletilého. Za biologického otce (podle výsledku anonymního testu DNA ze dne 16.8.2010) žalobce označuje P. D., o jehož biologickém otcovství „je přesvědčena“ i matka nezletilého. Dne 3.8.2010 (za účinnosti předešlé právní úpravy) učinil žalobce (prostřednictvím advokátky) podnět k podání žaloby nejvyššího státního zástupce podle ustanovení § 62 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (ve znění účinném do 31.12.2013), kterému Nejvyšší státní zastupitelství v Brně dopisem ze dne 25.5.2011 nevyhovělo z důvodu, že k podnětu připojený výsledek anonymního testu DNA, který se opírá o neidentifikované vzorky, nemá nezbytnou výpovědní hodnotu, a že objektivní objasnění otázky, zda žalobce je či není z otcovství vyloučen, může přinést pouze řádný znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Dne 10.1.2014 (po nabytí účinnosti současné právní úpravy) podal žalobce (prostřednictvím advokátky) návrh na popření otcovství k nezletilému AAAAA (spolu s návrhem na prominutí zmeškání popěrné lhůty); řízení o tomto návrhu bylo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 10.2.2014 č.j. 21 P 5/2014-57 zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč. Následně (až v reakci na návrh matky na zvýšení výživného) podal žalobce po více než 8 letech nový návrh na popření otcovství (spolu s návrhem na prominutí zmeškání popěrné lhůty), který je projednáván v tomto řízení. Kolizní opatrovník s popřením otcovství žalobce souhlasí za předpokladu, že zároveň bude určeno